ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.2662.2020.1
sp. zn. 28 Cdo 2662/2020-806
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce J. G. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Hřídelem, advokátem se sídlem v Písku, Fráni Šrámka 136, proti žalovanému F. S. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Kacafírkem, advokátem se sídlem v Plzni, Pražská 84/15, o zaplacení 300.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 EC 323/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. prosince 2019, č. j. 14 Co 136/2019-757, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Kacafírka, advokáta se sídlem v Plzni, Pražská 84/15.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni k odvolání žalobce v obnoveném řízení výrokem I. rozsudku ze dne 17. 12. 2019, č. j. 14 Co 136/2019-757, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 6. 6. 2019, č. j. 6 EC 323/2010-723, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 7. 2020, č. j. 6 EC 323/2010-800 [kterým změnil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 24. 3. 2011, č. j. 6 EC 323/2010-111, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, č. j. 13 Co 437/2011-169, tak, že „žaloba se zamítá“, a kterým žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení v částce 455.078 Kč na účet advokáta JUDr. Jiřího Kacafírka], a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 19.600 Kč k rukám jeho zástupce (výrok II.).
Soudy obou stupňů tak (v obnoveném řízení) rozhodly o uplatněném nároku žalobce na zaplacení částky 300.000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce, kterou měli účastníci uzavřít dne 26. 8. 2008 (se splatností dne 31. 12. 2008).
V původním řízení v dané věci rozhodl Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 24. 3. 2011, č. j. 6 EC 323/2010-111, tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 300.000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení; toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, č. j. 13 Co 437/2011-169, a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2013, č. j. 28 Cdo 1808/2012-213, odmítnuto a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Na základě žaloby na obnovu řízení podané žalovaným dle §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., v níž poukazoval na nově získané písemné prohlášení svého bratra P. S. osvědčujícího telefonické sjednání půjčky mezi ním na straně jedné a žalobcem na straně druhé, na základě čehož byla žalovanému předána sporná částka, Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 12. 9. 2013, č. j. 6 EC 323/2010-328, povolil obnovu řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 6 EC 323/2010, neboť s ohledem na nedostižnost P. S. v průběhu původního řízení nemohl žalovaný použít jako důkaz ve svůj prospěch jeho výpověď a zmíněné prohlášení získal až dne 11. 3. 2012. Soud prvního stupně poté, co se zabýval obsahem čestného prohlášení P. S. a provedl jeho výslech, shledal, že takto lze doložit skutečnosti, které žalovaný nemohl bez své viny v původním řízení použít a které jsou způsobilé pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, byť nelze jednoznačně určit, zda se jednalo o bezdůvodné obohacení (jak bylo shledáno v původním řízení), nebo o půjčku či sponzorský dar, jak tvrdil uvedený svědek a jak se vyjadřovala i jedna ze svědkyň v původním řízení. Pobyt zmiňovaného svědka přitom v průběhu původního řízení nebyl znám a soudu se mu nedařilo doručovat, neprovedení důkazu jeho výslechem či prohlášením tedy nezavinil žalovaný. Toto usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 1. 2014, č. j. 15 Co 540/2013-360 (dovolání žalobce proti němu bylo odmítnuto usnesením Nevyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, č. j. 28 Cdo 2283/2014-379).
Okresní soud v Klatovech poté v obnoveném řízení rozsudkem ze dne 27. 10. 2015, č. j. 6 EC 323/2010-524, ve spojení s usnesením ze dne 4. 1. 2016, č. j. 6 EC 323/2010-544, rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 24. 3. 2011, č. j. 6 EC 323/2010-111, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2011, č. j. 13 Co 437/2011-169, změnil tak, že žalobu žalobce, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci částku 300.000 Kč s příslušenstvím, zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Tento rozsudek a usnesení byly k odvolání žalobce usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 5. 2016, č. j. 14 Co 46/2016, 14 Co 47/2016-558, zrušeny pro nepřezkoumatelnost a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Okresní soud v Klatovech následně rozhodl usnesením ze dne 22. 9. 2016, č. j. 6 EC 323/2010-618, tak, že zamítl návrh žalovaného na změnu rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 24. 3. 2011, č. j. 6 EC 323/2010-111, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 4. 2017, č. j. 14 Co 75/2017-650, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť jej shledal nepřezkoumatelným, a jím provedené hodnocení důkazů neúplným, přičemž mu především vytkl nejasnost úsudku, zdali poměr mezi účastníky sporu kvalifikoval jako smlouvu o půjčce, či jedná-li se dle jeho mínění o vztah z bezdůvodného obohacení, a to aniž by odvolací soud prováděl dokazování a přijímal jakékoliv skutkové či právní závěry. Dovolání žalobce proti tomuto usnesení odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, č. j. 28 Cdo 4348/2017-473, odmítnuto.
Okresní soud v Klatovech v již citovaném (posledním) rozsudku ze dne 6. 6. 2019, č. j. 6 EC 323/2010-723, vyšel ze skutkových zjištění [učiněných z výpovědí svědků P. S., L. T. (zaměstnankyně žalobce), M. P. (bývalé zaměstnankyně společnosti GASTRO SPF s.r.o.) a M. M., z čestného prohlášení P. S., z potvrzení cestovní kanceláře Latino Travel, z výpisu z účtu společnosti Jihočeská správa nemovitostí s.r.o. (spoluvlastněné žalobcem), vedeného u Komerční banky a. s., ze dne 26. 8. 2008 (nyní RG Správa nemovitostí s.r.o.), a z výdajového pokladního dokladu ze dne 26. 8. 2008], že žalovaný na základě telefonické domluvy mezi žalobcem a P. S. převzal dne 26. 8. 2008 žalovanou částku, jež měla být poskytnuta P. S. či společnosti GASTRO SPF s. r. o., a to od L. T., která mu ji předala na základě pokynu žalobce, který v té době pobýval v zahraničí, přičemž se domnívala, že jde o P. S., jemuž žalobce již několikrát peníze půjčil, a která vyplnila na výdajovém pokladním dokladu jméno a datum narození P. S., ačkoliv peníze přebíral a pokladní doklad podepsal žalovaný, jenž následně za přítomnosti svědkyně M. P. předal předmětnou částku P. S. společně s kopií výdajového pokladního dokladu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by mezi ním a žalovaným existoval jakýkoliv vztah, na základě něhož byl měl žalovanému v jeho prospěch poskytnout předmětnou částku. Žalovaný plnil pouze úlohu prostředníka, přičemž nemusel vědět, k čemu jsou peníze určeny, tedy zda je převzal pro společnost GASTRO SPF s.r.o. nebo pro bratra, jelikož P. S. jednal se žalobcem jak v postavení jednatele společnosti, tak i jako fyzická osoba. Z tohoto důvodu se nemohlo jednat ani o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, jelikož plněno nebylo jemu, ale P. S.
Odvolací soud v napadeném rozsudku pro stručnost odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které považoval za dostatečné a přesvědčivé. Námitku žalobce, že soud prvního stupně měl po změně obsazení opakovat důkazy, pokud hodlal dospět k jiným skutkovým závěrům, odvolací soud neshledal důvodnou, k čemuž s odkazem na §119 odst. 3 o. s. ř. a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2475/2003, vyložil, že zákon v tomto případě upřednostňuje zásadu rychlosti a hospodárnosti před zásadou přímosti; nadto v daném případě nebyla zásada přímosti dotčena podstatně, neboť skutkový závěr soudu prvního stupně se jeví jako správný již na základě obsahu spisu, a nestojí na hodnocení toho, jak ta která z vyslýchaných osob působila na soud při svém výslechu. O překvapivosti hodnocení důkazů „nemůže být řeč, a to s ohledem na poznámky odvolacího soudu k hodnocení důkazů předchozímu“. Odvolací soud též připomněl nespornou skutečnost, že spolupracovnice žalobce T. se domnívala, že tím, kdo si k ní pro peníze od žalobce přišel, je P. S., o němž věděla, že s ním byl žalobce v kontaktu; proto také na výdajový pokladní doklad napsala „P. S.“, což koresponduje se zcela konzistentní obranou žalovaného, že peníze přebíral pro svého bratra P. S.; výpovědi svědkyně T. pak odpovídá i výpověď svědkyně P. Pokud tedy soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce poskytl peníze ve prospěch P. S. (a žalovaný byl pouhým inkasantem), „nemělo smysl se zabývat právním titulem poskytnutí“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, a to „otázky řešené doposud pouze komentářovou literaturou k §119 odst. 3 o. s. ř., týkající se nutnosti opakování důkazů v případě změny v obsazení soudu“. Dovolatel namítá, že soud prvního stupně v původním obsazení učinil z dosud provedených důkazů v předchozím rozhodnutí zcela jiná skutková zjištění, než soud ve změněném obsazení (nová předsedkyně senátu Mgr. Martina Matějková), který však provedené důkazy nezopakoval. V novém obsazení soud prvního stupně při jednání dne 6. 6. 2019 „nevyslechl svědky, účastníky řízení a neprovedl důkaz znaleckým posudkem RNDr. Miroslava Musila, avšak z uvedených důkazů učinil zcela opačná skutková zjištění, než soud prvního stupně v předchozím obsazení senátu, který věc mezi účastníky posoudil jako smlouvu o půjčce, a vysvětlil, že nevěří mj. svědecké výpovědi svědka P. S. ani procesní obraně žalovaného; naopak soud prvního stupně v novém obsazení tomuto svědkovi uvěřil, aniž by jej vyslechl, a velmi nevybíravým způsobem se vyjadřoval o žalobci a opakovaně v odůvodnění rozsudku uvedl nepravdivé údaje o splatnosti dluhu“. Dovolatel odkázal též na komentářovou literaturu (SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, ŠÍNOVÁ, Renáta. Občanský soudní řád. 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017) vztahující se k §119 odst. 3 o. s. ř., dle které změní-li se po odročení jednání osoba samosoudce nebo člena senátu, postačí, pokud předseda senátu na začátku následujícího ústního jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů, avšak toto pravidlo se neuplatní, pokud obměněný soud dospěje k závěru, že z důkazních prostředků, které byly dosud provedeny, je třeba vyvodit jiný skutkový závěr, než avizoval soud v předchozím složení. Z judikatury Nejvyššího soudu pak vyplývá, že není možné, aby odvolací soud učinil z důkazů provedených před soudem prvního stupně jiná zjištění než soud prvního stupně za situace, kdy tyto důkazy neopakoval (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2000,
sp. zn. 21 Cdo 2475/99), přičemž tyto závěry je dle dovolatele nutné aplikovat i na situaci, kdy dochází ke změně v obsazení předsedy senátu ve smyslu §119 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s postupem i závěry soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolací soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.), neboť není přípustné.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení (kdy napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v §238 o. s. ř.), je třeba poměřovat hledisky uvedenými v §237 o. s. ř., z nichž ovšem žádné naplněno není (napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak).
Otázka procesního práva nastíněná dovolatelem již byla v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. 4. 2017,
sp. zn. 21 Cdo 1755/2016, uzavřel, že použití §119 odst. 3 o. s. ř., které zásadně dopadá na případy, kdy dojde ke změně v obsazení soudu po odročení jednání v důsledku nemoci soudce (přísedících), změn v rozvrhu práce apod., nebrání ani zásada ústnosti (vyjádřená v §115 a §214 odst. 1 o. s. ř.), ani zásada přímosti provádění důkazů (vyjádřená v §122 odst. 1, §211 a §213 o. s. ř.), neboť ani tyto zásady se v občanském soudním řízení neuplatňují bezvýjimečně, ale působí ve spojení s ostatními zásadami, zejména s požadavkem, aby ochrana práv byla rychlá a účinná (srov. §6 o. s. ř.). Ustanovení §119 odst. 3 o. s. ř. brání tomu, aby pro změnu v obsazení senátu bylo třeba opakovat provedené důkazy, případně celé dokazování. Ani Ústava, ani Listina základních práv a svobod neobsahují při regulaci práva na spravedlivý proces požadavek, aby v občanském soudním řízení byly při změně v obsazení senátu opakovány všechny provedené důkazy (srov. dále odůvodnění rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1916/2004, a ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 127/2015, nebo ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2475/2003).
Z uvedeného vyplývá, že zjištění skutkového stavu věci a posouzení všech rozhodujících skutečností soudem lze považovat za řádné a úplné, jestliže věc projednávali jiní soudci nebo přísedící než ti, kteří o ní nakonec rozhodli, pokud byli před přijetím rozhodnutí seznámeni s dosavadním průběhem řízení (zejména s přednesy účastníků a s provedenými důkazy) alespoň způsobem uvedeným v §119 odst. 3 o. s. ř. (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 127/2015, a rozsudek téhož soudu ze dne 19. 1. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1876/98, uveřejněný pod číslem 51/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je možno současně připomenout, že v obnoveném řízení soud přihlíží ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení i v řízení obnoveném (srov. §235h o. s. ř.), přičemž předmětem revize jsou rovněž dříve vydaná rozhodnutí a v nich přijaté závěry.
V dané věci se z obsahu spisu podává, že ke změně v obsazení soudu prvního stupně došlo opatřením předsedy Okresního soudu v Klatovech ze dne 2. 1. 2019, jímž věc spisové značky 6 EC 323/2010 byla přikázána k vyřízení soudkyni tohoto soudu Mgr. Martině Matějkové z důvodu skončení funkce soudkyně téhož soudu JUDr. Evy Jandové, a že, jak to vyplývá z protokolu o jednání u soudu prvního stupně
ze dne 6. 6. 2019 - viz čl. 710 spisu, byl tento soud v obsazení, v jakém poté rozhodl, řádně (v souladu s §119 odst. 3 o. s. ř.) seznámen s dosavadním průběhem řízení (ostatně dovolatel ani nedostatky v rekapitulaci obsahu přednesů a provedených důkazů při jednání dne 6. 6. 2019 nenamítal).
Uzavřel-li tedy v dané věci odvolací soud, že má-li žalobce za to, že k důkazům provedeným před jinou soudkyní Okresního soudu v Klatovech než soudkyní tohoto soudu, která následně ve věci rozhodla, nelze přihlížet, neboť při změně soudce je třeba provedené důkazy opakovat, nemá tento názor oporu v občanském soudním řádu, je jeho závěr v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Názor vyslovený v odborné literatuře citované dovolatelem k §119 odst. 3 o. s. ř. se v dané věci (v obnoveném řízení) neuplatní, neboť v ní nejde o situaci, kdy by „obměněný soud prvního stupně dospěl k závěru, že z důkazních prostředků, které byly dosud provedeny, je třeba vyvodit jiný skutkový závěr, než „avizoval“ soud v předchozím složení, jelikož dvě dřívější (zcela rozdílná) citovaná rozhodnutí soudu prvního stupně byla v obnoveném řízení v původním obsazení soudu označenými rozhodnutími odvolacího soudu zrušena pro nepřezkoumatelnost a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (dovolání žalobce proti kasačnímu usnesení odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, č. j. 28 Cdo 4348/2017-473, odmítnuto); poté soud prvního stupně v původním obsazení usnesením ze dne 13. 11. 2018, č. j. 6 EC 323/2010-697, pouze účastníkům nařídil podle §100 odst. 2 o. s. ř. první setkání s mediátorkou H. L. (další jednání ve věci se pak konalo dne 6. 6. 2019 v novém obsazení soudu prvního stupně, který po jeho skončení vyhlásil rozsudek ve věci).
Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2475/99, je nepřípadný, neboť jeho závěry se týkají odlišné procesní situace vztahující se k aplikaci §213 odst. 2 o. s. ř., jež upravuje postup odvolacího soudu a dle něhož odvolací soud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
Lze jen dodat, že s další námitkou dovolatele ohledně nesprávně uváděného data splatnosti tvrzené půjčky v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se již vypořádal odvolací soud, jenž uvedl, že se zjevně jedná o písařskou chybu, která hodnocení důkazů nijak neovlivňuje.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu - vydaná po 1. lednu 2001 - jsou dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ), rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2020
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu