ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.77.2020.1
KSHK 42 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 77/2020-B-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků J. Š. , narozeného XY, bytem XY, a M. Š. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 42 INS XY, o zrušení oddlužení, o dovolání dlužníků, zastoupených JUDr. Ing. Rudolfem Coganem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Nové Pace, Pražská 617, PSČ 509 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2020, č. j. KSHK 42 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 14. února 2020, č. j. KSHK 42 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné zrušil oddlužení dlužníků J. Š. a M. Š. (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na jejich majetek s tím, že bude projednáván jako nepatrný (body II. a III. výroku).
[2] K odvolání dlužníků Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. června 2020, č. j. KSHK 42 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[3] Odvolací soud se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že dlužníci nebudou schopni splnit podstatnou část splátkového kalendáře, když za dobu 28 měsíců uhradili pouze 3 % nezajištěných pohledávek a předpoklad plnění na nezajištěné pohledávky za 5 let činí 8 %; z toho důvodu rozhodl v souladu s ustanovením §418 odst. 1 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019, o zrušení oddlužení a prohlásil konkurs na majetek dlužníků, který bude projednáván jako nepatrný s ohledem na ustanovení §314 odst. 1 insolvenčního zákona.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci včasné dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Dovolatelé namítají, že rozsudky Okresního soudu v Liberci ze dne 5. října 2005, č. j. 13 C 177/2004-117, a ze dne 20. března 2009, č. j. 15 C 401/2007-81, týkající se pohledávek přihlášených Společenstvím vlastníků jednotek XY (dále jen „SVJ“), nebyly vydány proti dovolateli J. Š., nýbrž proti jiné osobě stejného jména a příjmení, avšak odlišného roku narození. Podle dovolatelů rozsudky nemohly nabýt právní moci, neboť byly doručovány jiné osobě než dlužníku. Soudy nižších stupňů nevzaly v potaz, že se rozsudky týkají (blíže specifikované) nemovitosti, která není a nikdy nebyla ve vlastnictví dovolatelů. Dovolatelé dále uvádějí, že bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a právo vlastnit majetek zaručené článkem 11 odst. 1 Listiny. Shrnují (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
[5] Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že na řešení dovolateli předestíraných právních otázek napadené rozhodnutí nespočívá.
[6] Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 654/2016 (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 133/2017. Tím spíše pak dovolání nemůže být přípustné, pokud se s argumentací odvolacího soudu určující pro dovoláním napadené rozhodnutí zcela míjí a vyřešení těch právních otázek, na nichž toto rozhodnutí spočívá, nijak nezpochybňuje.
[7] Dovolatelé se ve své argumentaci soustředili na vymezení nedostatků ve výše označených rozsudcích Okresního soudu v Liberci a ve způsobu jejich doručení. Napadené rozhodnutí však spočívá na jiném závěru; totiž na tom, že schválené oddlužení musí být zrušeno, neboť dlužníci nebudou schopni splnit podstatnou část splátkového kalendáře. Proti tomuto závěru se dovolání nijak argumentačně nevymezuje a řešení otázek, jež dovolání klade (posuzováno podle jeho obsahu), je tak pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné. Měla-li dovolací argumentace za cíl zpochybnit správnost závěrů odvolacího soudu o celkové sumě pohledávek, jež dovolatelé měli uspokojit v oddlužení, pak nelze přehlédnout, že jde o argumentaci vedenou ve skutkové rovině a založenou na jiných (dovoláním fabulovaných) skutkových zjištěních, než jsou ta, z nichž vyšel odvolací soud. Skutkový dovolací důvod nadto dovolatelé nemají k dispozici. Námitkou opírající se o článek 36 odst. 1 Listiny vystihují dovolatelé tzv. zmatečnostní vadu řízení dle §229 odst. 3 o. s. ř. Tuto vadu řízení však jako způsobilý dovolací způsob výslovně vylučuje §241a odst. 1 věta druhá o. s. ř., takže prostřednictvím této námitky na přípustnost dovolání též nelze usuzovat.
[8] Pro úplnost (bez vlivu na výsledek dovolacího řízení v této věci) Nejvyšší soud podotýká, že již v usnesení ze dne 3. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 34/2019, jímž zastavil (pro nesplnění podmínky povinného zastoupení) řízení o dovolání dlužníků ve sporu o popření vykonatelných pohledávek SVJ, poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2015, sp. zn. 26 Cdo 4423/2014, jež se vyjadřovalo k tvrzeným vadám exekučního titulu SVJ.
[9] Rozhodné znění zákona č. 99/1993 Sb., občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2. článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 12. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu