ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.98.2020.1
sp. zn. 30 Nd 98/2020-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta, ve věci oprávněné InvestCapital LTD, reg. č. 62911, se sídlem The Hub, Triq Sant’Andrija E 101, 1612 San Gwann, Maltská republika, právně zastoupené JUDr. Jiřím Šmídou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Eliščino nábřeží 280/23, proti povinné J. Ď., nar. XY, bytem XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 32 EXE 1541/2019, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 32 EXE 1541/2019 projedná a rozhodne Okresní soud v Kroměříži.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, podal Okresnímu soudu v Kroměříži žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinné pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 5 000 Kč s příslušenstvím, nákladů exekučního řízení a nákladů oprávněné.
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 21. 1. 2020, č. j. 32 EXE 1541/2019-42, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc předkládá Nejvyššímu soudu podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti chybí. V exekučním návrhu oprávněné je povinná označena bydlištěm v XY, avšak evidencí Centrální evidence obyvatel ČR neprochází. Z výpisu registru obyvatel Slovenské republiky bylo zjištěno, že povinná má trvalé bydliště na adrese XY. Soud nezkoumal, zda má povinná na území ČR postižitelný majetek, neboť tato skutečnost vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci prováděné exekuce. Ze spisu nalézacího řízení vedeného u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 18 C 106/2018 vyplývá, že smlouva o půjčce, uzavřená mezi povinnou a právní předchůdkyní žalované dne 30. 3. 2007, ze které vyplývá předmětná pohledávka oprávněné, byla uzavřena v Kroměříži a že pro následnou komunikaci mezi povinnou a právní předchůdkyní oprávněné byla evidována adresa XY.
Podle §45 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013: „Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.“
Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle §11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (§52 odst. 1 zákona č. 120/2000 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně nepříslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
Z obsahu spisu vyplývá, že u povinné nebyl zjištěn ani trvalý pobyt, ani jiné místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Pokud jde o zjištění majetku povinné, dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k závěru, že ve fázi řízení před nařízením exekuce, kdy způsob jejího provedení dosud nebyl stanoven, není možné prozatím dovodit, zda povinný, státní občan jiného členského státu Evropské unie, který nemá bydliště na území České republiky, má majetek nacházející se na území České republiky, jenž by podléhal exekuci (existenci exekucí postižitelného majetku exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora nezjišťuje).
Předpoklady uvedené v §11 odst. 3 o. s. ř. jsou splněny, neboť z vedeného je zřejmé, že nelze zjistit soud povinné ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu. Nejvyšší soud proto vycházel při určení místní příslušnosti ze zásady hospodárnosti řízení. V úvahu by přicházelo určení místní příslušnosti soudu podle sídla soudního exekutora (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 22 Nd 266/2013), podle soudu, u něhož bylo řízení zahájeno (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 33 Nd 11/2014) nebo např. podle sídla oprávněného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 28 Nd 323/2012).
V posuzované věci Nejvyšší soud rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo řízení zahájeno, mimo jiné proto, že se jedná o jediné známé území v České republice, na kterém se povinná pravděpodobně v minulosti zdržovala, a mohl by se zde nacházet i případný majetek povinné, bude-li soudním exekutorem po nařízení exekuce zjištěn (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 21 Nd 107/2013).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu