ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.1888.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 1888/2020-266
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Helenou Myškovou v právní věci žalobce ICOM a. s. , se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 49454676, zastoupeného Mgr. Lucií Zapletalovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Údolní 388/8, PSČ 602 00, proti žalovanému Mgr. Milanu Chytilovi , advokátu, se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1963/6, PSČ 602 00, jako správci konkursní podstaty úpadce ICOM a. s., zastoupenému Mgr. Evou Opluštilovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1963/6, PSČ 602 00, o zaplacení částky 629 453,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 37/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. prosince 2019, č. j. 10 Cmo 6/2019-244, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 455, 20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 17. ledna 2019, č. j. 4 Cm 37/2014-209, Krajský soud v Brně:
1/ Zamítl žalobu, jíž se žalobce (ICOM a. s.) domáhal po žalovaném (Mgr. Milanu Chytilovi, jako správci jeho konkursní podstaty) zaplacení částky 629 453,40 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení, a to do konkursní podstaty žalobce (bod I. výroku).
2/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 128 006 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupkyně (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem:
1/ Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku (první výrok).
2/ Změnil rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku tak, že uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 114 550,70 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupkyně (druhý výrok).
3/ Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 42 108 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupkyně (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž - odkazuje na §237 odst. 1 písm. c/ a §238a odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2007 - přípustnost dovolání vymezuje argumentem, že napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo kterou soudy rozhodují rozdílně. Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci.
Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako vadné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. V dané věci nejde o spor vyvolaný konkursem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2865/2011, uveřejněný pod číslem 22/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1043/2012), proto není pro věc rozhodné znění občanského soudního řádu do 31. prosince 2007, jak uvádí dovolatel. V dotčeném ohledu se dovolateli dostalo též přiléhavého poučení odvolacím soudem.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 věty první a §243f odst. 2 o. s. ř., jelikož (poměřováno obsahem dovolání) dovolatel způsobem odpovídajícím požadavku §241a odst. 2 o. s. ř. nevymezil v žádné části dovolání důvod přípustnosti dovolání a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
Vysvětlení dovolatele, že „vzhledem k nouzovému stavu vyhlášenému vládou ČR v souvislosti s pandemií COVID - 19 odůvodní dovolatel své dovolání do 30 dnů“, neobstojí již proto, že dovolatel lhůtu k podání dovolání (k provedení úkonu) nezmeškal. K tomu srov. §2 odst. 1 až 3 zákona č. 191/2020 Sb., některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 30. 6. 2020
JUDr. Helena Myšková
pověřená členka senátu