ECLI:CZ:NS:2020:29.ICDO.74.2018.1
KSOS 40 INS XY
40 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 74/2018-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Radky Píšťkové Záhorcové , se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad 592, PSČ 686 01, jako insolvenční správkyně dlužnice J. T., narozené XY, proti žalovanému Ing. Robertu Benešovi , se sídlem v Přerově, Kosmákova 29, PSČ 750 02, jako insolvenčnímu správci dlužníka L. T., narozeného XY, bytem XY, o vyloučení věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 40 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka L. T. , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. prosince 2017, č. j. 40 ICm XY, 13 VSOL XY (KSOS 40 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 28. února 2017, č. j. 40 ICm XY, zamítl žalobu (JUDr. Radky Píšťkové Záhorcové, insolvenční správkyně dlužnice J. T.) na vyloučení nemovitých věcí (blíže specifikovaných v rozsudku) [dále jen „předmětné nemovitosti“] z majetkové podstaty dlužníka (L. T.) [I. výrok] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. výrok).
Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:
1/ Dne 10. prosince 2013 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužnice.
2/ Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. prosince 2013, č. j. KSBR 39 INS XY, byl zjištěn úpadek dlužnice, povoleno její oddlužení a do funkce jejího insolvenčního správce byla ustanovena žalobkyně.
3/ Žalobkyně sepsala dne 10. února 2014 předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužnice.
4/ Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. března 2014, č. j. KSBR 39 INS XY, bylo schváleno oddlužení dlužnice zpeněžením majetkové podstaty; předmětné nemovitosti byly uvedeny ve výčtu aktiv majetkové podstaty.
5/ Dne 10. prosince 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka.
6/ Přede dnem zahájení insolvenčního řízení dlužnice i dlužníka bylo zahájeno řízení u Okresního soudu ve Zlíně, vedené pod sp. zn. 38 C 37/2013, o vypořádání společného jmění (bývalých) manželů (dlužnice a dlužníka). Uvedené řízení bylo pravomocně skončeno dne 22. prosince 2014 rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. listopadu 2014, č. j. 60 Co 372/2014-545, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. února 2014, č. j. 38 C 37/2013-408, kterým byly předmětné nemovitosti (až na jednu, o které nebylo v rámci tohoto řízení rozhodováno) přikázány do výlučného vlastnictví dlužníka. V rámci odvolacího řízení jednal Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně na straně žalující s žalobkyní (JUDr. Radkou Píšťkovou Záhorcovou coby insolvenční správkyní dlužnice).
7/ Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. února 2015, č. j. KSBR 39 INS XY, bylo změněno usnesení o schválení oddlužení tak, že z majetkové podstaty byly vyřazeny předmětné nemovitosti, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. listopadu 2014, č. j. 60 Co 372/2014-545.
8/ Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. března 2015, č. j. KSOS 38 INS XY, byl zjištěn úpadek dlužníka, povoleno jeho oddlužení a do funkce jeho insolvenčního správce byl ustanoven žalovaný.
9/ Žalovaný sepsal dne 2. června 2015 předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka.
10/ Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. září 2015, č. j. KSOS 38 INS XY, bylo schváleno oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty.
11/ Dne 7. září 2015 bylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. února 2015, č. j. KSBR 39 INS XY, k odvolání věřitele dlužnice změněno tak, že se rozsah majetkové podstaty dlužnice nemění (usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. KSBR 39 INS XY, 1 VSOL XY). Dovolání proti tomuto rozhodnutí bylo (později) odmítnuto (usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 135/2015).
12/ Na základě vyrozumění žalobkyně žalovaným dne 22. září 2015 o tom, že sepsal předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka (KSOS 38 INS XY), podala žalobkyně vylučovací žalobu proti žalovanému (KSOS 40 INS XY).
Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že žalovaný sepsal předmětné nemovitosti po právu na základě pravomocného rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů dlužnice a dlužníka.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 1998, sp. zn. 2 Odon 86/97, uveřejněný pod číslem 58/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, uveřejněný pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2003, sp. zn. 29 Odo 604/2001, uveřejněný pod číslem 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 1005/2004, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 7, ročník 2005, pod číslem 113 – dospěl k závěru, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání vylučovací žaloby, neboť předmětné nemovitosti sepsala do majetkové podstaty dlužnice jako první (s účinky ke dni 10. února 2014), tedy dříve než je sepsal žalovaný do majetkové podstaty dlužníka (s účinky ke dni 2. června 2015).
Odvolací soud dále uvedl, že žaloba není (ani) důvodná, a to s ohledem na skutečnost, že všechny orgány veřejné moci (insolvenční soud nevyjímaje) jsou vázány pravomocnými rozhodnutími obecných soudů ve věci vypořádání společného jmění (bývalých) manželů (dlužnice a dlužníka) [srov. §159a odst. 1, 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], jimiž byly (v zásadě všechny) předmětné nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví dlužníka.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněným pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že i v poměrech insolvenčního zákona platí, že insolvenční správce, který předmětný majetek sepsal jako první v pořadí, nemá aktivní legitimaci k podání vylučovací žaloby vůči insolvenčnímu správci, který předmětný majetek sepsal jako druhý v pořadí.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že rozhodnutí odvolacího soudu je též plně souladné s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. června 1999, sp. zn. 31 Cdo 1908/98, uveřejněným pod číslem 20/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém Nejvyšší soud vysvětlil (v poměrech zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání), že dojde-li v průběhu konkursu k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, je třeba ty věci, jež byly v rámci vypořádání přikázány manželu úpadce, vyřadit z konkursní podstaty. Pro insolvenční poměry se k tomuto závěru Nejvyšší soud přihlásil v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 ICdo 37/2016, uveřejněném pod číslem 65/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z výše uvedeného potom logicky vyplývá, že byl-li na oba manžele prohlášen konkurs, případně bylo-li jim schváleno oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, mající na základě ustanovení §408 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ohledně majetku náležejícího do majetkové podstaty účinky obdobné prohlášení konkursu, je pravomocné rozhodnutí o vypořádání společného jmění manželů závazné pro oba insolvenční soudy i oba insolvenční správce a konečným způsobem řeší otázku, do které majetkové podstaty ta která věc patří.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §163 insolvenčního zákona, §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení; ty v dané věci sestávají z paušální náhrady ve výši 300 Kč (§1 a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu) za vyjádření k dovolání, jež bylo doručeno insolvenčnímu soudu dne 15. května 2018.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2020
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu