ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.45.2019.1
MSPH 78 INS 8504/2014
178 ICm 4556/2014
sp. zn. 29 ICdo 45/2019-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Sylvy Rychtalíkové , se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, PSČ 101 00, jako insolvenční správkyně dlužníka ECO-SUN s. r. o., zastoupené Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, proti žalovanému PT-SERVIS Velkoobchod s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Náchodská 708/79, PSČ 193 00, identifikační číslo osoby 01502239, zastoupenému Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Mánesova 808/22, PSČ 500 02, o odpůrčí žalobě, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 178 ICm 4556/2014, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ECO-SUN s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Paroplavební 50/10, PSČ 159 00, identifikační číslo osoby 26723611, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 8504/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2018, č. j. 178 ICm 4556/2014, 102 VSPH 413/2018-134 (MSPH 78 INS 8504/2014), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 2.238,50 Kč , k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem ze dne 7. února 2018, č. j. 78 ICm 4556 /2014-101, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o odpůrčí žalobě podané JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, jako insolvenční správkyní dlužníka ECO-SUN s. r. o., tak, že:
1/ Určil, že „právní úkony“, kterými dlužník převáděl na žalovaného (PT-SERVIS Velkoobchod s. r. o.) ve výroku označený osobní automobil, jsou „vůči žalobkyni“ neúčinné (bod I. výroku).
2/ Uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 28.798 Kč (bod II. výroku).
[2] Proti rozsudku insolvenčního soudu podal žalovaný dne 5. března 2018 odvolání.
[3] Usnesením ze dne 27. dubna 2018, č. j. 178 ICm 4556/2014-126, zastavil insolvenční soud odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání.
[4] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. října 2018, č. j. 178 ICm 4556/2014, 102 VSPH 413/2018-134 (MSPH 78 INS 8504/2014):
1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok).
2/ Uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč (druhý výrok).
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky zda, je civilní řízení jednotné a nedílné v celé své délce.
[6] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[7] V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel ve prospěch závěru, že vzhledem k době zahájení sporu (19. prosince 2014) nebylo pro řešení jeho poplatkové povinnosti určující, že odvolací řízení bylo zahájeno po účinnosti novely zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, provedené zákonem č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (po 29. září 2017). Kdyby tomu mělo být tak, jak uzavřel odvolací soud, pak by poučení dovolatele o následcích zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání bylo neúplné (nebylo v něm uvedeno, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží).
[8] Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, majíc za to, že soudy aplikovaly správně ustanovení zákona o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb.
[9] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (31. října 2018) je pro dovolací řízení rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění (srov. bod 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb.).
[10] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[11] Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené usnesení souladné s níže označenou (ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu, jejíž závěry lze shrnout takto: [12] Poplatková povinnost založená odvoláním (§4 odst. 1 písm. b/ zákona o soudních poplatcích) podaným za účinnosti zákona č. 296/2017 Sb. se řídí zákonem o soudních poplatcích ve znění zákona č. 296/2017 Sb. Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2018, sen. zn. 29 ICdo 158/2018 (vydané v jiném incidenčním sporu v insolvenční věci téhož dlužníka), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. března 2019, sp. zn. 26 Cdo 4200/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sp. zn. 33 Cdo 4422/2018.
[13] Poučením o následcích nezaplacení soudního poplatku za odvolání je ve smyslu ustanovení §9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích (ve znění zákona č. 296/2017 Sb.) poučení o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno; srov. (opět) usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 158/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018, uveřejněné pod číslem 30/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo (opět) usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4422/2018.
[14] Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto, čímž žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 15. března 2019), která podle ustanovení §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. c/ a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném v době, kdy byl tento úkon učiněn, činí 3.100 Kč. Dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím ve věci samé, takže dle §11 odst. 2 písm. c/, odst. 3 advokátního tarifu odpovídá polovině mimosmluvní odměny částka 1.550 Kč. S připočtením paušální částky ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu) a částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 388,50 Kč jde celkem o částku 2 238,50 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalobkyni k tíži žalovaného.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně 1. září 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu