ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.710.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 710/2020-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 8. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 9 To 480/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 55/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 88 T 55/2019 , byl obviněný M. S. pod bodem I. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku, jednak přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Za to byl podle §178 odst. 2 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody. Pod bodem II. byl obviněný podle §226 písm. c) trestního řádu zproštěn obžaloby pro dva skutky, v nichž byl obžalobou spatřován přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, neboť na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a důkazů doplněných soudem nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 9 To 480/2019 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 10. 12. 2019 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu. Obviněný nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že v souladu s §254 odst. 1 trestního řádu přezkoumal napadený rozsudek v intencích podaného odvolání a způsob řízení před soudem prvního stupně. Nesouhlasí ani s tím, že v řízení bylo postupováno zcela v souladu s trestním řádem a nedošlo v něm k žádným procesním vadám, ani že nalézací soud provedl všechno potřebné dokazování a zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností. Obviněný zdůraznil, že nalézací soud své rozhodnutí postavil prakticky na jediném nepřímém důkazu. Domnívá se proto, že nebylo zcela bez pochyb prokázáno jednání popsané v obžalobě. Jediným nepřímým důkazem byla biologická stopa na topůrku krumpáče, kdy byla zjištěna shoda s profilem DNA obviněného. Na tomto základě nelze učinit závěr, že se obviněný nacházel na místě činu, neboť stopa se nachází na movité věci a mohla být na místo dopravena jinou osobou. U obviněného nebyly nalezeny žádné odcizené věci. Obviněný nesouhlasí se závěrem, že důkazem o jeho vině má být skutečnost, že se v minulosti opakovaně dopouštěl vloupání do chat shodným způsobem. Nepřímé důkazy netvoří podle obviněného logickou a ničím nenarušenou soustavu vzájemně se doplňujících a podmiňujících důkazů. Tím došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Obviněný se současně domnívá, že došlo k porušení zásady legitimního očekávání, kterou je třeba aplikovat i v případě trestního práva s tím, že podle aktuální judikatury Ústavního soudu, který ve svých nálezech zdůrazňuje takový postulát legitimního očekávání, podle nějž jednotlivé právní případy budou posouzeny obdobně jako jiné srovnatelné právní případy a že k tzv. překvapivým rozhodnutím musí být přistupováno zvláštním způsobem.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2019, č. j. 9 To 480/2019-174, podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladů, a podle §265l odst. 1 trestního řádu soudu, o jehož rozhodnutí jde, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání uvedla, že předmětné dovolání se o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu opírá pouze formálně. Dovolatel totiž nepoukazuje na vadnou aplikaci předpisů hmotného práva při posouzení jemu přisouzeného skutku, ale v souladu se svojí setrvalou obhajobou namítá, že výsledky provedeného dokazování nejsou dostačující pro přijetí hodnotícího závěru o tom, že je jeho pachatelem právě on. Uplatňuje tedy takové námitky, které zdůrazňují nejen vadný způsob vyhodnocení provedeného dokazování, ale i jeho nedostatečný rozsah ve vypovídajícím významu usvědčující povahy. Uplatněné námitky obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ale ani žádný jiný z katalogu zákonných dovolacích důvodů a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu v rámci řízení o dovolání. Nadto je třeba podle státní zástupkyně třeba odmítnout dovolatelův argument, že byl uznán vinným pouze na podkladě jediného nepřímého důkazu, konkrétně pak biologické stopy na nástroji, nalezeném na místě činu. Jak totiž zcela správně soudy zkonstatovaly, obviněný nebyl na místě činu přistižen, ale zanechal biologickou stopu na stopě věcné – na topůrku krompáče, kterého bylo podle zjištěného poškození vstupních dveří, zámku a jejich zárubně evidentně použito v daném případě za účelem překonání těchto překážek vstupu do chaty a jejího příslušenství ve vlastnictví poškozeného L. P. Takto lokalizovaná biologická stopa se podle odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika, shodovala s profilem dovolatelovy DNA. V rámci dalšího důkazního podkladu pak soudy nemohly přehlédnout jak tu fázi procesu, která odpovídala právnímu režimu řízení proti uprchlému, tak ani způsob, jakým dovolatel po svém zadržení vypovídal ke svým osobním poměrům jako osoba bez zaměstnání, bez zajištění možnosti trvalého bydlení, bez dokladu, prokazujícího jeho totožnost a dále nevyjímaje ani poznatek o jeho drogové závislosti v minulosti. V této souvislosti soudy rozhodně nepochybily, pokud dovodily, že se dovolatelovy existenční poměry staly spouštěcím mechanismem ke spáchání předmětné trestné činnosti. Věci osobní spotřeby, které byly shora jmenovanému poškozenému odcizeny, jsou rovněž v uvedeném směru vypovídající buď jako zdroj zpeněžení nebo pro případ jejich praktického využití právě za situace, ve které se dovolatel aktuálně nacházel v době před dodáním do předcházejícího výkonu trestu odnětí svobody. Ten mu byl uložen za vloupání do chatových objektů zjištěné ve zcela shodném modu operandi jako v nyní posuzovaném případě.
6. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného M. S. rozhodl tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.
7. Obviněný M. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
11. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
12. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně ani Městského soudu v Brně netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
13. Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, když nesouhlasil s rozsahem ani výsledky dokazování. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
14. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že dovolací argumentace obviněného je opakováním jeho obhajoby z předchozích fází trestního řízení, přičemž soudy se s jeho námitkami náležitě vypořádaly a lze odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Obviněnému nelze přisvědčit v tom, že by závěr o jeho vině byl založen pouze na jediném nepřímém důkazu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že poškozený sice obviněného na místě činu nezastihl, na místě činu však byl nalezen nástroj – krumpáč, který byl použit k překonávání dveří. Z místnosti koupelny a WC byly odcizeny věci (osušky, deodorant). Při následném pokusu o vloupání do samotné chaty došlo ke spuštění alarmu a krumpáč byl na místě odhozen. Na krumpáči byla zajištěna biologická stopa, která svědčí o kontaktu obviněného s tímto nástrojem. Mimo to usvědčuje obviněného ze spáchání předmětné krádeže porovnání s jeho předchozí trestnou činností, neboť je zřejmé, že obviněný se opakovaně dopouštěl vloupání do chat, a to zcela shodným způsobem. S tím koresponduje i zjištění, že obviněný je bez zázemí a bez peněz. Chaty tak mohly obviněnému sloužit k přebývání, jednak mohly být zdrojem věcí, které lze použít pro osobní potřebu, případně je zpeněžit a peníze užít pro osobní potřebu. Přestože se soudy při svých úvahách nemohly opřít o větší množství důkazů, jsou jejich závěry logické a dostatečně přesvědčivé pro bezpečný závěr o vině obviněného. Pro úplnost je třeba doplnit, že v případě dalších dvou skutků obdobného charakteru byl obviněný v souladu se zásadou in dubio pro reo podle §226 písm. c) trestního řádu zproštěn obžaloby.
15. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 12. 8. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu