ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.2856.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 2856/2020-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta právní věci žalobce GESTORE v. o. s. , se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28820959, jako insolvenčního správce dlužníka M. D., narozeného XY, zastoupeného Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, proti žalovanému M. D., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ivanem Ivaniškinem, advokátem se sídlem ve Znojmě, náměstí Svobody 208/16, PSČ 669 02, o zaplacení částky 876 852,27 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 5 C 82/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. června 2020, č. j. 74 Co 41/2020-106, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[ 1 ] Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 26. listopadu 2019, č. j. 5 C 82/2019-73, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 876.852,27 Kč s příslušenstvím ve formě úroku z prodlení, blíže specifikovaným ve výroku rozsudku (bod I. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku) a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek (bod III. výroku).
[ 2 ] Soud prvního stupně vyšel především z toho, že:
1/ Žalovaný dne 20. května 2013 uzavřel se společností Moneta Money Bank, a. s. smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu č. XY, přičemž byl jediným majitelem a disponentem účtu.
2/ Dne 22. září 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka M. D., narozeného XY (otce žalovaného). Usnesením ze dne 22. ledna 2015 Krajský soud v Brně rozhodl o úpadku dlužníka, zamítl návrh na povolení oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs.
3/ Po prohlášení konkursu společnost BIOFFER s. r. o. (dále jen „společnost B“) zaslala na běžný účet žalovaného finanční prostředky v celkové výši 876.852,27 Kč, přičemž šlo o úhradu dlužníkem vystavených faktur za provedenou dopravu.
[ 3 ] Na tomto základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že finanční prostředky, k nimž měl dle insolvenčního zákona dispoziční oprávnění insolvenční správce, byly namísto do majetkové podstaty dlužníka vyplaceny na účet žalovaného a následně spotřebovány, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil.
[ 4 ] K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. června 2020, č. j. 74 Co 41/2020-106, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žalobu zamítl (první výrok), rozhodl o nákladech řízení (druhý a čtvrtý výrok) a změnil bod III. výroku rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žalovanému neukládá povinnost zaplatit soudní poplatek (třetí výrok).
[ 5 ] Odvolací soud po zopakování a doplnění dokazování, cituje §205, §206 odst. 1 písm. a/ a j/ a §229 odst. 3 písm. c/, §246 a §249 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a §1908 odst. 1 a §2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřel, že:
1/ Společnost B v rozporu s §249 odst. 2 insolvenčního zákona neposkytovala po prohlášení konkursu na majetek dlužníka plnění náležející do majetkové podstaty k rukám žalobce, kterému jako insolvenčnímu správci dlužníka příslušelo právo nakládat s majetkovou podstatou, ale na účet založený žalovaným. Takové „plnění“ mohlo přivodit zánik závazku společnosti B vůči dlužníku, jen kdyby se dostalo do majetkové podstaty dlužníka nebo kdyby společnost B prokázala, že o prohlášení konkursu nemohla vědět nebo kdyby vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, že dlužník plnění vydá do majetkové podstaty. V řízení však žádné takové okolnosti nevyšly najevo. Z toho plyne, že důvod vymáhat po žalovaném plnění z bezdůvodného obohacení žalobce neměl již proto, že společnost B se poskytnutím plnění na účet žalovaného nezprostila své povinnosti vůči majetkové podstatě. Žalovaný se (případně) mohl obohatit jen na úkon společnosti B, nikoli na úkor majetkové podstaty dlužníka.
2/ Kromě toho bylo v řízení prokázáno, že s veškerými peněžními prostředky na účtu žalovaného disponoval pouze dlužník, který je rovněž spotřeboval. Žalovanému tak nemohl vzniknout majetkový prospěch, který je jednou z podmínek vzniku bezdůvodného obohacení s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu. K tomu odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2019, sp. zn. 28 Cdo 4184/2018.
[ 6 ] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
[ 7 ] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá sama o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 věty první o. s. ř.) K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 654/2016 (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 133/2017.
[ 8 ] Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel soustředí svou argumentaci pouze proti závěru odvolacího soudu, podle něhož žalovanému nevznikl majetkový prospěch, jímž by se bezdůvodně obohatil (sám následně dovozuje, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného vzniklo), nijak však nepolemizuje s dalším právním závěrem, na němž rozhodnutí odvolacího soudu též spočívá (že žalovaný není pasivně legitimován, neboť společnost B se plněním na účet žalovaného nezprostila povinnosti vůči majetkové podstatě dlužníka). Posléze uvedený závěr odvolacího soudu, který nebyl dovoláním zpochybněn, přitom sám o sobě postačuje k zamítnutí žaloby.
[ 9 ] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu