ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.199.2020.1
sp. zn. 30 Nd 199/2020-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně BARIATRIX EUROPE Inc. , identifikační číslo 38533944069, se sídlem v Guilherand Granges, Rue Claude Chappe 240, Francouzská republika, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, proti žalované HOMEO SAPIENS s. r. o. , identifikační číslo 25783190, se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, zastoupené JUDr. Jiřím Solilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, o zaplacení částky 195 354,64 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 198/2019, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 198/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 12. 2018 u v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhá vůči žalované zaplacení 195 354,64 EUR s příslušenstvím z titulu neuhrazených kupních cen za dodané zboží. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 27. 2. 2019, č. j. 9 C 449/2018-95, které bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, č. j. 19 Co 212/2019-110, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému.
Žalovaná podáním ze dne 14. 4. 2020 požádala o přikázání věci z důvodu vhodnosti, a to k Okresnímu soudu v Ostravě podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o s. ř.“). Návrh odůvodnila tím, že v obvodu uvedeného soudu má trvalý pobyt svědek, jehož svědeckou výpověď žalovaná považuje v řízení za zásadní. Zdůraznila, že delegace se jeví vhodnou zvláště s ohledem na současnou pandemickou krizi, kvůli níž cestování svědka k vzdálenějšímu soudu představuje zdravotní riziko.
Žalobkyně s návrhem žalované nesouhlasila, namítala přitom, že žalovaná ve vyjádření k žalobě neuvedla, že navrhuje provést důkaz svědeckou výpovědí, a ani v návrhu na přikázání věci jinému soudu neuvádí, jaké skutečnosti mají být takto prokázány. Ze strany žalované vnímá návrh jako obstrukční jednání, když pro výslech svědka, pokud takový důkaz bude soudem připuštěn, lze využít dožádání.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 1) a Okresnímu soudu v Ostravě, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné předpoklady pro to, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přihlédnout lze i k mimořádným poměrům účastníků řízení, jejichž uvážení nebude na úkor postavení dalších účastníků. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako každou jinou výjimku v právu – vykládat restriktivně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 335/2007). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Výjimka z tohoto principu proto musí být zásadního charakteru. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 313/2007).
Obecně platí, že situace, kdy některý účastník či svědek musí překonat mezi místem svého bydliště (sídla) a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 131/2015). K takovým poměrům účastníka řízení (popř. svědka) lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by navrhované přikázání věci jinému soudu nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v nyní posuzované věci došlo k jejímu přikázání Okresnímu soudu v Ostravě, šlo by o rozhodnutí procesně nepříznivé pro žalobkyni, která s návrhem na delegaci nesouhlasila (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 4 Nd 418/2009, nebo ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 4 Nd 153/2008).
Vzhledem k výše uvedenému neshledal Nejvyšší soud důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu