ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1860.2018.2
sp. zn. 30 Cdo 1860/2018-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce A. Ž. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Davidem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze 10, Úvalská 653/24, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 236/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2017, č. j. 55 Co 301/2017-196, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2017, č. j. 50 Co 301/2017-196, se mění následovně: „Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 2 nevyslovuje a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nepostupuje.“
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se svou žalobou podanou dne 20. 10. 2010 na žalované domáhá peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena tím, že byl ve výkonu trestu odnětí svobody omezen na právu svobodné volby povolání, bylo porušováno jeho právo, že nesmí být podroben nuceným nebo povinným pracím, a byl při výkonu práce diskriminován, neboť neměl zajištěno obdobné postavení jako zaměstnanci v pracovním poměru.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 5. 2017, č. j. 17 C 236/2010-188, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 jako soudu místně příslušnému. Učinil tak z toho důvodu, že podle jeho úsudku je organizační složkou příslušnou jednat v řízení za žalovaný stát ve smyslu §21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Vězeňská služba České republiky, která má sídlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4.
3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, když se ztotožnil s jeho právním posouzením. Uvedl dále, že žalobce shledává porušení svých práv „v jednání vězeňské služby s ohledem na svůj výkon trestu“ a že za situace, kdy žalobce v žalobě označil vícero organizačních složek státu, je „povinností soudu, aby zjistil, která organizační složka je příslušná v zastupování státu v konkrétním řízení“.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž jako dovolací důvod uplatnil následující otázku procesního práva, jež podle něj doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a v němž požadoval, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Podle dovolatele se odvolací soud dopustil nesprávného právního posouzení, pokud dovodil, že organizační složkou příslušnou jednat v tomto soudním řízení za stát je Vězeňská služba České republiky. Uvedené je podle dovolatele v rozporu s §6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“, dle něhož musí být takovou složkou ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad. Pro oblast vězeňství je přitom podle §11 odst. 3 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, dále jen „zákon č. 2/1969 Sb.“, ústředním orgánem státní správy Ministerstvo spravedlnosti. Žalobce dále zmínil, že nesprávné určení místně příslušného soudu zasahuje do jeho práva na spravedlivý proces a na zákonného soudce.
6. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II zákona č. 293/2013 Sb.), též jen „o. s. ř.“.
8. Dovolání bylo podáno včas, obsahuje náležitosti uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř. a podmínka povinného zastoupení uvedená v §241 odst. 1 o. s. ř. je splněna. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání, přičemž nepřihlížel k obsahu podání došlého soudu prvního stupně dne 27. 9. 2017 (č. l. 202), které učinil tehdy nezastoupený dovolatel (§241a odst. 5 o. s. ř.).
IV. Přípustnost dovolání
9. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
10. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Dovolání je přípustné pro řešení otázky procesního práva (viz bod 5.), která organizační složka vystupuje před soudem v řízení zahájeném žalobou na náhradu nemajetkové újmy spočívající v tvrzeném porušení práv žalobce při výkonu trestu odnětí svobody (konkrétně práva na svobodný výběr zaměstnání, porušení zákazu nucené nebo povinné práce a porušení rovného přístupu k zaměstnancům), neboť odvolací soud se při řešení této otázky (určující pro vyšetření podmínek místní příslušnosti) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
12. Podle §21a odst. 1 o. s. ř. za stát před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu, kterým je podle poznámky pod čarou zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových [písm. a)], nebo v ostatních případech organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu [písm. b)].
13. Podle §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
14. Podle §85 odst. 5 o. s. ř. je obecným soudem státu okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, a nelze-li takto místně příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo.
15. Podle §6 OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (odst. 1). Úřadem podle odstavce 1 je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu [odst. 2 písm. b)]. Úřad určený podle odstavců 1 až 5 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak (odst. 5).
16. Podle §31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.
17. Podle §11 odst. 3 věty první zákona č. 2/1969 Sb. je Ministerstvo spravedlnosti ústředním orgánem státní správy pro vězeňství; je mu podřízena Vězeňská služba České republiky.
18. Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
19. Ze žalobních tvrzení plyne, že dovolateli měla tvrzená újma vzniknout při výkonu veřejné (státní) moci, neboť dovolatel svůj nárok v žalobě skutkově vymezuje tak, že k tvrzenému zásahu do jeho práv došlo ze strany Vězeňské služby České republiky v době, kdy vykonával trest odnětí svobody a musel se nuceně podřídit režimu výkonu trestu. Nárok dovolatele na náhradu nemajetkové újmy tak je třeba poměřovat zákonem č. 82/1998 Sb. [srov. čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny základních práv a svobod (vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky pod č. 2/1993 Sb.) a §1 odst. 1 OdpŠk], jelikož ke vzniku újmy odsouzeného dovolatele mělo dojít v důsledku výkonu práv a povinností Vězeňské služby České republiky coby orgánu veřejné moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2478/2015, uveřejněný pod číslem 9/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 9/2018“).
20. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu Vězeňská služba České republiky není ústředním správním úřadem, neboť tím je pro vězeňství Ministerstvo spravedlnosti (jak se výslovně podává z §2 a §11 odst. 3 zákona č. 2/1969 Sb.). Vězeňská služba České republiky tak ani nemůže být příslušnou organizační složkou státu podle §21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve spojení s §6 OdpŠk, neboť zákon č. 82/1998 Sb. je pro řízení o nárocích z titulu náhrady újmy způsobené nesprávným výkonem veřejné moci oním zvláštním právním předpisem, na nějž §21 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (a potažmo rovněž §85 odst. 5 o. s. ř.) odkazuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4264/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4090/2018).
21. Ustálená praxe dovolacího soudu se projevuje i v tom, že v obdobných případech, kdy měla poškozenému podle žalobních tvrzení vzniknout újma při výkonu veřejné moci v oblasti vězeňství, jedná za žalovaný stát v řízení před soudem Ministerstvo spravedlnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3070/2013, proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1255/12, nebo R 9/2018).
22. Právní posouzení odvolacího soudu tak není správné, poněvadž odvolací soud určil nesprávnou organizační složku státu, která má za stát před soudem vystupovat, a v důsledku toho nesprávně vyšetřil podmínky místní příslušnosti. Místně příslušným je totiž podle §84, §85 odst. 5 o. s. ř. soud prvního stupně (Obvodní soud pro Prahu 2), v jehož obvodu mělo v době zahájení řízení (§11 odst. 1 o. s. ř.) Ministerstvo spravedlnosti své sídlo.
23. Pro úplnost lze dodat, že pokud soudy nižších stupňů vycházely při posouzení podmínek místní příslušnosti z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2671/2011, pak přehlédly, že se v tomto odkazovaném řízení (v němž za stát před soudem vystupovala Vězeňská služba České republiky) poškozený domáhal nároku z titulu ochrany osobnosti podle §11 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, takže věc nebyla právně posouzena podle zákona č. 82/1998 Sb., jenž v §6 obsahuje citovanou zvláštní právní úpravu toho, jaká organizační složka jménem státu jedná. Ministerstvo spravedlnosti by bylo příslušnou organizační složkou, i kdyby se odpovědnost státu posuzovala podle zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky (srov. §23 odst. 5 a 6 uvedeného zákona).
VI. Závěr
24. Jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možno o místní příslušnosti rozhodnout, změnil Nejvyšší soud podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadené usnesení odvolacího soudu tak, že se usnesení soudu prvního stupně mění tím způsobem, že se místní příslušnost soudu prvního stupně (Obvodního soudu pro Prahu 2) nevyslovuje a že se věc nepostupuje Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
25. Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§151 odst. 1 o. s. ř.).
26. Ohledně označení organizační složky státu vystupující v řízení za stát vyšel dovolací soud bez dalšího (aniž by vydával usnesení o přibrání do řízení) ze shora předestřených úvah, že příslušnou organizační složkou státu je Ministerstvo spravedlnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. 33 Odo 67/2004).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu