ECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.973.2020.1
sp. zn. 28 Cdo 973/2020-420
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského , IČO 00530204, se sídlem v Praze 1, Šporkova 321/12, zastoupená Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, za účasti: Česká republika – Státní pozemkový úřad , IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o žalobě podle části páté občanského soudního řádu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 1/2015, o dovolání účastnice řízení proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2019, č. j. 4 Co 25/2018-275, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2017, č. j. 16 C 1/2015-232, v části výroku I., v níž byl žalobkyni vydán pozemek parc. č. 68/14 v k. ú. Obora u Chomutic a pozemek parc. č. 68/11 v k. ú. Obora u Chomutic, vymezený geometrickým plánem č. 120-101/2017, zhotoveným společností Geodetales Chrudim s.r.o., tvořícím součást rozsudku soudu prvního stupně, a v daném rozsahu bylo nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 7. 11. 2014, č. j. 132789/2014/514365/R1782 (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., v níž byly žalobkyni vydány pozemky parc. č. 85/29 a parc. č. 85/50, oba v k. ú. Obora u Chomutic, vymezené geometrickým plánem č. 120-101/2017, zhotoveným společností Geodetales Chrudim s.r.o., tvořícím součást rozsudku soudu prvního stupně, a v uvedeném rozsahu bylo nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Královéhradecký kraj ze dne 7. 11. 2014, č. j. 132789/2014/514365/R1782, jakož i v nákladových výrocích III. a IV., zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala dovolání Česká republika – Státní pozemkový úřad. Argumentujíc tím, že odvolací soud nezohlednil dotčenost vydávaných pozemků veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury (dálnice D 35 v úseku Úlibice – Hořice) vymezenou územně plánovací dokumentací (Zásady územního rozvoje Královéhradeckého kraje), předestřela otázku výkladu ustanovení §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“). Měla za to, že se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2988/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 349/2017.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V projednávané věci ovšem rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení dovolatelkou kladené hmotněprávní otázky výkladu ustanovení §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. zjevně nezávisí. Soudy nižšího stupně totiž po stránce skutkové uzavřely, že dovolatelka v řízení neprokázala, že plánovaná veřejně prospěšná stavba dopravní infrastruktury (dálnice D 35 v úseku Úlibice – Hořice, respektive její koridor vymezený územně plánovací dokumentací) tak, jak je v grafické části územně plánovací dokumentace (Zásady územního rozvoje Královéhradeckého kraje) zakreslena v měřítku 1:100000 – v situaci, kdy není zobrazena v územním plánu obce Chomutice (územní plán obce Chomutice zobrazení plánované veřejně prospěšné stavby zcela postrádá) – jakkoliv zasahuje do nárokovaných pozemků, a se zřetelem k učiněným skutkovým konkluzím se tak hmotněprávním výkladem ustanovení §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. již více nezabývaly.
Zpochybňuje-li přitom dovolatelka závěry odvolacího soudu o tom, že provedené důkazy vzhledem k měřítku, v němž je koridor plánované stavby dopravní infrastruktury zakreslen, neprokazují, že by vydávané pozemky byly touto stavbou tak, jak je vymezena schválenou územně plánovací dokumentací, jakkoliv dotčeny, představuje její polemika evidentně kritiku závěrů skutkových a nikoliv právních. Platí přitom, že polemika se skutkovými závěry soudů nižšího stupně s účinností od 1. 1. 2013 nepředstavuje způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu); uplatněním způsobilého dovolacího důvodu pak není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím skutkových námitek tudíž na přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. očividně usuzovat nelze.
Odvolací soud se svým rozhodnutím ostatně nezpronevěřil ani těm závěrům rozhodovací praxe dovolacího soudu, dle nichž pro uplatnění výluky z naturální restituce ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. je určující právě vymezení veřejně prospěšné stavby dopravní či technické infrastruktury v územně plánovací dokumentaci, kterou jsou 1. zásady územního rozvoje, 2. územní plán a 3. regulační plán, přičemž je nevýznamné, kdy, popř. zdali vůbec (či v jakém rozsahu), bude na dotčených pozemcích (jejich částech) veřejně prospěšná stavba v budoucnu realizována (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3843/2019, ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 335/2019, či jeho usnesení ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 349/2017, uveřejněné pod číslem 115/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2777/2019, ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 341/2018, nebo ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3341/2018).
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. v posuzovaném případě naplněny nejsou.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
V rozhodnutí, jímž se bude řízení končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 6. 2020
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu