ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.2977.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 2977/2020-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobce Československé obchodní banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupeného JUDr. Martinem Bjalončikem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Y. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) P. F. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem, se sídlem v Brně, Joštova 138/4, PSČ 602 00 a 3) J. Š. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 222/5, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 42 Cm 139/2016, o dovolání třetího žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 2020, č. j. 4 Cmo 36/2020-176, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Třetí žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.562,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání třetího žalovaného potvrdil usnesení ze dne 16. ledna 2020, č. j. 42 Cm 139/2016-167, kterým Krajský soud v Brně zastavil řízení o odvolání třetího žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 2. listopadu 2018, č. j. 42 Cm 139/2016-77.
[2] Proti usnesení odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[3] Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[4] Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[5] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.
[6] Tomuto požadavku přitom dovolatel, neuváděje v podaném dovolání ohledně předpokladů jeho přípustnosti ničeho, zjevně nedostál.
[7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání třetího žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalobci účelně vynaložené náklady řízení.
[8] Náklady žalobce v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 11. září 2020) ve smyslu §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v aktuálním znění .
[9] Dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím „ve věci samé“, takže advokátu žalobce přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny [§11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 advokátního tarifu]; srov. obdobně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 34/2001, uveřejněného pod číslem 71/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[10] Tarifní hodnotu, z níž se vypočítává mimosmluvní odměna za úkon právní služby v dovolacím řízení, tvoří částka 897.687,32 Kč, z níž mimosmluvní odměna činí 11.900 Kč (§7 bod 6 advokátního tarifu) a polovina mimosmluvní odměny potom 5.950 Kč. S náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 4 advokátního tarifu za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč a náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.312,50 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) tak jde celkem o částku 7.562,50 Kč.
[11] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 30. 9. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu