ECLI:CZ:NS:2020:29.ND.160.2020.1
sp. zn. 29 Nd 160/2020-138
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce V. N. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované J. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Kateřinou Staňkovou, advokátkou, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 939/21, PSČ 466 01, o zaplacení částky 12.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 10 C 21/2018, o návrhu soudu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 10 C 21/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 17. července 2017 podanou u Okresního soudu Brno-venkov se žalobce vůči žalované domáhá zaplacení částky 12.500 Kč s příslušenstvím.
Usnesením ze dne 12. prosince 2017, č. j. 42 C 7/2017-43, Okresní soud Brno-venkov vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Hodoníně jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 3. ledna 2018.
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 17. prosince 2018, č. j. 10 C 21/2018-90, uložil žalované zaplatit žalobci částku 12.500 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 1. července 2017 do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 18 % p. a. z částky 12.500 Kč a uložil žalované nahradit žalobci náklady řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. října 2019, č. j. 38 Co 42/2019-112, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podáním došlým soudu dne 26. února 2020 (č. l. 133 spisu) žalovaná dala podnět k přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou. Podnět odůvodnila špatnou finanční situací, tím, že čerpá rodičovskou dovolenou, trvalý pobyt má v XY a též tím, že ani žalobce nemá trvalé bydliště v obvodu Okresního soudu v Hodoníně, nýbrž v XY. Žalovaná má za to, že dojížděním všech zúčastněných k Okresnímu soudu v Hodoníně budou vznikat nemalé náklady, které vysoce převýší předmět sporu.
Okresní soud v Hodoníně vyzval žalobce, aby se vyjádřil k podnětu žalované s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít za to, že žalobce nemá vůči navrhované delegaci námitky.
Žalobce na výzvu soudu nereagoval.
Okresní soud v Hodoníně potom sám navrhl delegaci vhodnou.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Okresnímu soudu v Hodoníně, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné žalovanou nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů nejen proto, že větší vzdálenost mezi bydlištěm účastníků a sídlem soudu není dostatečným důvodem pro přikázání věci jinému soudu. Naopak, vzhledem k délce řízení a k dosavadnímu procesnímu postupu předkládajícího soudu [včetně rozhodnutí ve věci samé, následné výzvy k odstranění vad žaloby (ze dne 21. listopadu 2019) a nařízení jednání (protokol o jednání dne 17. února 2020)] považuje Nejvyšší soud za vhodné (a žádoucí), aby řízení v dané věci nadále probíhalo (a bylo dokončeno) u Okresního soudu v Hodoníně.
Nejvyšší soud proto věc Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 6. 2020
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu