ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.69.2020.1
KSLB 76 INS XY
76 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 69/2020-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce J. J. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Jižní 1820/37, PSČ 470 01, proti žalovanému KOPPA, v. o. s. , se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 25428578, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. J., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS XY, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2020, č. j. 76 ICm XY, 101 VSPH XY (KSLB 76 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 6. prosince 2019, č. j. 76 ICm XY, odmítl žalobu, kterou se žalobce (dlužník J. J.) domáhal vůči žalovanému (KOPPA, v. o. s. jako insolvenčnímu správci dlužníka) „zrušení pohledávky“ věřitele č. 1 (P. Š.) přihlášené ve výši 1.351.340,90 Kč (dále též jen „pohledávka“) [bod I. výroku] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
[2] Insolvenční soud – odkazuje na §160 odst. 1 a 4, §192 odst. 3 a §201 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, podle něhož je z obsahu žaloby zřejmé, že jde o žalobu na určení pravosti pohledávky. Jelikož pohledávka byla zjištěna, není dlužník osobou oprávněnou takovou žalobu podat; proto žalobu odmítl.
[3] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Odvolací soud se plně ztotožnil s argumentací a právním posouzením věci insolvenčním soudem.
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že „soud (…) nerespektoval ve svém odůvodnění výroky vyšších soudů“, přičemž odkazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněném pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 135/2018“) a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2013, sp. zn. 8 Tdo 1350/2013. Dále dovolatel tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), právo vlastnit majetek zaručené článkem 11 odst. 1 Listiny, právo na spravedlivý proces a princip důvěry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci zaručený článkem 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Soudům obou stupňů vytýká vady řízení a neúplnost jejich skutkových zjištění. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
[6] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
[7] Učinil tak proto, že dovolatel v dovolání (proti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
[8] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 654/2016 (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 133/2017.
[9] Dovolací argumentace se soustřeďuje k rozporování pravosti pohledávky věřitele č. 1, k výtkám ohledně činnosti insolvenčního správce a dohledu insolvenčního soudu, k průběhu přezkumného jednání v roce 2012 a k dražbě nemovitých věcí v rámci insolvenčního řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na (jiném) závěru, podle něhož žalobě nelze vyhovět, jelikož k jejímu podání není dlužník v konkursu aktivně legitimován. Proti tomuto závěru se však dovolání nijak nevymezuje [a řešení těch otázek, jež dovolání klade (posuzováno podle jeho obsahu), je tak pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné]. Na uvedeném nic nemění ani v dovolání uplatněný odkaz na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1350/2013 a v R 135/2018, neboť tato rozhodnutí na danou věc skutkově nedopadají.
[10] Závěr, podle kterého za trvání konkursu vedeného na jeho majetek není dlužník osobou oprávněnou k podání incidenční žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky přihlášeného věřitele, bez zřetele k tomu, zda pohledávku popřel, a jestliže takovou žalobu přesto podá, insolvenční soud ji odmítne podle §160 odst. 4 insolvenčního zákona jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna, je přitom v judikatuře Nejvyššího soudu závěrem ustáleným. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 30. října 2014, sp. zn. II. ÚS 2604/14, dostupným na webových stránkách Ústavního soudu).
[11] Způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.) nevystihují ani námitky, podle nichž odvolací soud zjistil neúplně skutkový stav věci, upřel dovolateli právo navrhovat důkazy a rozhodoval o skutku, pro který nebyla žaloba podána. Jejich prostřednictvím dovolatel odvolacímu soudu toliko vytýká vady řízení, aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva; ani tyto námitky proto dovolání přípustným nečiní.
[12] Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu procesní vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, pak pomíjí, že k těmto vadám přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky ve smyslu §237 o. s. ř., přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou.
[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §163 insolvenčního zákona, §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce Nejvyšší soud odmítl a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
[14] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2. části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 8. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu