ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.1136.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 1136/2020-254
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 12. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. L., nar. XY, trvale bytem XY, XY , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 13 To 108/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 69/2018 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 6. 2. 2020, sp. zn. 3 T 69/2018, byl obviněný J. L. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to a za přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2018, č. j. 2 T 19/2018-278, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2019, č. j. 10 To 42/2019-344, byl podle §211 odst. 4 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2018, č. j. 2 T 19/2018-278, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 5. 2019, č. j. 10 To 42/2019-344, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 13 To 108/2020 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 9. 6. 2020 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a d) trestního řádu. Obviněný namítl, že postupem soudu prvního stupně, který do dnešního dne nedoručil jeho obhájci návrh na potrestání, bylo porušeno jeho právo na obhajobu a právo na spravedlivý proces. Okresní soud konal hlavní líčení v rozporu se zákonem, aniž by byla dodržena pětidenní lhůta k přípravě obhájce nebo byly naplněny podmínky pro její zkrácení. V uvedeném trestním řízení byla porušena ustanovení o přítomnosti obžalovaného při hlavním líčení, který tím pádem nemohl být přítomen výslechu svědků, jejichž výpověď představuje hlavní usvědčující důkaz ve věci, nemohl jim klást otázky, vyjadřovat se k jejich výpovědi nebo je bezprostředně konfrontovat. Obviněný je přesvědčen, že doručování dokumentů v trestním řízení, nadto dokumentů, které mají být doručeny do vlastních rukou, nelze odbýt nahlížením do spisu. Současně nelze požadovat po obhájci, aby chodil žádat o jejich doručení soud přímo, když důvodně očekává jejich zaslání do své datové schránky.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265k odst. 1 trestního řádu zrušil napadené rozhodnutí a vadné řízení mu předcházející a přikázal soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu není připojeno žádné odůvodnění namítané nesprávnosti právního posouzení skutku při respektu ke skutkovým zjištěním. Ohledně námitky konání hlavního líčení dne 20. 6. 2018 v nepřítomnosti obviněného uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu státní zástupkyně odkázala na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že samotnou omluvu neúčasti ve spojení se žádostí o odročení hlavního líčení není možné pokládat za dostatečný důvod pro závěr, že provedení hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného bylo nepřípustným zásahem do jeho ústavně zaručeného základního práva na projednání věci ve vlastní přítomnosti. Další námitky obviněného odpovídají neuplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) var. druhá trestního řádu, s tím, že byl v řízení předcházejícím dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu, podle nějž obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. Tz 41/2009, státní zástupkyně uvedla, že účinky procesního úkonu, jímž si obviněný zvolil obhájce, v daném případě nastaly až dne 7. 6. 2018 v souvislosti s nahlížením obhájce do spisu. Přestože do doby nařízení hlavního líčení na den 20. 6. 2018 nebyl dodržen postup podle §196 a násl. trestního řádu, nelze podle státní zástupkyně přehlédnout, že se jmenovanému obhájci při využití jeho oprávnění podle §65 odst. 1 trestního řádu dostalo z obsahu nahlíženého spisového materiálu zcela shodných informací jako by tomu bylo, pokud by mu bylo vyrozumění o konání hlavního líčení, nařízeného na den 20. 6. 2018 ve spojení s přiloženým návrhem na potrestání doručeno do jeho datové schránky. Dovolatelovo právo na obhajobu prostřednictvím jím zvoleného obhájce tak bylo zcela reálně naplněno nejen v rámci poukazovaného termínu hlavního líčení, ale i v dalším průběhu předmětného trestního řízení, konaného před soudy obou stupňů a tedy byl jeho výkon zajištěn v materiálním smyslu.
6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného J. L. tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.
7. Obviněný J. L. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a d) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
11. Uplatnění tohoto důvodu dovolání nepodložil obviněný žádnou dovolací argumentací. Uvedl pouze, že podle jeho názoru se odvolací soud v napadeném rozhodnutí dopustil nesprávného právního posouzení podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V této souvislosti je nutné poukázat na omezený rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu rozhodujícího o dovolání. Neplatí zde tzv. revizní princip přezkoumávání. Nejvyšší soud přezkoumává z podnětu dovolání (nepostupuje-li podle §265i odst. 1 trestního řádu) zásadně jen ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo podáno dovolání, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Je to právě dovolání, jímž dovolatel vymezuje obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (viz §265i odst. 3 až 5 trestního řádu) a jež musí dovolacímu soudu skýtat dostatečně kvalifikovaný podklad pro samotný přezkum napadeného rozhodnutí a případné prolomení jeho právní moci.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu proto nemůže být naplněn prostým konstatováním, že dovolatel nesouhlasí s právním posouzením skutku. Dovolání podané z citovaného důvodu musí směřovat vždy proti konkrétní přesně vymezené právní kvalifikaci uvedené v právní větě ve výroku o vině napadeného rozsudku. Právní posouzení skutku ve výroku o vině trestným činem se rozpadá na celou řadu aspektů vyjádřitelných odkazem na konkrétní ustanovení obecné i zvláštní části trestního zákoníku, dovolatel tudíž musí brojit proti subsumpci konkrétního jednání pachatele pod určité (určitá) ustanovení trestního zákoníku. Právě tím vymezuje rozsah a obsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 1706/08).
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Podle obviněného byl dovolací důvod naplněn tím, že okresní soud konal hlavní líčení dne 20. 6. 2018 v jeho nepřítomnosti přesto, že obviněný svoji účast omluvil, že se toho času bude nacházet pracovně v zahraničí, a požádal o odročení. O odročení požádal také obhájce obviněného, neboť i on měl ten den předem plánovanou dovolenou. Argumentaci obviněného lze sice z hlediska uplatněného důvodu dovolání považovat za relevantní, zjevně však nemůže být důvodná.
14. Soud nemůže porušit §202 odst. 2 trestního řádu jen tím, že konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, třebaže obviněný svou nepřítomnost předem omluvil. Zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nejsou nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Zásah do tohoto práva lze považovat za akceptovatelný, měl-li k němu soud zákonný podklad, a nebylo-li soudní řízení jako celek dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 7 Tdo 490/2020).
15. V projednávané věci se jednalo o případ, kdy hlavní líčení bylo možno konat v nepřítomnosti obviněného, neboť veškeré zákonné podmínky pro takový postup uvedené v §202 odst. 2, 4 trestního řádu byly splněny. Obviněný to ostatně v dovolání nijak nezpochybnil. Předvolání k hlavnímu líčení nařízenému na 20. 6. 2018 převzal obviněný osobně spolu s návrhem na potrestání dne 11. 6. 2018. Obhájce obviněného nahlížel do trestního spisu dne 7. 6. 2018 a ze spisu zjistil, že byl podán návrh na potrestání a hlavní líčení nařízeno na 20. 6. 2018, na což později reagoval žádostí o odročení termínu hlavního líčení. Obhájce byl tedy nejméně dva týdny před datem nařízeného hlavního líčení informován o jeho konání, předvolání k hlavnímu líčení spolu s návrhem na potrestání bylo řádně a včas doručeno i obviněnému. Žádost o odročení hlavního líčení dne 20. 6. 2018 vznesl obhájce telefonicky až dva dny před termínem hlavního líčení, jeho písemná žádost o odročení založená do spisu je datována 20. 6. 2018, tedy dnem konání hlavního líčení. I když obviněný doložil, že v rozhodné době pracoval v Německu, nevyplývá z předloženého dokladu, že by se nemohl z práce uvolnit a dostavit k soudnímu jednání. Hlavního líčení dne 20. 6. 2018 se od počátku do konce účastnil obhájce obviněného. Hlavní líčení se navíc konalo nejen dne 20. 6. 2018, ale dokazování probíhalo i po odročení hlavního líčení ve dnech 11. 7. 2018 a 26. 7. 2018. Samotný rozsudek byl pak vyhlášen až u hlavního líčení konaného dne 6. 2. 2020. Opakování důkazů provedených u hlavního líčení dne 20. 6. 2018 obviněný nenavrhoval a nepožadoval. Nelze proto dovozovat porušení práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti.
16. Pokud obviněný dále namítl, že při nařízení hlavního líčení nebyla dodržena alespoň pětidenní lhůta k přípravě jeho obhájce (jelikož mu nebyl doručen návrh na potrestání ani vyrozumění o konání hlavního líčení), dovolací soud zdůrazňuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu není naplněn ani tehdy, jestliže nebyla dodržena lhůta k přípravě k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, neboť ani poskytnutí kratší než stanovené lhůty samo o sobě nemá vliv na přítomnost obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ledaže nedodržení této lhůty zabránilo obviněnému v tom, aby se mohl osobně zúčastnit u veřejného zasedání, např. vzhledem k nemožnosti odložit jinou činnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 5 Tdo 1058/2002, či ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. 5 Tdo 992/2019). Tím spíše nemůže být naplněn v případě, že se nedodržení lhůty k přípravě týká obhájce obviněného. Argumentace obviněného odpovídá spíše neuplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu s tím, že byl v řízení předcházejícím dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu, podle něhož obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Ani tento dovolací důvod nebyl naplněn. Státní zástupkyně v této souvislosti přiléhavě poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 4 Tz 41/2009, podle kterého účinky úkonu obviněného, jímž si zvolil obhájce, nastávají vůči příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, u kterého se právě vede trestní řízení, okamžikem, kdy mu obviněný nebo jím zvolený obhájce předložil plnou moc udělenou k výkonu obhajoby v trestním řízení; přitom nezáleží na okolnosti, kdy byla mezi obviněným a jeho obhájcem uzavřena smlouva o poskytování právních služeb, ani kdy orgán činný v trestním řízení založil písemné vyhotovení plné moci do trestního spisu.
17. V posuzované věci byl trestní spis spolu s návrhem na potrestání okresnímu soudu doručen dne 28. 5. 2018. V době, kdy samosoudce nařídil hlavní líčení, neměl informaci o tom, že obviněný udělil plnou moc obhájci. Obhájce předložil plnou moc okresnímu soudu v souvislosti s nahlížením do trestního spisu dne 7. 6. 2018. Účinky zvolení obhájce nastaly vůči okresnímu soud teprve tímto dnem. Nic na tom nemění fakt, že plnou moc ze dne 26. 5. 2018 zaslal obhájce nejprve na státní zastupitelství, jelikož k tomu došlo až po odeslání trestního spisu s návrhem na potrestání okresnímu soudu a obhájce byl v tomto smyslu státním zástupcem obratem vyrozuměn. V souvislosti s nahlížením do spisu dne 7. 6. 2018 byl obhájci předložen trestní spis obsahující jak návrh na potrestání obviněného, tak informaci o nařízení hlavního líčení na 20. 6. 2018. Obhájce poté v tomto smyslu komunikoval s obviněným a žádal soud o odročení hlavního líčení z důvodu pobytu obviněného v zahraničí, resp. z důvodu plánované dovolené obhájce. Hlavního líčení dne 20. 6. 2018 se obhájce od počátku do konce účastnil. Pokud okresní soud bezprostředně po předložení plné moci k obhajobě dne 7. 6. 2018 nepostupoval ve vztahu k obhájci ve smyslu §196 trestního řádu a §198 trestního řádu, jedná se o pochybení, které je na místě vytknout. V materiálním smyslu však nelze mít za to, že by došlo k zásahu do práva obviněného na obhajobu, neboť toto právo obviněného bylo prostřednictvím zvoleného obhájce zcela reálně naplněno nejen v rámci termínu hlavního líčení dne 20. 6. 2018, ale i v dalším průběhu předmětného trestního řízení.
18. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 9. 12. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu