ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.2458.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 2458/2020-711
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně obce Modrava , se sídlem v Modravě 63, PSČ 341 92, identifikační číslo osoby 00573418, zastoupené JUDr. Tomášem Samkem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Pražská 140, proti žalovaným 1) J. A. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Janem Pavlokem, advokátem, se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, a 2) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 01312774, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2017, č. j. 56 Co 222/2016-461, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 9 C 178/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2020, č. j. 11 Co 259/2019-670, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně a první žalovaný nemají vzájemně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Klatovech usnesením ze dne 30. 7. 2019, č. j. 9 C 178/2015-639, zamítl žalobu pro zmatečnost, jíž žalobkyně napadla rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2017, č. j. 56 Co 222/2016-461. Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, v němž co do přípustnosti dovolání odkázala na §237 občanského soudního řádu a uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání, jež může být přípustné pouze podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud přípustným neshledal.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že má-li být přípustnost dovolání založena tím, že rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na řešení otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, dovolatel musí s dostatečnou určitostí a srozumitelností formulovat právní otázku, kterou má v rozhodovací praxi za dosud nevyřešenou (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3215/2008, ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2478/2018, či ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008). Avizovanou judikatorně nevyřešenou otázku hmotného práva dovolatelka nepředložila. Konkrétně nezformulovala ani naznačenou procesní otázku „účastenství žalobce v původním řízení“, její bližší vymezení se však podává z obsahu dovolací argumentace.
V rámci vymezení dovolacího důvodu dovolatelka prosazuje názor, že odvolací soud chybně vyhodnotil otázku jejího účastenství v původním řízení „ve smyslu §229 odst. 2 a odst. 3 o. s. ř.“, neboť z hlediska práva hmotného byla účastníkem onoho řízení, a to počínaje dnem 28. 12. 2016, kdy se na základě rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 11. 2016, č. j. 6 C 175/2016-67, ukládajícího České republice - Pozemkovému úřadu (dále jen „druhá žalovaná“) povinnost uzavřít s ní smlouvu o bezúplatném převodu mj. pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v obci M., kat. úz. V. – T. (dále jen „dřívější rozsudek“ a „předmětné pozemky“), stala vlastníkem práva na převod předmětných pozemků a právním nástupcem druhé žalované ve vztahu k nároku na převod těchto pozemků a nabytí tohoto práva tak založilo i singulární sukcesi v daném řízení ve vztahu ke druhé žalované. Chybným postupem soudu však byla jako účastník opomenuta, resp. nebyla o existenci tohoto řízení vyrozuměna a nemohla v něm tedy ani uplatňovat (zřejmě svá práva nabytá dřívějším rozsudkem, pozn. Nejvyššího soudu). Dovolatelka zároveň argumentuje, že právní mocí dřívějšího rozsudku došlo k „nabytí účinnosti právní fikce uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků“ mezi ní a druhou žalovanou, a tvrdí, že měla být o existenci původního řízení vedeného u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 9 C 178/2015 soudem vyrozuměna, aby do něho mohla vstoupit jako vedlejší účastník, a od 28. 12. 2016 se účastníkem původního řízení stala. Dovozuje, že byla „fakticky“ účastníkem původního řízení a je – oproti závěru odvolacího soudu - legitimována k napadení rozhodnutí soudu v původním řízení žalobou pro zmatečnost.
V původním řízení, vedeném před Okresním soudem v Klatovech pod sp. zn. 9 C 178/2015, se žalobce J. A. žalobou podanou proti České republice – Státnímu pozemkovému úřadu domáhal, aby žalované byla uložena povinnost uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, mimo jiné pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v obci M., k. ú. V. – T., jako pozemků náhradních k uspokojení jeho restitučního nároku vyplývajícího ze zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 30. 6. 2018. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2017, č. j. 56 Co 222/2016-461, bylo žalobě vyhověno a dovolání žalované Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2099/2017, odmítl jako nepřípustné. Šlo o řízení, v němž měl být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného a které může být zahájeno jen na návrh, tedy o tzv. sporné řízení (z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu srov. usnesení ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, a důvody usnesení ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněného pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z pozdější doby pak např. usnesení ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1166/2010, a ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 644/2020).
Za těchto okolností se tu v dovolací argumentaci otevírá otázka, zda v řízení, které se zahajuje jen na návrh, vyplývá (resp. za určitých okolností může vyplývat) okruh účastníků z hmotného práva. Tato otázka v ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena byla a odvolací soud se od příslušných judikatorních závěrů neodchýlil.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyložil, že účastníky občanského soudního řízení jsou (podle tzv. první definice) žalobce a žalovaný (§90 o. s. ř.) nebo (podle tzv. druhé definice) navrhovatel a ti, které zákon za účastníky označuje (§94 odst. 2 o. s. ř., s účinností od 1. 1. 2014 jde o §6 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), anebo (podle tzv. třetí definice) navrhovatel a ti, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno (§94 odst. 1 o. s. ř. a s účinností od 1. 1. 2014 jde o §6 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb.) Podle tzv. první definice se účastenství zakládá v řízení ve věcech týkajících se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným, tj. v tzv. sporném řízení. V dalších řízeních se účastenství řídí tzv. druhou definicí (označuje-li účastníky řízení zákon) nebo tzv. třetí definicí (v ostatních řízeních). Vymezení účastníků řízení podle tzv. první definice (§90 o. s. ř.) se zakládá čistě procesním způsobem; žalobcem je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a žalovaným je (vždy a pouze) ten, koho žalobce v žalobě za tohoto účastníka řízení (za žalovaného) označil. Procesně se vymezuje rovněž postavení navrhovatele při účastenství podle tzv. druhé a třetí definice. Označení toho, kdo bude - kromě navrhovatele - účastníkem občanského soudního řízení podle tzv. druhé nebo třetí definice, má původ v hmotném právu; účastníky řízení jsou v těchto případech ti, jež jsou také účastníky hmotněprávního vztahu, o nějž v řízení jde, nebo ti, jejichž práv a povinností z hmotněprávního vztahu se řízení dotýká. (srov. např. usnesení ze dne 22. 3. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1545/200, a ze dne 7. 8. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2728/2000, a důvody usnesení ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011, uveřejněného pod číslem 72/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V již citovaném usnesení sp. zn. 21 Cdo 2728/2000 Nejvyšší soud zdůraznil, že okruh účastníků v případě tzv. první definice účastenství vymezuje - jak vyplývá z dispoziční zásady, kterou je ovládáno zahájení tzv. sporného řízení - navrhovatel (žalobce). Navrhovatelem (žalobcem) je ten, kdo podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu), a odpůrcem (žalovaným) je ten, koho navrhovatel (žalobce) označil v návrhu na zahájení řízení (v žalobě) za odpůrce (žalovaného). Jiná osoba se může stát za řízení navrhovatelem (žalobcem) nebo odpůrcem (žalovaným), jen jestliže soud na návrh navrhovatele (žalobce) pravomocným usnesením připustí, aby do řízení přistoupila jako další účastník (srov. §92 odst. 1 o. s. ř.) nebo aby zaměnila dosavadního účastníka řízení (srov. §92 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě, jak vyplývá z obsahu spisu, to nebyla obec Modrava, kdo podal žalobu, a nebyla ani tím, kdo byl žalobcem v žalobě označen za žalovaného. Za řízení nebylo soudem na návrh žalobce připuštěno, aby tato obec přistoupila do řízení jako další žalovaná podle §92 odst. 1 o. s. ř., nebo aby zaměnila žalovanou podle §92 odst. 2 o. s. ř. I kdyby se pak dovolatelka na základě rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 11. 2016, č. j. 6 C 175/2016-67, skutečně stala hmotně právním nástupcem druhé žalované (kdyby došlo k singulární sukcesi), nestala by se – oproti svému přesvědčení – bez dalšího též jejím nástupcem procesním. V judikatuře Nejvyššího soudu je vysvětleno, že pouze v nesporných věcech, v nichž se účastenství řídí ustanovením §6 odst. 1 nebo odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dříve šlo o §94 odst. 1 nebo 2 o. s. ř.), se hmotně právní sukcese projeví bez dalšího v okruhu účastníků řízení, neboť účastenství je tu přímo spjato s tím, o čí práva nebo povinnosti má v řízení jít, nebo s hmotně právním postavení vyplývajícím ze zákona. Ve sporných věcech se však uplatní ustanovení §107a o. s. ř.; nastane-li po zahájení řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde (aniž účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení, kdy soud postupuje podle §107 o. s. ř.), nemá to samo o sobě vliv na okruh účastníků řízení. K procesnímu nástupnictví může dojít jen tehdy, jestliže žalobce s poukazem na právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, navrhne, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, a jestliže soud tomuto návrhu vyhoví (srov. např. usnesení ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 32 Odo 1012/2002, usnesení ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 88/2006). K návrhu na procesní postup upravený v §107a o. s. ř. je legitimován výlučně žalobce. Je to žalobce, který určuje okruh účastníků tzv. sporného řízení tím, že podal u soudu žalobu a vyjádřil v ní vůli vystupovat jako žalující strana ve sporu, a tím, koho v žalobě označil za žalovaného. Je proto logické, že toliko žalobce může s okruhem účastníků řízení – s výjimkou případu, kdy účastník řízení ztratil po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení a kdy soud postupuje podle §107 o. s. ř. – v průběhu řízení disponovat (srov. usnesení ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1105/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2004, pod číslem 190, usnesení ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 614/2004, a usnesení ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1594/2013). Žalovaný a ani ten, kdo za řízení nabyl (podle tvrzené právní skutečnosti měl nabýt) právo nebo povinnost, o něž v řízení jde, nemohou svými úkony ovlivnit okolnost, kdo je nebo se má stát účastníkem řízení, a to jak na straně žalující, tak i žalované (srov. usnesení sp. zn. 21 Cdo 1105/2004, a usnesení sp. zn. 25 Cdo 1594/2013). Vzhledem k tomu, že §107a o. s. ř. soudu umožňuje připustit, aby do řízení na místo dosavadního účastníka řízení vstoupil nabyvatel práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde, jen na návrh žalobce, nemůže soud k takovému rozhodnutí přistoupit z vlastní iniciativy, i bez návrhu (srov. již citované usnesení sp. zn. 21 Cdo 1105/2004 a shodně rozsudek ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5504/2015). Ve zde souzené věci podle obsahu spisu k postupu podle §107a o. s. ř. nedošlo.
Nad rámec uvedeného lze dodat, že dovolatelka se oproti svému přesvědčení nestala ani hmotně právním nástupcem druhé žalované. Právo na převod předmětných pozemků na dovolatelku právní mocí rozsudku Okresního soudu v Klatovech č. j. 6 C 175/2016-67 přejít nemohlo, neboť druhá žalovaná takové právo - vůči sobě samotné - logicky neměla. Hmotně právním nástupcem druhé žalované by se dovolatelka stala v případě, že by nabyla vlastnické právo k předmětným pozemkům, a k tomu podle obsahu spisu nedošlo (dovolatelka to ani netvrdí). Právní mocí rozsudku nahrazujícího prohlášení vůle směřující k uzavření kupní smlouvy je sice uzavřena kupní smlouva (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1926/2009, uveřejněného pod číslem 128/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a předchozí judikaturu v něm citovanou), šlo-li však o kupní smlouvu o převodu nemovitostí, bylo k převodu vlastnického práva třeba vkladu do katastru nemovitostí (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 2 Cdon 848/97, uveřejněného pod číslem 17/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Argumentace dovolatelky, že měla být soudem o řízení vyrozuměna, aby mohla do něho vstoupit jako vedlejší účastník, je ve vztahu k otázce, zda je legitimována k podání žaloby pro zmatečnost, bez významu. Rozhodné je, že se vedlejším účastníkem nestala. K tomu, aby se ten, kdo má právní zájem na výsledku řízení, stal vedlejším účastníkem, je třeba příslušného projevu jeho vůle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 25 Cdo 356/2005), a ten dovolatelka neučinila. Oprávnění či dokonce povinnost dávat podnět k takovému postupu občanský soudní řád soudu nestanoví.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 17. 9. 2020
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu