ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.2829.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 2829/2020-298
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně HAYFORD CZECH s. r. o. , se sídlem v Brně, Trnitá, Mlýnská 326/13, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25581988, zastoupené Mgr. Adamem Hrabovským, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 57/142a, proti žalované KOLOBAL Cz, s. r. o. , se sídlem v Brně, Žabovřesky, Králova 279/9, PSČ 616 00, identifikační číslo osoby 26226545, zastoupené Mgr. Milošem Procházkou, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 71/2, o zaplacení částky 1 144 328 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 273 C 75/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2019, č. j. 74 Co 14/2019-219, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu v potvrzujícím výroku o věci samé pod bodem I, jež může být přípustné pouze podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud přípustným neshledal.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka má dovolání za přípustné proto, že odvolací soud se při řešení otázky „aplikace hmotného práva na závazkový vztah účastníků řízení založený smlouvou o půjčce ze dne 22. 4. 2010, a to zejména z hlediska aplikace ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, případně ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník“, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Domnívá se, že odvolací soud nesprávně vykládá závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Odo 1224/2005 (který je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupný na jeho webových stránkách), a poukazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 869/2012.
Od dovolatelkou citovaného závěru, uvedeného co by obiter dictum v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1224/2005 (podle něhož odvolací soud pochybil i při výkladu novelizované podoby ustanovení §261 odst. 6 obchodního zákoníku, jestliže uzavřel, že pro aplikaci obchodního zákoníku není rozhodné, zda smlouva o půjčce vybočovala z rámce podnikatelské činnosti smluvních stran, a významné je naopak jen to, že jde o smlouvu uzavřenou mezi podnikateli), se odvolací soud ve zde souzené věci neodchýlil; nespokojil se se zjištěním, že obě strany smlouvy o půjčce byly podnikateli, nýbrž zabýval se též otázkou, zda šlo o smlouvu uzavřenou při jejich podnikatelské činnosti.
Odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 869/2012 je nepřípadný. V tam projednávané věci se Nejvyšší soud vyjadřoval k námitce, že dlužník byl podnikatelem a půjčka mu byla poskytnuta k jeho podnikatelské činnosti, avšak v situaci, kdy věřitelé (fyzické osoby) podnikateli nebyli. Závěr, který dovolatelka z tohoto rozhodnutí cituje (že smlouva o půjčce uzavřená podle §657 občanského zákoníku zakládá občanskoprávní vztah mezi věřitelem a dlužníkem bez ohledu na postavení dlužníka a účel poskytnuté půjčky a že samotná skutečnost, že dlužník je podnikatelem a poskytnutou půjčku použil pro účely své podnikatelské činnosti, nemůže vést k závěru o vzniku obchodního závazkového vztahu mezi ním a věřitelem ve smyslu §261 obchodního zákoníku), je vytržen z kontextu a na poměry zde souzené věci, v níž jsou obě strany obchodními společnostmi, tedy podnikateli [srov. §2 odst. 2 písm. a) obchodního zákoníku], jej vztáhnout nelze.
Jádrem argumentace, jíž dovolatelka vymezuje dovolací důvod, je námitka, že odvolací soud chybně řešil otázku, který z účastníků nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno stran skutečností umožňujících posoudit, zda předmětná smlouva byla uzavřena při podnikatelské činnosti smluvních stran či zda z rámce jejich podnikatelské činnosti vybočovala. K tomu však dovolatelka nevymezila předpoklad přípustnosti dovolání.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ve druhém výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v části výroku pod bodem II změněn tak, že žaloba se co do částky 21 333 Kč zamítá, není přípustné, neboť není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání [§243b odst. 5, věta první, a §218 písm. b) o. s. ř.]. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. již rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1998, pod číslem 28). Z hlediska posouzení subjektivní přípustnosti dovolání lze přitom existenci případné újmy na právech účastníka posuzovat jen z procesního hlediska, nikoliv podle hmotného práva (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2001, sp. zn. 33 Odo 258/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 637). V situaci, kdy napadeným výrokem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve prospěch dovolatelky, nelze dospět k závěru, že jí byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jejích právech, která by zrušením či změnou napadeného rozhodnutí mohla být odstraněna.
Přípustnost dovolání v části směřující proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu