ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.35.2020.1
KSOS 37 INS XY
22 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 35/2020-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka V. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS XY, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. května 2016, č. j. 3 VSOL XY, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Lukášem Stočkem, advokátem, se sídlem v Novém Jičíně, K nemocnici 168/18, PSČ 741 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. října 2019, č. j. 22 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 37 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 30. září 2015, č. j. KSOS 37 INS XY, předvolal dlužníka (V. K.) k prohlášení o majetku podle ustanovení §214 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), na den 19. října 2015 v 08.30 hodin do budovy insolvenčního soudu.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. května 2016, č. j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY, odkazuje na ustanovení §7 a §214 odst. 1 insolvenčního zákona a na ustanovení §201 a §202 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné odvolání dlužníka proti shora uvedenému usnesení insolvenčního soudu, maje za to, že usnesení insolvenčního soudu je usnesením, jímž se upravuje vedení (insolvenčního) řízení.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. května 2016 podal dlužník žalobu pro zmatečnost.
Usnesením ze dne 2. května 2019, č. j. 22 ICm XY, insolvenční soud žalobu pro zmatečnost zamítl; k odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. října 2019, č. j. 22 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOS 37 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud ̶ cituje ustanovení §14, §201 a §202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ustanovení §10, §11 odst. 1, §91, §209 a §214 insolvenčního zákona ̶ (mimo jiné) uzavřel, že:
1) Není důvodná námitka dlužníka, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně (JUDr. Petra Kostelňáková Petříková).
2) Usnesení insolvenčního soudu ze dne 30. září 2015 je usnesením, jímž se upravuje vedení (insolvenčního) řízení (nadto bylo vydáno v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu), proti němuž není přípustné odvolání.
3) Usnesením odvolacího soudu ze dne 9. května 2016 nebyla dlužníku způsobena žádná újma na jeho právech, kterou by bylo možno odstranit zrušením označeného usnesení.
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 23. října 2019 podal dlužník (podáními ze dne 27. ledna 2020 a 19. února 2020) dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 654/2016 (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 133/2017.
Z obsahu dovolání přitom zjevně plyne, že dlužník polemizuje (jen) se závěrem odvolacího soudu, podle něhož není aktivně legitimován k podání žaloby pro zmatečnost (a sám dovozuje svou legitimaci k podání žaloby pro zmatečnost z toho, že odvolací soud nevyhověl jeho odvolání), a nijak nezpochybňuje další právní závěry, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá [rozuměj závěry, podle nichž: a) ve věci nerozhodovala vyloučená soudkyně insolvenčního soudu a b) proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 30. září 2015 není odvolání přípustné], které samy o sobě postačovaly k zamítnutí žaloby pro zmatečnost.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu