ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2880.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 2880/2019-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobkyně H. K., narozené XY, bytem XY, jednající opatrovníkem M. K., bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 23/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2018, č. j. 28 Co 374/2018-59, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky restitučního řízení o nemovitý majetek vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 29/92, které bylo zahájeno podáním žaloby dne 27. 1. 1992 a pravomocně skončeno dne 8. 10. 2005. Žalobkyně byla pro nepřiměřenou délku řízení částečně odškodněna v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 369/2009 a 42 C 131/2011, má však za to, že je namístě přiznat zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč.
Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) byla žalobkyně rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi, č. j. 26 Nc 547/2015-326, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2017, z podnětu Psychiatrické nemocnice Kosmonosy omezena ve svéprávnosti mj. tak, že není schopna nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje 3 000 Kč, a žalobkyni byl ustanoven shora uvedený opatrovník.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 10. 2018, č. j. 21 C 23/2018-46, řízení zastavil (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II) a rozhodl, že se žalobkyni po právní moci tohoto usnesení vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), v celém rozsahu včasným dovoláním (§240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Dovolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení není objektivně přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Otázka, zda uplatnění a vymáhání nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, lze podřadit pod pojem běžná záležitost, či zda se pro takové jednání vyžaduje schválení opatrovnického soudu, přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit nemůže, neboť právní posouzení věci odvolacím soudem není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a dovolací soud rovněž neshledal důvod se od této ustálené rozhodovací praxe odchýlit.
V usnesení ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4696/2014, se Nejvyšší soud zabýval dovoláním nezletilých žalobců ve věci žaloby z titulu nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb., když uzavřel, že podání žaloby proti státu z důvodu tvrzené majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. se týká oblasti správy majetku nezletilého dítěte a nelze je považovat za běžnou záležitost, jež by svou povahou patřila do běžné správy jeho majetku. Proto i pro podání žaloby proti státu z důvodu tvrzené majetkové a nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. je třeba schválení opatrovnického soudu podle §179 o. s. ř.
V rozsudku ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2912/2008, Nejvyšší soud uvedl, že běžné majetkové záležitosti vyřizují zákonní zástupci za zastoupeného sami. Nikoliv běžné majetkové záležitosti vyžadují k perfekci právního úkonu schválení soudu. Soud právní úkon, který se neběžné majetkové záležitosti týká, schválí jen tehdy, je-li v zájmu zastupovaného nezletilého dítěte.
Jde-li o běžnou či neběžnou majetkovou záležitost při správě majetku, je třeba posoudit vždy na základě jednotlivých okolností a celkové povahy každého konkrétního případu. Rozhodujícími hledisky pro posouzení toho, zda jde o běžnou záležitost, je nejen absolutní hodnota majetku, jehož se právní úkon týká, ale i majetkové poměry nezletilého a jeho rodiny, jakož i složitost právního úkonu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2912/2008).
V rozhodnutích Nejvyššího soudu byla v minulosti zásadní okolností pro rozhodnutí, zda je ke konkrétnímu úkonu třeba schválení opatrovnickým soudem, zejména skutečnost (nebo byť i pouhá možnost), že se právní úkon učiněný zákonným zástupcem nezletilého projeví negativně v majetkové sféře nezletilého (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2275/2011, ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2912/2008, a ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 856/2011).
Pro posouzení, zda je k nakládání s majetkem nezletilých zákonným zástupcem potřeba schválení opatrovnického soudu ve smyslu §28 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „zákon č. 40/1964 Sb.“), je tak významným hlediskem způsobilost právního úkonu zákonným zástupcem učiněného, negativně zasáhnout do majetkové sféry nezletilého. Nejde však o hledisko jediné. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2289/2011, vyslovil závěr, že podání jakékoliv žaloby je bezesporu neběžnou záležitostí, která může mít daleké dosahy do sféry nezletilého (např. krom vzniklých práv a povinností, o kterých je rozhodováno v řízení, taktéž nutnost hradit náklady soudního řízení).
Přestože se ve výše uvedených věcech jednalo o zákonné zastoupení nezletilých osob dle zákona č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013, lze uvedené závěry beze zbytku vztáhnout i na nyní řešenou věc, neboť podle §461 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, spravuje-li zákonný zástupce nebo opatrovník jmění zastoupeného, náleží mu běžná správa takového jmění. Nejedná-li se o běžnou záležitost, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupeného schválení soudu.
Jenom na okraj pak Nejvyšší soud k argumentaci obsažené v dovolání poznamenává, že ani v případě žalob proti státu nejsou náklady řízení představovány pouze náhradou nákladů řízení protistrany, nýbrž i vlastními náklady řízení, zejména na právní zastoupení, náklady dokazování či povinností zaplatit soudní poplatek. Výše těchto nákladů ve svém souhrnu přitom již nemusí být zanedbatelná.
K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud podle §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu