ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.487.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 487/2020-1129
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. K., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 61 To 413/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 16 T 167/2013 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. 16 T 167/2013, byl obviněný M. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, tj. zákona č. 140/1961 Sb. Za to byl podle §250 odst. 3 trestního zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 trestního zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle §59 odst. 2 trestního zákona byla obviněnému uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 trestního řádu, §229 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Podle §226 písm. b) trestního řádu byl obviněný zproštěn obžaloby pro další skutek, v němž byl státním zástupcem shledáván dílčí útok pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
2. O odvolání obviněného a poškozených proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 61 To 413/2019 , jímž podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek pouze ve výroku o náhradě škody ohledně poškozené K. C. (dříve O.) a podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl o povinnosti obviněného k náhradě škody této poškozené. Podle §256 trestního řádu jako nedůvodná zamítl odvolání obviněného a další poškozené.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) a c) trestního řádu. Obviněný namítl, že o skutku, jehož spáchání se měl dopustit, bylo již dříve pravomocně rozhodnuto. Po vynesení zprošťujícího rozsudku Obvodním soudem pro Prahu 6 ze dne 30. 10. 2017, kdy se sám vzdal opravného prostředku, totiž státní zástupce učinil pouze příslib (k tomu zvukový záznam na CD pořízený prvoinstančním soudem), že podá proti zprošťujícímu rozsudku odvolání. Tento příslib nedodržel, odvolání v zákonné lhůtě nepodal, ani v této lhůtě nedoručil soudu odůvodnění jím údajně podaného odvolání. Opravy protokolu z hlavního líčení se obviněný dovolával marně. Obviněný dále namítl, že k vydání napadeného rozsudku došlo až po šesti letech, kdy byl vláčen po soudech. Porušení procesní zásady „in dubio pro reo“ spatřuje obviněný v tom, že soud uvěřil bez dalšího tvrzení údajné poškozené K. C., a naopak nepřipustil důkaz opaku svědeckou výpověď svědkyně T. S. Obviněný dále namítl zjevně účelovou změnu obsazení senátu, který tak nebyl náležitě obsazen, čímž došlo k porušení zásady, že nikdo nesmí být odejmut svému zákonnému soudci. K tomu odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04 a sp. zn. Pl. ÚS 21/96.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl dovolání a aby z jeho podnětu podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 61 To 413/2019, a aby poté podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí ve věci.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
6. Obviněný M. K. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
8. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) a c) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
9. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) trestního řádu je dán v případech, kdy ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Věcně nepříslušným soudem je soud, který rozhodl v rozporu s pravidly upravujícími v trestním řízení věcnou příslušnost soudů (viz §16 a 17 trestního řádu). Soud nebyl náležitě obsazen, jestliže obsazení soudu neodpovídalo §27, §31 a §35 zákona o soudech a soudcích. Tak tomu bude, zejména když rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle §197 trestního řádu, nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu apod. Kdyby však místo samosoudce rozhodl senát, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) trestního řádu by nebyl dán.
10. Obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání pouze stručně namítl, že senát nalézacího soudu nebyl řádně obsazen, když namísto původní přísedící byl povolán přísedící jiný. Takovou argumentaci lze sice považovat za relevantní, nelze ji však považovat za opodstatněnou.
11. Z předloženého procesního spisu dovolací soud zjistit, že ve věci původně rozhodoval senát nalézacího soudu ve složení předsedkyně senátu JUDr. Markéta Binderová a přísedící Marie Šmelková a Jaroslava Baronová. V rámci odvolacího přezkumu dne 26. 3. 2019 odvolací soud zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a vrátil věc soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, a současně podle §262 trestního řádu nařídil, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Po vrácení soudu prvního stupně byla věc podle rozvrhu práce přidělena jako předsedovi senátu Mgr. Karlu Steinerovi a jako přísedící ze seznamu byly osloveni MUDr. Zdeňka Neužilová, Ing. Martin Váňa, Alena Borská a Mgr. Jana Ermlová (č. l. 965). Poslední dvě jmenované se mohly účastnit hlavního líčení nařízeného na den 3. 6. 2019. Dne 3. 6. 2019 nebylo hlavní líčení zahájeno, jelikož obviněný nedal souhlas ve smyslu §219 odst. 3 trestního řádu a bylo třeba hlavní líčení provádět znovu. Odročené hlavní líčení bylo nařízeno na 24. 6. 2019, přičemž Mgr. Jana Ermlová předsedovi senátu sdělila, že se hlavního líčení nebude moci účastnit. Z tohoto důvodu byl jako přísedící volán Ing. Martin Váňa (č. l. 983). Celé nové hlavní líčení pak bylo konáno ve stejném složení senátu. Lze doplnit, že v hlavním líčení konaném dne 3. 6. 2019 nebyly konány žádné úkony směřující k vyřízení věci ve smyslu §42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích ve znění účinném do 31. 10. 2019, tudíž následné meritorní rozhodování ve změněném složení senátu nepředstavuje porušení zákazu odnětí zákonnému soudci. Uvedený závěr je založen na specifických okolnostech případu, kdy před změnou složení senátu neprobíhalo dokazování či jiné úkony související s vlastním posouzením případu (viz přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 3693/19). Volbu přísedících i s ohledem na konkrétní časové možnosti a pracovní či soukromé vytížení osob uvedených v seznamu přísedících pak připustil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. II. ÚS 2430/15. V projednávané věci tudíž nedošlo k porušení obviněným namítaného procesního principu a uplatněný dovolací důvod nemohl být zjevně naplněn.
12. Obviněný dále odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu , který spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Takto namítanou vadu však obviněný v dovolání nijak neodůvodnil. Pokud uvedl, že o skutku bylo již dříve pravomocně rozhodnuto, patrně své výtky mířil na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) trestního řádu. Navazující argumentace však není ani v tomto směru relevantní. Ve skutečnosti totiž obviněný brojil pouze proti způsobu posouzení odvolání státní zástupkyně proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 30. 10. 2017 odvolacím soudem z hlediska podmínek §253 odst. 1 trestního řádu. Obviněný v této souvislosti odkázal výlučně na konkrétní slovní formulaci intervenující státní zástupkyně pronesenou u hlavního líčení dne 30. 10. 2017. Nelze však přehlédnout, že nejen samotná státní zástupkyně, ale i soud prvního stupně považoval její vyjádření za jednoznačné v tom smyslu, že státní zástupkyně podala odvolání na místě ústně do protokolu a následně jej pouze písemně odůvodnila. Toto odůvodnění výslovně označila jako odůvodnění podaného odvolání. O její vůli (a faktickému konání) odvolání podat ihned po vyhlášení zprošťujícího výroku rozsudku tak nemůže být pochyb. Ani státní zástupkyně ani soud neměli potřebu význam vyjádření u hlavního líčení nijak blíže vysvětlovat. Námitka obviněného proto nemohla být opodstatněná a neodpovídá ani uplatněnému důvodu dovolání.
13. Žádnému z uplatněných důvodů dovolání ani jinému dovolacímu důvodu pak neodpovídají výhrady obviněného, podle kterých došlo ve věci k porušení principu in dubio pro reo. Pravidlo in dubio pro reo, na nějž obviněný odkazoval, a které plyne ze zásady presumpce neviny, má vztah ke zjišťování skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování. Toto pravidlo se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotněprávního posouzení. Obviněný navíc polemizoval pouze se způsobem, kterým soudy hodnotily jednotlivé provedené důkazy, konkrétně výpovědi poškozené a svědků. Jejich postup rozhodně nevybočil z rámce vymezeného §2 odst. 5 a 6 trestního řádu. Námitkami tohoto typu tudíž nelze naplnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
14. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu