ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2371.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2371/2020-310
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně J. V. , bytem XY, zastoupené JUDr. Martinem Hostinským, advokátem se sídlem v Brně, Tišnovská 1444/67, proti žalované Gain Capital UK Limited, Ltd., se sídlem v Londýně, Park House, Finsbury Circus 16, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené JUDr. Martinem Kartnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týn 639/1, o zaplacení částky 147 250 USD s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 EVCm 1/2016, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 3. 2020, č. j. 5 Cmo 153/2017-260, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 22. 5. 2016 po žalované domáhala zaplacení částky 147 250 USD s příslušenstvím, který měla utržit investováním do deseti rozdílových smluv s měnovým párem AUD/USD dne 22. 5. 2014.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud prvního stupně usnesením ze dne 2. 3. 2017, č. j. 55 EVCm 1/2016-162, zastavil řízení (výrok I), po právní moci tohoto usnesení vrátil žalobkyni soudní poplatek v částce 110 893 Kč (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce 57 402 Kč (výrok III).
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně v bodě I změnil tak, že se řízení nezastavuje (výrok I usnesení odvolacího soudu), a dále rozhodl, že výroky II a III usnesení soudu prvního stupně se vypouští (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalovaná v dovolání pouze uvedla, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, resp. má být posouzena jinak. Dále žalovaná v dovolání uvádí dvě otázky, které měl podle ní odvolací soud nesprávně vyřešit, a to, zda žalovaná zaměřovala svou podnikatelskou činnost na Českou republiku, a zda smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou naplňuje účel spotřebitelské smlouvy, resp. zda lze žalobkyni pro účely této smlouvy považovat za spotřebitele. Žalovaná však pro jednotlivé dovolací důvody nekonkretizovala, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje pro ně za splněný.
Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně. Jen tak bude zaručeno splnění účelu novely občanského soudního řádu (zákona č. 404/2012 Sb.), když advokáti dovolatelů budou před podáním dovolání u každého jednotlivého dovolacího důvodu nuceni posoudit, zda daná konkrétní právní otázka již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, případně jakým způsobem, a zda tedy vůbec má smysl se v této právní otázce na Nejvyšší soud obracet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014).
V posuzovaném případě však vymezení toho, v čem žalovaná spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, v dovolání absentuje, když z dovolání není seznatelné, který předpoklad přípustnosti považuje žalovaná pro jednotlivé dovolací důvody za splněný.
Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou … v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13).
Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“
K ústavní konformitě požadavku na vymezení důvodů přípustnosti dovolání se pak Ústavní soud vyjádřil ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.
Vady řízení namítané žalovanou nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalovanou v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu