ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.74.2020.1
MSPH 79 INS 13739/2014
sp. zn. 29 NSČR 74/2020-B-400
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka Rezidence Kavčí Hory a. s. , se sídlem v Praze, Koněvova 2660/141, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27228207, zastoupeného Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 13739/2014, o přeměně reorganizace v konkurs, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2020, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014, 4 VSPH 530/2020-B-393, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 6. března 2020, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014-B-386, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl reorganizační plán dlužníka Rezidence Kavčí Hory a. s. v aktualizovaném znění ze dne 3. září 2019 (B-368) [bod I. výroku] a přeměnil reorganizaci dlužníka, povolenou usnesením insolvenčního soudu ze dne 3. června 2014, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014-A-12, v konkurs [bod II. výroku].
[2] Šlo o v pořadí druhé rozhodnutí insolvenčního soudu. První rozhodnutí - usnesení ze dne 23. března 2015, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014-B-148, jímž insolvenční soud přeměnil povolenou reorganizaci v konkurs, a jež k odvolání dlužníka potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. října 2015, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014, 4 VSPH 646/2015-B-233, zrušil k dovolání dlužníka Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. června 2018, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014, 29 NSČR 15/2016-B-332.
[3] K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 6. března 2020.
[4] Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že není splněn ani jeden z pěti předpokladů pro schválení reorganizačního plánu stanovených v §348 odst. 1 insolvenčního zákona, ačkoliv pro schválení reorganizačního plánu je nutné jejich kumulativní naplnění.
[5] Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jež má za přípustné pro řešení otázky hmotného práva, kterou dovolací soud dosud neřešil, namítá nesprávné právní posouzení věci [uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
[6] Za dovolacím soudem neřešenou považuje otázku, zda může být dlužník veden nepoctivým záměrem (a tento může být zjištěn v souladu s insolvenčním zákonem) v situaci, kdy nabízí v rámci insolvenčního řízení svým věřitelům úplné uspokojení jejich pohledávek z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty a současně (podle jeho přesvědčení) splňuje veškeré ostatní podmínky podle §348 odst. 1 insolvenčního zákona. V dovolání pak snáší argumenty, jimiž zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že reorganizačním plánem sleduje nepoctivý záměr.
[7] Nejvyšší soud dovolání dlužníka odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
[8] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle kterého požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Srov. i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
[9] Dovolatel vymezuje předpoklady přípustnosti dovolání pouze ve vztahu k otázce posouzení (ne)poctivosti záměru dlužníka, tedy pouze ve vztahu k tomu, zda je splněn předpoklad pro schválení reorganizačního plánu podle §348 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. Ve vztahu k dalším otázkám (posouzení ostatních předpokladů pro schválení reorganizačního plánu podle §348 odst. 1 insolvenčního zákona) dovolatel nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání (způsobem odpovídajícím §241a odst. 2 o. s. ř. nespecifikuje, který z předpokladů uvedených v §237 o. s. ř. zakládajících přípustnost dovolání je podle něj splněn), což Nejvyššímu soudu brání se těmito otázkami zabývat.
[10] Již v usnesení ze dne 30. června 2015, sen. zn. 29 NSČR 43/2013, uveřejněném pod číslem 23/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že podmínkou schválení reorganizačního plánu je kumulativní naplnění všech předpokladů uvedených v §348 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž každý z těchto předpokladů se posuzuje samostatně. Při nesplnění byť jediného předpokladu (s výjimkou uvedenou v §348 odst. 2 insolvenčního zákona) musí insolvenční soud reorganizační plán zamítnout.
[11] Jestliže odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že reorganizační plán nelze schválit, neboť není naplněn ani jeden z předpokladů stanovených v §348 odst. 1 insolvenčního zákona, pak mohl být dovolatel s podaným dovoláním úspěšný pouze tehdy, kdyby se mu podařilo zpochybnit správnost všech závěrů odvolacího soudu o nesplnění jednotlivých předpokladů pro schválení reorganizačního plánu (a odpovídajícím způsobem ohledně nich vymezit přípustnost dovolání).
[12] Vzhledem k tomu, že jako způsobilá k přezkumu byla dovolacímu soudu předložena pouze otázka (ne)poctivého záměru předkládaného reorganizačního plánu, není dovolání přípustné ani pro řešení této otázky. I kdyby byl výsledkem dovolacího přezkumu závěr, že odvolací soud neposoudil otázku poctivosti dlužníkova záměru správně, na výsledku řízení by to ničeho nezměnilo (závěr o nesplnění dalších předpokladů pro schválení reorganizačního plánu nebyl účinně zpochybněn).
[13] Judikatura Nejvyššího soudu je totiž ustálena v tom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 654/2016 (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 133/2017.
[14] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu