ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.925.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 925/2020-590
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. N. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, XY, okres Kladno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 5. 2020 sp. zn. 2 To 20/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 15/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 7 T 15/2019 , byl obviněný M. N. uznán vinným pokusem zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 k §185 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 trestního zákoníku [jednání pod bodem 1)] a dále zločiny týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. b), d) trestního zákoníku a znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku [jednání pod bodem 2)]. Za to byl podle §185 odst. 3 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu způsobené újmy.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 5. 2020, sp. zn. 2 To 20/2020 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 7. 5. 2020 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l ) trestního řádu. Obviněný je přesvědčen, že soud prvního stupně neshromáždil dostatečné množství důkazů, které by opravňovaly uznat jej vinným z takto závažných trestných činů a uložit mu vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody, čím došlo k extrémnímu nesouladu právních závěrů s vykonanými skutkovými zjištěními. Obviněný poukázal na nevěrohodnost poškozené, která měnila svoji výpověď, ačkoliv podle závěrů znaleckého zkoumání psychologa by měla být schopna vnímat prožité události a reprodukovat je, tudíž neexistuje žádný důvod, aby si nepamatovala, zda obviněný vsunul či nevsunul prsty do jejího přirození. Tato okolnost tedy nebyla jednoznačně prokázána, přičemž pro posouzení spáchání zločinu znásilnění je zcela stěžejní. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje obviněný v tom, že jeho návrhy na doplnění dokazování byly oběma soudy zamítnuty. Obviněný nesouhlasí s tím, že nalézací soud neprovedl opětovný výslech poškozené ani se nedotázal stran, zda souhlasí se čtením posudku MUDr. Gayové, jak nalézacímu soudu uložil soud odvolací. Obviněný se dále domnívá, že neměl být ani jako podpůrný důkaz použit zvukový záznam pořízený poškozenou. Ve vztahu ke kvalifikovaný okolnostem podle §199 odst. 2 písm. b), d) trestního zákoníku obviněný namítl, že poškozená byla dlouhodobě frustrovaná ze špatné ekonomické situace rodiny, dluhů, jež ji dovedly do insolvenčního řízení, nikoliv z tvrzeného jednání obviněného. Pokud jde o uložený trest, soudy podle obviněného nesprávně nepřihlédly k výrazné převaze polehčujících okolností jako důvodu pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 trestního zákoníku.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání vyhověl a obě napadená rozhodnutí zrušil.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že nelze tvrdit, že by dokazování realizované nalézacím soudem zůstalo povrchní, nedostatečné, či polovičaté, když nalézací soud provedl všechny důkazy potřebné pro náležité objasnění věci. V posuzované věci soudy návrhy obviněného na doplnění dokazování neopomněly, řádně se jimi zabývaly, a po právu je zamítly pro nadbytečnost. Nahrávku rozhovoru mezi poškozenou a obviněným považuje státní zástupce za důkaz procesně přípustný a použitelný. Obviněný své dovolací námitky staví výlučně na přesvědčení, že žádného protiprávního jednání se nedopustil, zpochybňuje rozsah provedeného dokazování a procesní využitelnost jednoho z důkazů, nesouhlasí se závěry, které soudy ve vazbě na vyhodnocení provedených důkazů učinily, a zpochybňuje jejich skutková zjištění. Takto koncipované námitky však pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod, podřadit nelze. Mimo vytýkaný i jakýkoli jiný dovolací důvod pak stojí i námitka, jejímž prostřednictvím obviněný vytkl přílišnou přísnost uloženého trestu a vyslovil požadavek, že soud měl při ukládání trestu postupovat podle §58 odst. 1 trestního zákoníku a měl tedy přistoupit k ukládání trestu pod spodní hranicí zákonné trestní sazby.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.
7. Obviněný M. N. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
11. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
12. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ani Krajského soudu v Praze netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
13. Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, když nesouhlasil v podstatě se všemi rozhodnými skutkovými zjištěními uvedenými ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na provádění a hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
14. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že veškeré výhrady obsažené v dovolání uplatnil obviněný již v řádném opravném prostředku. Odvolací soud se s nimi zevrubně a přesvědčivě vypořádal. Obviněný byl bezpečně usvědčen zejména výpovědí poškozené, přičemž k posouzení obecné věrohodnosti výpovědi poškozené byla tato podrobena znaleckému zkoumání znalkyní PhDr. Hübnerovou, která se vyjádřila k charakteristice osobnosti poškozené, jakož i k její schopnosti prožitý děj vnímat, zapamatovat a následně i reprodukovat. Nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by uvedené schopnosti poškozené limitovaly. Posouzení konkrétní (specifické) věrohodnosti pak náleží nalézacímu soudu v rámci tzv. volného hodnocení důkazů. Věrohodnost poškozené je navíc podporována řadou nepřímých důkazů, a to svědků L. N., S. P., a dále lékařskými zprávami a obsahem zajištěného deníku. Vznik tzv. těžšího následku ve formě posttraumatické stresové poruchy je zřejmý ze znaleckého posudku MUDr. Gayové. Pokud jde o zvukový záznam pořízený poškozenou, pak jeho připuštění jako důkazu v dané věci nic nebránilo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2007, sp. zn. 5 Tdo 459/2007, uveřejněné pod č. 7/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Jednalo se navíc pouze o podpůrný důkaz, přičemž závěr o vině obviněného vyplýval z ostatních již uvedených důkazů. V projednávané věci nelze shledat přítomnost ani tzv. opomenutých důkazů, když soudy návrhy obviněného na doplnění dokazování neopomněly, řádně se jimi zabývaly, a vysvětlily, proč je zamítly pro nadbytečnost.
15. Obviněný dále vyjádřil nesouhlas s uloženým trestem, který považuje za nepřiměřeně přísný. Pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby, však žádným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 trestního řádu není (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolací argumentace obviněného nemohlo být zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, zjevně nemohly důvodům dovolání odpovídat ani výhrady obviněného poukazující na §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
17. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu