ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.56.2020.1
KSPH 42 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 56/2020-B-552
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužnice I. Č. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Janem Rambouskem, advokátem, se sídlem ve Vraňanech 233, PSČ 277 07, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2019, č. j. KSPH 42 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 23. ledna 2018, č. j. KSPH 42 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužnice (z 20. prosince 2017) [B-118], aby její insolvenční správce (KOPPA, v. o. s.) byl zproštěn funkce.
[2] K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. srpna 2019, č. j. KSPH 42 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ dovolací důvod dle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro toto dovolací řízení rozhodném (dále jen „o. s. ř.“) ] , a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Dovolání (podání datované 9. června 2020, sepsané advokátem, B-519) bylo podáno tzv. blanketní formou, jelikož neobsahuje konkrétní důvod dovolání. K tomu srov. §241a odst. 3 o. s. ř., jenž určuje, že důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
[5] Dovolatelka k vymezení dovolacího důvodu v předmětném podání pouze sdělila, že právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné a údaj o tom, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, doplní „bezodkladně“.
[6] Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v §241 ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví.
[7] Nejvyšší soud pak již v usnesení ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 21/2004“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ] , formuloval a odůvodnil závěr, že tzv. blanketní dovolání může být doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty (jak ji vymezuje §240 o. s. ř.). Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítne podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř., přičemž nemůže přihlížet ani k pozdějšímu doplnění dovolání.
[8] Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jež se od R 21/2004 liší (co do právní úpravy, z níž vychází) jen potud, že ustanovení §243b odst. 3 věty první o. s. ř. zahrnuje mezi vady, které činí dovolání nezpůsobilým věcného projednání, též nevymezení přípustnosti dovolání, dále tím, že ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. ozřejmuje, co se rozumí vymezením důvodu dovolání, jakož i tím, že odmítnutí takového (vadného) dovolání se opírá o ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. (nikoli o ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř.); srov. shodně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2017, sen. zn. 29 NSČR 220/2016, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročníku 2018, pod číslem 61 (dovolatelce známé, jelikož šlo o usnesení, jímž Nejvyšší soud rozhodoval o jejím dovolání).
[9] V této věci (při řádném poučení o dovolání v napadeném usnesení) bylo posledním dnem lhůty k doplnění dovolání úterý 7. července 2020. Šlo o poslední den dvouměsíční lhůty (§240 odst. 1 o. s. ř.) počítané od 5. května 2020, kdy nabylo právní moci (zveřejněním v insolvenčním rejstříku ) usnesení ze dne 5. května 2020, č. j. KSPH 42 INS XY , 4 VSPH XY , kterým odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 21. listopadu 2019, č. j. KSPH 42 INS XY , v bodě II. výroku o zamítnutí žádosti dovolatelky o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Jelikož dovolatelka nedoplnila dovolání o vymezení dovolacího důvodu ani do 7. července 2020 ani později, a pro tuto vadu dovolání nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud její dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. září 2020
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu