ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1788.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 1788/2020-407
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobce J. R. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 504/54, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody ve výši 500 000 000 Kč a zaplacení nemajetkové újmy 9 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 66/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 20. 12. 2019, č. j. 23 Co 358/2019-365, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Pardubicích domáhal náhrady škody ve výši 500 000 000 Kč za škodu na majetku a ušlém zisku a dále nemajetkové újmy za utrpěné fyzické a duševní útrapy spolu s pokusem o jeho likvidaci ve výši 9 500 000 000 Kč.
Obvodní soud v Pardubicích jako soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 9. 2019, č. j. 9 C 66/2016-253, odmítl podání žalobce ze dne 31. 8. 2015 doručené Okresnímu soudu v Pardubicích 1. 9. 2015 a doplněné dne 28. 7. 2016, 27. 2. 2017, 13. 3. 2019 a 23. 5. 2019 (výrok I), a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolací řízení (výrok II).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Námitka žalobce, že soudy nesprávně odmítly jeho podání ze dne 3. 9. 2019, včetně doplnění ze dne 28. 7. 2016, 27. 2. 2017, 13. 3. 2019 a 23. 5. 2019, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť postup odvolacího soudu, který odmítl žalobu podle §43 odst. 2 o. s. ř. z důvodu, že žalobce ani po výzvě soudu prvního stupně neuvedl, jakého konkrétního nároku náhrady majetkové škody, ušlého zisku a nemajetkové újmy se domáhá, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, ze které vyplývá, že nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení tehdy, neobsahuje-li žaloba vylíčení rozhodujících skutečností, nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 25 Cdo 5091/2008, ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002 nebo ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1194/2020). Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje, a pokud navrhuje, aby bylo rozhodnuto o více peněžních nárocích se samostatným skutkovým základem, musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013). Dovolací soud se dále ztotožňuje s názorem odvolacího soudu a soudu prvního stupně, že žalobce neoznačil žádné konkrétní rozhodnutí soudu, které bylo kvalifikováno jako nezákonné, ani nespecifikoval, v čem konkrétně by měl spočívat nesprávný úřední postup jmenovaných soudů či dalších orgánů, jejichž jednání či opomenutí, by mohlo být kvalifikováno jako nesprávné.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Vady řízení namítané žalobcem nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu