ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.117.2018.1
KSUL 46 INS XY
46 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 117/2018-546
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce V. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Chuchútem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2772/1, PSČ 155 00, proti žalovanému Ing. Aleši Klaudymu , se sídlem v Děčíně, Masarykovo nám. 191/18, PSČ 405 02, jako insolvenčnímu správci dlužníka C h., zastoupenému Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, PSČ 405 02, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka C h ., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 46 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. května 2018, č. j. 46 ICm XY, 104 VSPH XY (KSUL 46 INS XY), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. května 2018, č. j. 46 ICm XY, 104 VSPH XY (KSUL 46 INS XY), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 27. října 2017, č. j. 46 ICm XY (KSUL 46 INS XY), určil, že nevykonatelná pohledávka žalobce (V. M.) přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka (C h.) ve výši 3.825.074 Kč je po právu (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (body II. a III. výroku).
[2] Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:
1/ Dne 1. července 2005 uzavřel žalobce s dlužníkem dohodu o vzájemné spolupráci, kterou se zavázal poskytovat dlužníku za úplatu marketingové služby pro dlužníka a získávat nové zákazníky. Tato spolupráce byla následně rozšířena o další oblasti (stavebnětechnickou poradenskou činnost, realizaci zakázek, zpracovávání videozáznamů, výkon funkce prokuristy) třemi dodatky.
2/ Dne 30. dubna 2009 uzavřel žalobce (jako pronajímatel) s dlužníkem (jako nájemcem) smlouvu o pronájmu nebytových a skladovacích prostor.
3/ Dne 1. dubna 2011 sepsal dlužník s žalobcem „uznání závazku a dohodu o splátkách“, kterým uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 2.861.885 Kč za poskytnuté služby, a to „zprostředkovatelskou činnost, dodání zboží a pronájem“.
4/ Dne 3. února 2012 v 11:22 hodin byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku vyhláška oznamující zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka.
5/ Dne 1. června 2012 sepsal dlužník s žalobcem „uznání závazku a dohodu o splátkách – dodatek D1“, kterým uznal svůj dluh vůči žalobci ve výši 3.825.074 Kč za poskytnuté služby, a to „zprostředkovatelskou činnost, dodání zboží, pronájem a prokuru“. Toto uznání v sobě zahrnovalo i pohledávky žalobce za dlužníkem již jednou uznané dne 1. dubna 2011.
6/ Usnesením ze dne 11. května 2012, č. j. KSUL 46 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil žalovaného (Ing. Aleše Klaudyho).
7/ Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka svoji pohledávku přihláškou (P28) jako pohledávku nezajištěnou a nevykonatelnou ve výši 3.825.074 Kč z titulu „uznání dluhu za poskytnuté služby“.
8/ Na přezkumném jednání konaném dne 10. července 2012 pohledávku žalobce uznal dlužník co do pravosti a výše a žalovaný ji co do pravosti popřel, s odůvodněním, že žalobce neunesl důkazní břemeno o existenci pohledávky, kterou dokládal pouze uznáním dluhu uzavřeným mezi jednatelem dlužníka a prokuristou dlužníka; dodal, že uznání dluhu je zcela obecné neobsahující bližší specifikaci uznávaných závazků (srov. seznam přihlášených pohledávek pod č. d. B-6).
9/ Usnesením ze dne 10. září 2012, č. j. KSUL 46 INS XY, insolvenční soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka.
10/ Dne 8. srpna 2012 podal žalobce včasnou žalobu na určení pravosti popřené pohledávky.
[3] Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že mezi dlužníkem a žalobcem byla podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), uzavřena rámcová inominátní smlouva (dohoda o vzájemné spolupráci), na základě které žalobce poskytoval dlužníku za úplatu zejména marketingové a zprostředkovatelské služby a později též další služby, včetně výkonu funkce prokuristy. Tyto služby žalobce dlužníku skutečně (ve všech tvrzených částech) poskytl, jednotlivými fakturami konkrétně vyúčtoval a dlužník jejich kvalitu a rozsah schválil svým podpisem. Insolvenční soud dále uvedl, že dlužník s žalobcem uzavřel také smlouvu o pronájmu nebytových prostor k podnikatelským účelům, přičemž skutečnost, že dlužník část těchto prostor využíval i k uspokojování bytových potřeb, nezakládá neplatnost nájemní smlouvy. Žalovanému se tedy tvrzení žalobce o provádění uvedené činnosti nepodařilo vyvrátit. Jelikož žalovaný popřel pohledávku pouze co do pravosti, nezabýval se insolvenční soud přiměřeností sjednané úplaty za poskytované služby.
[4] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 14. května 2018, č. j. 46 ICm XY, 104 VSPH XY (KSUL 46 INS XY), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku; v bodě III. výroku jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 2.191,10 Kč (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Odvolací soud se ztotožnil s argumentací insolvenčního soudu, avšak k účinkům uznání dluhu na procesní povinnosti stran sporu uvedl, že uznání dluhu, byť není novým právním důvodem vzniku závazku, usnadňuje věřiteli procesní situaci v tom, že na dlužníka přechází břemeno důkazní ohledně tvrzení neexistence (či správné výše) dluhu v okamžiku jeho uznání, a to i vůči insolvenčnímu správci dlužníka; právní domněnku, že v době uznání závazek trval, pak nelze vyvracet pouhým tvrzením o neexistenci závazku.
[6] Odvolací soud dále uzavřel, že:
1/ Uznání závazků dlužníkem lze s ohledem na obsah faktur označených v uznáních závazků (respeptive jejich přílohách) považovat za dostatečně určitě identifikované závazky ve smyslu §323 odst. 1 obch. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 3664/2011, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2013, pod číslem 44).
2/ Uznání dluhu nelze považovat za neúčinný, respektive (dle názoru) žalovaného neplatný, právní úkon podle §111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), neboť pojmově nejde o nakládání s majetkovou podstatou dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. 29 Odo 1663/2006, uveřejněný pod číslem 86/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
3/ Nároky žalobce na cestovné a provize se žalovanému nepodařilo zpochybnit, když neprokázal, že by tyto práce, respektive cesty, žalobce nevykonal.
4/ Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 19. října 2005, nespojuje s porušením veřejnoprávní povinnosti užívat stavbu jen k účelu vymezenému v kolaudačním rozhodnutí, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu, soukromoprávní sankci v podobě neplatnosti nájemní smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2013, sp. zn. 26 Cdo 2978/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2013, sp. zn. 26 Cdo 1599/2013).
5/ Je věcí podnikatele, co zahrne do svého majetku sloužícího k podnikání; žalobce tak byl oprávněn účtovat k nájemnému v souladu s nájemní smlouvou daň z přidané hodnoty.
6/ Popření pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku, nikoli již jeho výši [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, uveřejněný pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dál jen „R 76/2002“)].
7/ Skutečnost, zda dlužník a žalobce (správně) účtovali o fakturovaných položkách, není sama o sobě způsobilá vyvrátit domněnku existence závazků dlužníka vůči žalobci.
[7] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a to (mimo jiné) k řešení právní otázky (ne)platnosti uznání závazku, kterou odvolací soud (podle jeho názoru) zodpověděl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu v dovolání konkretizovanou a právní otázky (ne)účinnosti uznání závazku, která dosud (podle jeho názoru) nebyla Nejvyšším soudem vyřešena.
[8] Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru o neplatnosti uznání závazku pro neurčitost. Dále zdůrazňuje, že: a) neměl povinnost podat odpůrčí žalobu „proti úkonu dlužníka (uznání závazku)“ a b) nelze přihlížet k uznání závazku; současně zpochybňuje existenci faktur označených v „přehledu neuhrazených faktur“ (jako „přílohy“ k uznání závazku).
[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 30. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[10] Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení otázky (ne)platnosti uznání závazku, kterou odvolací soud zodpověděl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
1/ Určitost uznávaného závazku podle §323 odst. 1 obch. zák. musí vyplývat z písemného projevu dlužníka. Není-li dluh určen ani odkazem na příslušné faktury, nelze ji dovozovat z toho, že účastníkům muselo být známo, jaký závazek dlužník uznává. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2005, sp. zn. 32 Odo 1415/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2006, pod číslem 9.
2/ Lze-li prostřednictvím obsahu faktury označené v uznání závazku uzavřít, že je takto identifikován „určitý závazek“ ve smyslu §323 odst. 1 obch. zák., pak nastávají účinky uznání závazku předjímané ustanovením §323 obch. zák. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 3664/2011, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2013, pod číslem 44.
[11] Ke shora uvedeným závěrům se Nejvyšší soud dále přihlásil např. v rozsudku ze dne 11. prosince 2018, sp. zn. 32 Cdo 720/2017, jakož i v usnesení ze dne 12. prosince 2017, sp. zn. 23 Cdo 3202/2017.
[12] Přitom v poměrech dané věci je uznávaný závazek vymezen v uznáních závazku ze dne 1. dubna 2011 a ze dne 1. června 2012 (originály těchto listin jsou připojené jako příloha přihlášky pohledávky P28) způsobem „…za objednané, poskytnuté a odebrané služby (zprostředkování činnosti, dodání zboží, pronájem)“, respektive „… za objednané, poskytnuté a odebrané služby (zprostředkování činnosti, dodání zboží, pronájem, prokura)“. V uznáních závazku není žádná zmínka ani o fakturách, ani o tom, že by tato uznání měla nějaké přílohy; současně je nepochybné, že uznané závazky v celkových částkách 2.861.885 Kč, respektive 3.825.074 Kč, sestávaly z několika (odlišných) závazků (zprostředkování činnosti, dodání zboží, pronájem, prokura), přičemž z uznání neplyne konkrétní výše jednotlivých závazků. O tom, že listiny označené jako „přehled neuhrazených faktur“, které žalobce předložil insolvenčnímu soudu společně s uznáním závazku (viz protokol o jednání ze dne 25. listopadu 2016 ̶ č. l. 117), samy o sobě nejsou uznáním závazku podle ustanovení §323 odst. 1 obch. zák., nelze mít žádné pochybnosti.
[13] Za stavu, kdy neobstojí právní posouzení věci odvolacím soudem již co do závěru o platném uznání závazku (a existence vyvratitelné domněnky o trvání závazku v době uznání), Nejvyšší soud, aniž se dále zabýval přípustností (a důvodností) dovolání i z hlediska dalších dovolatelem vymezených právních otázek, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.).
[14] V další fázi řízení odvolací soud v prvé řadě posoudí, zda přihláška pohledávky (založená jen na výše označených uznáních závazku) byla způsobilá přezkumu [tj. zda z ní bylo zřejmé, z jakých skutečností žalobce dovozoval vznik a výši přihlášené pohledávky]; s výsledkem takového posouzení totiž úzce souvisí i řešení otázky, zda obsah přihlášky pohledávky žalovanému vůbec umožňoval (účinně) popřít (i) výši pohledávky. Dospěje-li k závěru o tom, že přihláška pohledávky netrpí vadami, které by ji činily nezpůsobilou přezkumu, vyhodnotí, zda obstojí závěry insolvenčního soudu, podle nichž žalovaný popřel jen pravost (a nikoli výši) pohledávky a žalobce prokázal její existenci.
[15] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 11. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu