ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2078.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2078/2020-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobkyně B. M. , nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lukášem Mantičem, advokátem se sídlem v Ostravě, Spojů 835/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 224/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020, č. j. 23 Co 82/2020-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou dne 29. 4. 2019 se žalobkyně na žalované domáhala náhrady škody a konstatování nezákonnosti rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 11 C 97/2011.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 4. 2. 2020, č. j. 28 C 224/2019-44, kterým byla odmítnuta žaloba ze dne 25. 4. 2019 včetně doplnění ze dne 9. 12. 2019, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu). Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Námitka žalobkyně, že soudy nesprávně odmítly její podání ze dne 25. 4. 2019, včetně doplnění ze dne 9. 12. 2019, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť postup odvolacího soudu, který odmítl žalobu podle §43 odst. 2 o. s. ř. z důvodu, že žalobkyně ani po výzvě soudu prvního stupně neuvedla, jakého konkrétního nároku náhrady majetkové škody a nároku na zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu se domáhá, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, ze které vyplývá, že nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení tehdy, neobsahuje-li žaloba vylíčení rozhodujících skutečností, nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 25 Cdo 5091/2008, ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002 nebo ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1194/2020). Požaduje-li žalobkyně peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje, a pokud navrhuje, aby bylo rozhodnuto o více peněžních nárocích se samostatným skutkovým základem, musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 1566/14).
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 8. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu