ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.1240.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 1240/2020-423
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně S. M. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Karlem Touschkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Staropramenná 722/26, proti žalované K. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou se sídlem v Domažlicích, náměstí Míru 143, o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 12 C 50/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2020, č. j. 25 Co 316/2019-384, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 8. 4. 2019, č. j. 12 C 50/2018-329, uložil žalované zaplatit žalobkyni 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž co do přípustnosti uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a také na otázce hmotného práva, jež v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí, a případně také rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu druhého (případně prvního) stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné pro tvrzené odchýlení se odvolacího soudu od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 856/2018 (jenž je veřejnosti - stejně jako ostatní uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu - k dispozici in www.nsoud.cz ), neboť odvolací soud se v projednávané věci od závěrů přijatých v uvedeném rozsudku neodchýlil.
Z citovaného rozsudku vyplývá, že při respektování zásady smluvní volnosti lze chování jednoho z potencionálních smluvních partnerů považovat za protiprávní (porušující obecné pravidlo o povinnosti jednat v právním styku poctivě, zakotvené v §6 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“) za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena (uzavření smlouvy se jí jevilo jako vysoce pravděpodobné), a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla spravedlivý důvod. Co je oním spravedlivým důvodem pro ukončení kontraktačního procesu, nelze říci obecně, vždy bude záležet na okolnostech konkrétního jednání. Z hlediska zdůrazněného principu autonomie vůle je však zjevné, že vznik případné odpovědnosti za újmu vzniklou ukončením kontraktačního jednání bez spravedlivého důvodu má být spíše výjimkou, nikoli pravidlem, a posouzení spravedlivosti důvodu a tudíž poctivosti či nepoctivosti jednání nesmí být příliš přísné. Jako spravedlivý důvod by měla být posouzena každá racionální úvaha jednající strany, vycházející z objektivní skutečnosti, ale i z obhajitelného subjektivního přesvědčení podloženého konkrétními okolnostmi v daném místě a čase (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2987/2019).
V projednávané věci se odvolací soud zabýval základním předpokladem předsmluvní odpovědnosti pro přiznání náhrady škody za porušení povinnosti jednat poctivě v kontraktačním procesu ve smyslu ustanovení §1729 o. z. a dovodil, že jím je skutečnost, že proces sjednávání smlouvy již dospěl do takového stádia, kdy druhá smluvní strana může důvodně očekávat uzavření smlouvy. Takové očekávání je vázáno na výsledek sjednávání smlouvy, kdy strany dospěly ke shodě na zásadním obsahu právního jednání, tedy kdy obsah právního jednání je dohodnut minimálně v rozsahu základních náležitostí příslušného smluvního typu. V dané věci šlo o kupní smlouvu, jejímiž podstatnými náležitostmi je ujednání o předmětu plnění a o ceně za toto plnění. Pouze není-li mezi účastníky sporné, že dosáhli konsensu ohledně těchto náležitostí, lze usoudit, že uzavření smlouvy se jevilo jako vysoce pravděpodobné. Taková situace v dané věci nenastala, neboť účastnice nerozporovaly, že dosáhly konsensu ohledně předmětu budoucí smlouvy, avšak jejich stanovisko ke sjednání ceny bylo rozporné, když žalobkyně tvrdila, že k uzavření dohody o ceně nedošlo, a žalovaná uváděla, že se na výši ceny shodly. Důkazní břemeno k tvrzení o konsensu o kupní ceně nesla žalovaná. Přes poučení podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. žalovaná toto své tvrzení neprokázala. Nebyl-li prokázán tvrzený konsens o obsahu právního jednání, nelze učinit závěr, že uzavření smlouvy bylo vysoce pravděpodobné. Vysoká pravděpodobnost uzavření smlouvy musí být posuzována objektivně a za daného stavu nelze kontraktační proces hodnotit tak, že podmínka vysoké pravděpodobnosti uzavření smlouvy nastala. Odvolací soud dospěl k závěru, že podmínky pro aplikaci ustanovení §1729 odst. 2 o. z. nebyly dány, protože s ohledem na neprokázané tvrzení žalované o dohodě o ceně se uzavření smlouvy nejevilo objektivně důvodné. S ohledem na závěr, že nebylo prokázáno, že by uzavření smlouvy bylo vysoce pravděpodobné, odvolací soud se již nezabýval tím, zda žalobkyně měla spravedlivý důvod k ukončení jednání o uzavření smlouvy. Od dovolatelkou citovaného rozsudku dovolacího soudu se tak odvolací soud neodchýlil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nezakládá ani námitka nesprávného posouzení naplnění podmínek vzniku předsmluvní odpovědnosti podle ustanovení §1728 odst. 1 a 2 o. z. v kontextu ustanovení §1729 odst. 2 o. z. Dovolatelka argumentuje ve prospěch názoru, že z celkového jednání žalobkyně lze vysledovat, že ve své podstatě neměla o uzavření kupní smlouvy žádný zájem. Dovolatelka zakládá kritiku správnosti závěru odvolacího soudu na odlišném skutkovém základě, než jak byl v řízení zjištěn. Skutečnost, že žalobkyně neměla žádný zájem předmětnou kupní smlouvu s dovolatelkou uzavřít, v níž dovolatelka spatřuje naplnění podmínek ustanovení §1728 o. z., totiž ze skutkových zjištění odvolacího soudu nevyplývá. Takovým způsobem nesprávnost právních závěrů odvolacího soudu v dovolacím řízení namítat nelze. Argumentace vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, není zpochybněním právního posouzení věci. Správnost zjištěného skutkového stavu přitom v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 30. 9. 2017 zpochybnit nelze (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2020
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu