ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.1581.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 1581/2020-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce GATE MEMORY s. r. o. , se sídlem v Praze 6, Bělohorská 236/89, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 24230774, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Mužíkovou, advokátkou, se sídlem v Berouně, Husovo náměstí 44/31, PSČ 266 01, proti žalované Ing. Evě Mikulčákové, bytem XY, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAP a. s., identifikační číslo osoby 25054686, zastoupené JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 340/21, PSČ 110 00, o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy a o vzájemné žalobě žalované na nahrazení souhlasu s vydáním úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 103/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2020, č. j. 20 Co 364/2019-95, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 4. března 2020, č. j. 20 Co 364/2019-111, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 1. srpna 2019, č. j. 19 C 103/2019-51, Obvodní soud pro Prahu 9:
1/ Zamítl žalobu, kterou se žalobce (GATE MEMORY s. r. o.) domáhal nahrazení souhlasu žalované (Ing. Evy Mikulčákové, jako správkyně konkursní podstaty úpadce NAP a. s.) tím, aby mu byla vydána částka 240.000 Kč, kterou obvodní soud přijal do úschovy od složitele (Webasto Thermo & Comfort Czech Republic, s. r. o.) usnesením ze dne 30. října 2018, č. j. 13 Sd 42/2018-22 (bod I. výroku).
2/ Nahradil (na základě vzájemné žaloby žalované) souhlas žalobce s vydáním této částky (240.000 Kč) žalované (bod II. výroku).
3/ Uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 69.405 Kč (bod III. výroku).
4/ Uložil žalobci zaplatit státu na soudním poplatku ze vzájemné žaloby do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 2.000 Kč (bod IV. výroku).
[2] K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. ledna 2020, č. j. 20 Co 364/2019-95, ve znění (opravného) usnesení téhož soudu ze dne 4. března 2020, č. j. 20 Co 364/2019-111:
1/ Potvrdil rozsudek obvodního soudu (první výrok).
2/ Uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 23.135 Kč (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i argumentem, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že jeho žalobě vyhoví a vzájemnou žalobu žalované zamítne, případně aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), snášeje v dovolání argumenty na podporu závěru, že mu nelze upřít právo, aby soud ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení zkoumal předpoklady vzniku tohoto nároku, za něž pro poměry dané věci má především posouzení, zda nemovitosti ve vlastnictví osoby odlišné od úpadce (za jejichž užívání složitelem má oprávněné osobě náležet částka složená do soudní úschovy) jsou v konkursní podstatě úpadce stále zahrnuty (sepsány) oprávněně. Soudům potud vytýká nepředvídatelný výklad podústavního práva.
[5] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[6] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v posouzení dovoláním předestřených právních otázek souladné s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[7] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že vylučovací žaloba podle §19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, je svou povahou (obdobně jako vylučovací žaloba ve vykonávacím řízení) žalobou procesní, jejímž prostřednictvím se (jen) pro dobu trvání konkursu konečným způsobem vymezuje příslušnost určitého majetku ke konkursní podstatě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2004, sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněný pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V rozsudku ze dne 20. listopadu 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014, uveřejněném pod číslem 48/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor; jiný než insolvenční soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou. Jakkoli šlo o závěry, jež se pojily s vylučovací žalobou podle §225 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), v rozsudku ze dne 31. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 533/2017, se k nim Nejvyšší soud přihlásil (měl je za uplatnitelné) i pro poměry upravené zákonem o konkursu a vyrovnání. S těmito závěry [použitelnými pro odpověď na otázku, zda v řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy se soudy mohou (nezávisle na konkursním soudu rozhodujícím příslušný incidenční spor) zabývat oprávněností soupisu určitého majetku do majetku konkursní podstaty úpadce] je napadené rozhodnutí v souladu. Současně jde o závěry, jež v žádném ohledu neodporují judikatuře citované dovolatelem na podporu jeho argumentace v dovolání, jakož i o závěry, na nichž neshledává Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
[8] K argumentaci dovolatele dalšími probíhajícími spory budiž pro úplnost dodáno, že dovolání společnosti OYSTER Invest a. s. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2018, č. j. 16 Cmo 2/2018-469, ve věci (druhé) vylučovací žaloby této společnosti, již Nejvyšší soud odmítl, a to usnesením ze dne 31. srpna 2020, sp. zn. 29 Cdo 4638/2018.
[9] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 6 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalované nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. listopadu 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu