ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.719.2020.1
sp. zn. 29 Cdo 719/2020-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce NOVA leasing, a. s. , se sídlem v Praze 4, Líbalova 2348/1, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 24 68 73 32, zastoupené JUDr. Lubošem Kunou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) V. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) M. Ž. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Stínkou, advokátem, se sídlem v Kladně, Havířská 722, PSČ 272 01, a 3) MY WORK, s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Koněvova 2660/141, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 29 05 56 61, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 106/2018, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2019, č. j. 2 Cmo 128/2019-79, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 1. října 2018, č. j. 7 Cm 106/2018-18, uložil žalovaným, aby do 15 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu zaplatili žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 3.600.000,- Kč s 6% úrokem od 21. srpna 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 12.000,- Kč a na náhradě nákladů řízení 180.600,- Kč.
Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal druhý žalovaný (včasné) námitky.
V průběhu námitkového řízení Městský soud v Praze k návrhu žalobce usnesením ze dne 30. ledna 2019, č. j. 7 Cm 106/2018-63, ve znění usnesení ze dne 5. února 2019, č. j. 7 Cm 106/2018-69, a usnesení ze dne 18. března 2019, č. j. 7 Cm 106/2018-76, připustil, aby na místo žalobce do řízení vstoupil nabyvatel práva – Management a finance, a. s., se sídlem v Praze 4, Budějovická 1550/15a, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 28 17 44 29 (dále jen „společnost“).
Vrchní soud v Praze k odvolání druhého žalovaného usnesením ze dne 29. července 2019, č. j. 2 Cmo 128/2019-79, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z ustanovení čl. I. §11 odst. 1 a §14 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), a z ustanovení §1103 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) – uzavřel, že v poměrech dané věci byly splněny všechny předpoklady pro vstup společnosti do řízení na místo žalobce, když dne 25. ledna 2019 žalobkyně směnku indosovala na společnost a společnosti předala, následně navrhla vstup společnosti do řízení na své místo a společnost s tímto postupem souhlasila.
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, které má za přípustné k řešení otázky, zda je v případě postupu podle ustanovení §107a o. s. ř. nutné, aby soud zkoumal účinnost „přechodu“ práva.
Dovolatel akcentuje, že převod směnky indosamentem má v poměrech dané věci účinky obyčejného postupu, pročež je nezbytné jeho účinky posuzovat přiměřeně podle ustanovení §1883 o. z., které určuje, že postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.
Jelikož v poměrech dané věci jde o zajišťovací směnku, je podle přesvědčení dovolatele nepochybné, že „v daném sporu se jedná o pohledávku zajištěnou, resp. nárok ze zajištění“; proto bylo povinností obecných soudů zkoumat i podmínku „účinnosti převodu“ v souladu s ustanovením §1883 o. z.
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání druhého žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, podle něhož byly v poměrech dané věci splněny všechny předpoklady pro vstup společnosti do řízení na místo žalobce, je v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 2344/2015, uveřejněném pod číslem 105/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Přitom argumentace dovolatele, založená na nutnosti aplikace ustanovení §1883 o. z., je zjevně neopodstatněná již proto, že zmíněné ustanovení upravuje účinky postoupení pohledávky ve vztahu k osobám, které pohledávku zajistily zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem; jinými slovy, upravuje účinky postoupení těmito instituty zajištěné pohledávky. Předmětem řízení v projednávané věci ale není zaplacení směnkou zajištěné pohledávky, nýbrž zaplacení (zajišťovací) směnky.
Navíc (zajišťovací) směnka není akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému (jde o prostředek zajištění a nikoli o zajišťovací závazek). K tomu viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněné pod čísly 59/2004 a 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Konečně Nejvyšší soud bez vazby na shora uvedené doplňuje, že již v rozsudku ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1446/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2009, pod číslem 42, jakož i rozsudcích ze dne 31. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 1779/2011, a ze dne 28. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 643/2012, dospěl k závěru, podle něhož určuje-li ustanovení čl. I. §20 věty druhé směnečného zákona, že indosament po protestu pro nezaplacení nebo po uplynutí lhůty k protestu má jen účinky obyčejného postupu, neznamená to, že se na takový převod vztahuje (plně) právní úprava postoupení pohledávky (§524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Vstup nového majitele směnky do právního postavení majitele předchozího se projeví zejména v okruhu námitek, které má směnečný dlužník vůči novému majiteli směnky k dispozici.
Tento závěr, byť formulovaný ve vztahu k zákonu č. 40/1964 Sb., se uplatní i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu