ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.492.2020.1
sp. zn. 30 Nd 492/2020-777
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobců a) T. R., nar. XY, bytem XY, b) L. R., nar. XY, bytem XY, proti žalovanému J. L., nar. XY, bytem XY, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 104/2013, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 104/2013 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
V řízení, vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 104/2013, se žalobci domáhají náhrady škody.
Písemnými podáními ze dne 24. 5. 2020 a ze dne 16. 6. 2020 žalobci opětovně navrhli, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Návrh odůvodnili nepříznivým zdravotním stavem žalobkyně, podjatostí soudkyně Okresního soudu ve Frýdku-Místku JUDr. Jaroslavy Volné (pověřené projednáním a rozhodnutím této věci), jakož i tím, že Moravskoslezský kraj je oblastí s nejvíce nakaženými onemocněním COVID-19, a nechtějí proto podnikat náročnou cestu a riskovat své zdraví.
Žalovaný s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasil.
Podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
O předchozích návrzích žalobců na přikázání věci z důvodu vhodnosti ze dne 25. 5. 2016 (doplněném písemným podáním žalobců ze dne 3. 6. 2016), ze dne 21. 8. 2017 a ze dne 31. 10. 2018 odůvodněných okolnostmi o nepříznivém zdravotním stavu žalobkyně a podjatostí soudců Nejvyšší soud rozhodoval již usneseními ze dne 25. 10. 2016, č. j. 33 Nd 301/2016-444 (jímž návrhu nevyhověl), ze dne 18. 10. 2017, č. j. 28 Nd 349/2017-536 (jímž řízení o návrhu pro překážku věci pravomocně rozhodnuté zastavil) a ze dne 26. 8. 2019, č. j. 28 Nd 333/2019-718 (jímž řízení o návrhu pro překážku věci pravomocně rozhodnuté zastavil).
Z výše uvedeného je zřejmé, že i nyní navrhovanou delegaci žalobci odůvodňují z části shodně jako ve svém předchozím návrhu, tedy zdravotním stavem žalobkyně a podjatostí soudkyně, kterému již jednou nebylo rozhodnutím Nejvyššího soudu vyhověno (srov. již citované usnesení ze dne 25. 10. 2016, č. j. 33 Nd 301/2016-444), a jehož výrok je závazný jak pro účastníky řízení, tak i pro soud (srov. §159a odst. 1 a 3, §167 odst. 2 o. s. ř.). Je tedy zřejmé, že v této části novému rozhodnutí (o obsahově shodném návrhu) na přikázání věci jinému soudu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté podle §159a odst. 4 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. 21 Nd 127/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 25 Nd 298/2015).
V části, v níž žalobci svůj návrh na delegaci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 odůvodňují počtem nakažených onemocněním COVID-19 v Moravskoslezském kraji, Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku) a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být představovány takovými okolnostmi, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz). Uvedené ustanovení je tedy zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše uvedeného ústavního principu.
O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť tím, že by byla věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nemůže být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci, mimo jiné i proto, že Okresní soud ve Frýdku-Místku je s věcí již obeznámen. Počet nakažených v jednotlivých krajích a s tím spojená neochota účastníků cestovat do jiného kraje samy o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňují, nehledě na to, že situace spojená s výskytem tohoto onemocnění se vyvíjí a aktuálně je ve všech krajích v zásadě srovnatelná. Navíc by přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 bylo nepříznivé pro žalovaného, který s návrhem na delegaci nesouhlasil.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podle §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 12. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu