ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.50.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 50/2020-956
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2020 o dovolání, které podal obviněný A. S. , nar. XY, bytem Slovenská republika, XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 50 To 251/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 4 T 21/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. 4 T 21/2019, byl obviněný A. S. uznán vinným jednáním pod body 1) – 4), 10), 11) skutkové věty rozsudku nalézacího soudu ze spáchání pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a dále jednáním pod bodem 4) skutkové věty rozsudku nalézacího soudu ze spáchání přečinu vydírání podle §175 odst. 1 trestního zákoníku, a dále jednáním pod body 12) – 14) skutkové věty rozsudku nalézacího soudu ze spáchání přečinu podvodu podle §209 odst. 1 trestního zákoníku a jednáním pod bodem 12) skutkové věty rozsudku nalézacího soudu ze spáchání přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §175 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §75 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu pobytu na území okresu Plzeň-město na dobu čtyř let. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným Irida, s. r. o., částku 2.500 Kč a Trendy Trade, s. r. o., částku 1.280 Kč. Podle §228 odst. 1 trestního řádu mu byla dále stanovena povinnost společně a nerozdílně s obviněnou M. M. zaplatit na náhradě škody poškozeným Parfumerie Douglas, s. r. o., částku 1.467 Kč, Západočeské konzumní družstvo Sušice částku 4.312 Kč, dm drogerie market, s. r. o., částku 1.855 Kč, Lukr CZ, a. s., částku 2.390 Kč, Irida, s. r. o., částku 8.300 Kč, Český národní registr dárců dřeně, o. p. s., částku 6.302 Kč. Podle §229 odst. 2 trestního řádu byly poškozené Parfumerie Douglas, s. r. o., a Lukr CZ, a. s., odkázány se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená Teta drogerie a lékárny, s. r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrokem II rozsudku nalézacího soudu byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat dílčí útok pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněné M. M.
O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 50 To 251/2019 , jímž podle §256 trestního řádu odvolání obviněného zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 16. 9. 2019 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. Obviněný ve svém dovolání namítl, že došlo k tak závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost napadeného rozhodnutí a které měly podstatný význam pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaných jednání. Okresní soud pochybil, když nevyslechl obviněným navrhované svědky, a ani neuvedl důvod, proč tak neučinil. Nesprávně postupoval i krajský soud, když uzavřel, že okresní soud vyhodnotil všechny dostupné důkazy v nezbytném rozsahu. V důsledku toho byl porušen §2 odst. 5 trestního řádu. Nesouhlasil rovněž se závěrem odvolacího soudu o důvodu zamítnutí důkazních návrhů. Krajský soud sám pochybil, když navržené důkazy neprovedl. Tímto postupem podle obviněného oba soudy porušili rovněž §38 trestního zákoníku. Nalézací soud zastával názor, že byl v dvojici tím dominantním, a proto mu byl uložen nespravedlivě vysoký trest. Spoluobviněná na rozdíl od něj je recidivistka, několikrát v České republice trestaná. Obviněný však v České republice trestán nebyl. Spáchal méně útoků pokračujícího trestného činu krádeže s nižší škodou, a přesto mu byl uložen stejný trest a navíc zákaz pobytu. Dále popřel, že by odcizil podle bodu I. 10) rozsudku nalézacího soudu peněženku. Odcizil pouze kabelku. Pro závěry soudu v tomto směru nebyly provedený žádné důkazy. Obviněný následně popřel užití násilí proti prodavačce pod bodem I. 4) rozsudku nalézacího soudu. Násilí podle něj nebylo nijak intenzivní, jak popsal nalézací soud. Pouze prodavačce otevřel dveře. Namítl, že soudy nesprávně právně posoudily jednání odsouzených pod body I. 12) – 14) rozsudku nalézacího soudu. V době uzavření smlouvy o ubytování měli finanční prostředky na to ho uhradit. Následná nemožnost občanskoprávního plnění nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu. Cena, za jakou hotely zboží prodávají, neodpovídá ceně v místě obvyklém. Ani cena za ubytování není cenou obvyklou, ale daleko vyšší. Namítl, že v tomto ohledu nebyl proveden důkaz ceníkem poskytovaných služeb.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud, jako soud dovolací, na základě §265b odst. 1 písm. g), l) trestního řádu ve spojení s §265k odst. 1 a §265l trestního řádu zrušil celé usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 50 To 251/2019, a případně i rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. 4 T 21/2019, ve výroku o vině i trestu a věc vrátil zpět k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že námitky obviněného neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze dovolacího důvodu jsou podle státní zástupkyně rovněž takové námitky, kterými se obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí. Ve věci neshledala žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Soudy v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí podle §2 odst. 5 trestního řádu. Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 trestního řádu. K námitce obviněného ohledně neodcizení peněženky uvedla, že nalézací soud vycházel z videozáznamu z bezpečnostní kamery umístěné v prodejně a tento vyvrací v souvislosti s dalšími provedenými důkazy tvrzení obviněného, že vzal pouze kabelku. V případě násilného jednání k prodavačce konstatovala, že míra užitého násilí je neopodstatněná. Posouzení jednání obviněného podle §175 odst. 1 trestního zákoníku je přiléhavé, neboť obviněný násilím přinutil poškozenou, aby něco strpěla. Soudy také správně vyvrátily námitky obviněného ohledně dostatku finančních prostředků na zaplacení při sjednávání ubytovacích smluv v hotelech tím, že toto tvrzení se nedá ověřit a že faktem zůstává, že ubytování nikdy nebylo zaplaceno. Dodala, že v předmětném minibaru byly uvedeny ceny, za které lze zboží tam umístěné konzumovat. K námitkám, že nebyly provedeny obviněným navrhované důkazy týkající se toho, zda je ve vztahu se spoluobviněnou on vůdčí osobností či nikoli, státní zástupkyně uvedla, že provedení těchto důkazů by nemělo žádný význam pro zjištění skutkových okolností případu. Soudy nejsou povinny provést jakékoli důkazy navrhované obviněným, pokud jsou přesvědčeny o tom, že jsou nadbytečné a ve věci již byl řádně zjištěn skutkový stav. Nelze tedy hovořit o opomenutých důkazech. Námitky týkající se trestu nebyly obviněným výslovně označeny jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Obviněný ale neuvedl ve svém dovolání jeho opakované trestní stíhání ve Slovenské republice pro majetkovou trestnou činnost i pro násilnou trestnou činnost spojenou často s dlouhými nepodmíněnými výkony trestu. Podle §11 odst. 2 trestního zákoníku se na pravomocné odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie pro účely trestního řízení hledí jako na odsouzení soudem České republiky, pokud bylo vydáno pro čin trestný i podle práva České republiky. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu v jeho druhé alternativě státní zástupkyně uvedla, že žádnou vadou podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu není rozhodnutí nalézacího soudu zatíženo, a proto nemůže být naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu v jeho druhé alternativě.
Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu, dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu státní zástupkyně souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.
Obviněný A. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ani Okresního soudu Plzeň-město netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace obviněného byla založena z velké části na zpochybňování provedených důkazů a v důsledku toho na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, ale směřovaly do hodnocení důkazu, jejichž prostřednictvím se snažil o prosazení pro něj příznivějších skutkových zjištění. Obviněný ve svém dovolání vlastním pohledem interpretoval pouze některé důkazy a tím zpochybňoval skutkové závěry přijaté nalézacím soudem, zejména, že on měl být v dvojici tím dominantním, že spoluobviněná byla na rozdíl od něj recidivistka, několikrát v České republice trestaná, kdežto on v České republice dosud trestaný nebyl, dále že neodcizil peněženku, ale pouze kabelku, že proti prodavačce neužil násilí, ale pouze jí otevřel dveře, že v době uzavření smlouvy o ubytování měli dostatek finanční prostředků na uhrazení a následná nemožnost občanskoprávního plnění nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu, dále že cena, za kterou hotely zboží nabízejí, neodpovídá ceně obvyklé a že nebyl proveden důkaz ceníkem poskytovaných služeb, nebo že okresní soud měl vyslechnout obviněným navrhované svědky, popřípadě tak měl učinit krajský soud. Námitky obviněného tedy byly především skutkového charakteru nebo jimi hodnotil provedené dokazování a namítal jeho neúplnost. Z tohoto důvodu je nelze považovat za relevantní, protože jimi nenaplnil žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Všemi těmito námitkami se soudy obou stupňů náležitě zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi řádně vypořádaly. Soudy v dané věci zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 trestního řádu. Řádně provedené důkazy také pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 trestního řádu. Nejvyšší soud nadto dodává, že ohledně skutečnosti odcizení peněženky vycházel nalézací soud z videozáznamu z bezpečnostní kamery a z dalších provedených důkazů. Co se týká násilného jednání obviněného ve vztahu k prodavačce, míra užitého násilí dostatečně odpovídá právnímu posouzení podle §175 odst. 1 trestního zákoníku, jelikož obviněný násilím přinutil poškozenou, aby něco strpěla. Správně také soudy vyvrátily námitky ohledně dostatku finančních prostředků na zaplacení ubytování. Tvrzení obviněného nelze ověřit a důležitým faktem zůstává, že ubytování nebylo zaplaceno. K námitkám, že obviněný nebyl vůdčí osobností, je třeba pouze poznamenat, že to nemělo žádný význam pro zjištění skutkových okolností případu. Je třeba rovněž zdůraznit, že soudy nejsou povinny provést jakékoli důkazy navrhované obviněným, pokud jsou přesvědčeny o tom, že jsou nadbytečné a ve věci již byl řádně zjištěn skutkový stav. V daném případě proto nelze hovořit o existenci opomenutých důkazů.
Obviněný dále ve své dovolací argumentaci namítal porušení §38 trestního zákoníku v tom, že mu byl uložen nespravedlivě vysoký trest. Srovnával, že mu byl uložen stejný trest jako spoluobviněné a k tomu navíc trest zákazu pobytu, přičemž spoluobviněná je recidivistkou, která byla v České republice několikrát trestaná, avšak on v České republice trestán nebyl a spáchal méně útoků pokračujícího trestného činu krádeže s nižší škodou. Nutno podotknout, že obviněný ve svém dovolání výslovně neodkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h ) trestního řádu, jehož prostřednictvím lze vznášet námitky týkající se uloženého trestu. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku za trestný čin, jímž byl uznán vinným. To se v tomto případě ovšem nestalo. Konkrétní námitky obviněného stran toho, že mu byl uložen nespravedlivě vysoký trest porušující ustanovení §38 trestního zákoníku o přiměřenosti trestních sankcí, stojí mimo shora uvedený dovolací důvod, nutno pak poznamenat, že je nelze považovat za relevantní, protože byly splněny zákonné předpoklady pro uložení úhrnného trestu odnětí svobody, trestu zákazu pobytu i pro uložení povinností k náhradě škody. Nejvyšší soud pouze doplňuje, že obviněný ve svém dovolání nezmínil jeho opakované odsouzení ve Slovenské republice pro majetkovou trestnou činnost i pro násilnou trestnou činnost. Podle §11 odst. 2 trestního zákoníku se na pravomocné odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie pro účely trestního řízení hledí jako na odsouzení soudem České republiky, pokud bylo vydáno pro čin trestný i podle práva České republiky.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu , na který obviněný odkázal ve svém dovolání, spočívá v jeho druhé alternativě v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolací argumentace obviněného nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, zjevně nemohly být shledány opodstatněnými ani výhrady obviněného poukazující, byť nevýslovně, na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízený opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu