ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.159.2020.1
sp. zn. 30 Nd 159/2020-54
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta, ve věci oprávněného Albert Česká republika s.r.o., IČ: 44012373, se sídlem Praha 5, Radlická 520/117, proti povinnému: R. M., nar. XY, bytem XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 78 EXE 7846/2019, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 78 EXE 7846/2019 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 9.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Ondřej Mareš, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, se sídlem Litoměřice, Masarykova 679/33, podal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 6 052 Kč s příslušenstvím, nákladů exekučního řízení a nákladů oprávněné.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 5. 2. 2020, č. j. 78 EXE 7846/2019-47, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc předkládá Nejvyššímu soudu podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti chybí. Dle lustrace v ISZR měl povinný adresu pobytu XY pouze v období od 10. 8. 2009 do 20. 11. 2015; dle lustrace v informačním systému Evidence cizinců mu byl pobyt cizince ukončen; dle sdělení Ministerstva vnitra ČR ze dne 25. 9. 2019 byl povinný registrován od 1. 8. 2019 do 2. 8. 2019 na adrese M., XY a v současné době není hlášen k pobytu v ČR; dle lustrace v Centrální evidenci vězněných osob byl povinný v období od 16. 7. 2017 do 15. 3. 2019 vězněn ve Vazební věznici Praha – Pankrác.
Podle §45 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013: „Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.“
Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle §11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (§52 odst. 1 zákona č. 120/2000 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně nepříslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
Z obsahu spisu vyplývá, že povinný ukončil pobyt cizince na území České republiky; dle lustrace v ISZR měl povinný v době pobytu na území ČR od 10. 8. 2009 do 20. 11. 2015 na adrese XY; dle lustrace v informačním systému Evidence cizinců mu byl pobyt cizince ukončen; dle sdělení Ministerstva vnitra ČR ze dne 25. 9. 2019 byl povinný registrován od 1. 8. 2019 do 2. 8. 2019 na adrese M., XY a v současné době není hlášen k pobytu v ČR; dle lustrace v Centrální evidenci vězněných osob byl povinný v období od 16. 7. 2017 do 15. 3. 2019 vězněn ve Vazební věznici Praha – Pankrác. Pokud jde o zjištění majetku povinné, dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k závěru, že ve fázi řízení před nařízením exekuce, kdy způsob jejího provedení dosud nebyl stanoven, není možné prozatím dovodit, zda povinný, státní občan členského státu Evropské unie, která nemá bydliště na území České republiky, má majetek nacházející se na území České republiky, jenž by podléhal exekuci (existenci exekucí postižitelného majetku exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora nezjišťuje).
Předpoklady uvedené v §11 odst. 3 o. s. ř. jsou splněny, neboť z uvedeného je zřejmé, že nelze zjistit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu. V úvahu by přicházelo určení místní příslušnosti soudu podle sídla soudního exekutora (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 22 Nd 266/2013), podle soudu, u něhož bylo řízení zahájeno (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 33 Nd 11/2014) nebo např. podle sídla oprávněného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Nd 323/2012).
V posuzované věci Nejvyšší soud rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo řízení zahájeno, mimo jiné proto, že se jedná o jediné známé území v České republice, na kterém se povinný pravděpodobně v minulosti delší dobu zdržoval, a mohl by se zde nacházet i případný majetek povinného, bude-li soudním exekutorem po nařízení exekuce zjištěn (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 21 Nd 107/2013).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu