ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.4638.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 4638/2018-566
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce OYSTER Invest a. s. , se sídlem v Pavlově, Okružní 71, PSČ 273 51, identifikační číslo osoby 25792369, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Mužíkovou, advokátkou, se sídlem v Berouně, Husovo náměstí 44/31, PSČ 266 01, proti žalované Ing. Evě Mikulčákové , bytem XY, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAP a. s., identifikační číslo osoby 25054686, zastoupené JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 340/21, PSČ 110 00, o vyloučení spoluvlastnického podílu k nemovitostem ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 6/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2018, č. j. 16 Cmo 2/2018-469, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.776 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
[1] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 58 Cm 6/2015-343, jímž Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) zamítl žalobu o vyloučení spoluvlastnického podílu na nemovitostech blíže označených v rozsudku (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.
[2] Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) – dospěl ve shodě s konkursním soudem k závěru, že žaloba o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce byla podána opožděně.
[3] Přitom zdůraznil, že v nyní projednávané věci jde již v pořadí o druhou vylučovací žalobu týkající se sporných nemovitostí, přičemž řízení o první vylučovací žalobě (vedené konkursním soudem pod sp. zn. 51 Cm 303/2001) sice bylo zahájeno, aniž by byl žalobce k podání žaloby vyzván konkursním soudem podle ustanovení §19 odst. 2 ZKV, tato výzva však byla žalobci dána v průběhu řízení, čímž nastal následek předvídaný §19 odst. 2 ZKV.
[4] Vzhledem k tomu, že první vylučovací žalobě nebylo vyhověno (rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2010, č. j. 51 Cm 303/2001-211, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 15 Cmo 126/2010-256, byla první vylučovací žaloba jako nedůvodná zamítnuta s tím, že nejpozději po doručení výzvy žalované ze dne 5. srpna 2010 byly splněny podmínky vymezené ustanovením §27 odst. 5 ZKV pro soupis sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce) a současně již také uplynula lhůta určená výzvou konkursního soudu k podání žaloby podle §19 odst. 2 ZKV, brání úspěchu nové vylučovací žaloby její opožděnost, a to bez zřetele k tomu, zda zde jsou případně nějaké nové skutečnosti, jež by jinak odůvodňovaly vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.
[5] Na podporu své argumentace odvolací soud poukázal rovněž na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 28. února „2005“ (správně „2007“), sp. zn. 29 Odo 12/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2007, pod číslem 106, jakož i v usneseních ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 3147/2011, ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 177/2011, a ze dne 22. prosince 2014, sp. zn. 29 Cdo 2302/2014.
[6] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení, popřípadě aby napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví.
[7] Dovolatel polemizuje se závěrem o opožděnosti vylučovací žaloby, argumentuje, že výzvou žalované ze dne 5. srpna 2010 byl založen nový důvod k podání vylučovací žaloby, čímž mu zůstala zachována lhůta k jejímu novému podání.
[8] Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout, majíc napadené rozhodnutí odvolacího soudu za plně souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[9] Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[10] Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.
[11] Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
[12] Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, plně odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (výslovně z ní vychází), podle níž:
1/ Vylučovací žalobu lze, přestože jde o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, za určitých podmínek podat znovu (opírá-li se nově uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo až později). I v případě nové vylučovací žaloby je jedním z předpokladů jejího úspěchu to, že byla podána ve lhůtě soudem určené (§19 odst. 2 ZKV) [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 1838/2007].
2/ U další (nové) vylučovací žaloby nebude dán důvod pro její zamítnutí z důvodu opožděnosti (jen) tehdy, byla-li první žaloba podána, aniž k tomu byl žalobce vyzván konkursním soudem podle ustanovení §19 odst. 2 ZKV (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3147/2011 a sp. zn. 29 Cdo 177/2011).
3/ I výzva k podání vylučovací žaloby, učiněná soudem (až) v průběhu řízení o vylučovací žalobě, podané žalobcem bez předchozí výzvy, vyvolává účinky podle §19 odst. 2 ZKV (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2302/2014).
4/ Důvody pro sepis majetku do soupisu konkursní podstaty lze odstranit i následně (po uplynutí lhůty dle §27 odst. 5 ZKV), a to i v průběhu řízení o vylučovací žalobě [k (ne)možnosti přivodit zánik účinků soupisu po marném uplynutí lhůty k podání vylučovací žaloby srov. např. rozsudek sp. zn. 29 Odo 12/2005].
[13] Ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že učinil-li konkursní soud výzvu k podání vylučovací žaloby sice až v průběhu řízení o první vylučovací žalobě (podané žalobcem bez předchozí výzvy), vyvolala taková výzva přesto účinky dle §19 odst. 2 ZKV. Jestliže pak první vylučovací žalobě nebylo vyhověno (žaloba byla pravomocně zamítnuta), brání úspěchu nové (po uplynutí lhůty podle §19 odst. 2 ZKV podané) vylučovací žaloby zjevně – jak správně uzavřely soudy obou stupňů – její opožděnost.
[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalované její účelně vynaložené náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 15. ledna 2019 a jeho doplnění ze dne 27. dubna 2020). S přihlédnutím k době započetí obou úkonů právní služby přísluší advokátu žalované odměna podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „advokátní tarif“).
[15] Incidenční spor o vyloučení majetku z konkursní podstaty úpadce je ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 35.000 Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2.500 Kč za jeden úkon právní služby (celkem 5.000 Kč). Spolu s náhradou hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (celkem 600 Kč) a s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.176 Kč (§137 odst. 1, 3 o. s. ř.) tak činí náhrada nákladů dovolacího řízení celkem 6.776 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 31. 8. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu