ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.3095.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 3095/2020-231
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně KM - KOV s.r.o. , se sídlem v Břidličné, Zahradní 266, PSČ 793 51, identifikační číslo osoby 27819361, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Schwarzem, advokátem se sídlem v Černošicích, Majakovského 1176, proti žalované Generali Česká pojišťovna a.s. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 79 646 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 176/2018, o dovolání původní žalované Pojišťovna Patricie a.s. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61859869, zastoupené Mgr. Jiřím Payerem, advokátem se sídlem v Praze, Konopišťská 1153/6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2020, č. j. 55 Co 140/2020-208, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 31 C 176/2018-185, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (po částečném zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 18 286 Kč s příslušenstvím) domáhala po společnosti Pojišťovna Patricie a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61859869 (dále též jen „původní žalovaná“), zaplacení částky 61 360 Kč s příslušenstvím, jako pojistného plnění z titulu uzavřené pojistné smlouvy číslo 1040130076 (bod I. výroku), a uložil žalobkyni zaplatit žalované (v tomto rozhodnutí označované jako původní žalovaná) a České republice náhradu nákladů řízení (body II. a III. výroku). Soud prvního stupně posoudil jako důvodnou námitku původní žalované o nedostatku její pasivní věcné legitimace v důsledku toho, že její práva a povinnosti z předmětné pojistné smlouvy přešla na základě převodu pojistného kmene ve smyslu §103 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, na žalovanou. Jde tudíž o singulární sukcesi, v jejímž důsledku došlo ke změně v osobě dlužníka, původní žalovaná proto již není nositelem povinností plynoucích z hmotného práva a schází jí tak pasivní věcná legitimace ve sporu.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, v němž rovněž podle §107a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) navrhla, aby na místo původní žalované vstoupila do řízení Generali Česká pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956 (dále též jen „žalovaná“), která převzala část pojistného kmene původní žalované, včetně závazků z pojistné smlouvy, z níž žalobkyně dovozuje svůj nárok.
Městský soud v Praze v záhlaví tohoto rozhodnutí označeným usnesením podle §107a odst. 2 o. s. ř. souhlasil s tím, aby do řízení na místo dosavadní původní žalované vstoupila žalovaná.
Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 7. 2020, č. j. 55 Co 140/2020-210, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud se rovněž vyjádřil k výhradě původní žalované, že na její námitku o nedostatku pasivní věcné legitimace mohla žalobkyně reagovat v rámci posledního jednání před soudem prvního stupně, a pakliže se tak nestalo a žalobkyně podala návrh na procesní nástupnictví až v odvolání, jde o nepřípustný návrh. Odvolací soud akceptoval tuto kritiku původní žalované potud, že žalobkyně takový návrh mohla a měla učinit již před soudem prvního stupně, jelikož původní žalovaná se nedostatkem pasivní věcné legitimace v řízení před soudem prvního stupně bránila a doložila, že k 21. 12. 2019 došlo k převodu části pojistného kmene (včetně závazků z pojistné smlouvy, jíž se žalobkyně dovolává) na žalovanou. Nicméně návrh podle §107a odst. 1 o. s. ř. může účastník řízení učinit i v odvolacím řízení za podmínky, že ho neopírá o skutkové novoty (tedy o skutečnosti či důkazy, které měl uplatnit již v řízení před soudem prvního stupně). V situaci, kdy přechod povinnosti byl v posuzované věci tvrzen a prokázán již před soudem prvního stupně, bylo možné návrh učinit i v odvolacím řízení; odvolací soud proto návrhu žalobkyně na procesní nástupnictví na straně žalované vyhověl. Za stavu, kdy s ohledem na důvod zamítnutí žaloby (nedostatek pasivní věcné legitimace původní žalované) se soud prvního stupně nezabýval (nemohl zabývat) tvrzeními a důkazy k existenci samotného nároku, popřípadě jeho výši, což odpovídalo procesní situaci a okolnosti, že žalobkyně na doložený převod části pojistného kmene nereagovala, odvolací soud uvedl, že nemohl doplňovat dokazování ani rozsudek věcně přezkoumávat, a nemá tak zatím podmínky pro jeho potvrzení či změnu.
V záhlaví tohoto rozhodnutí označené usnesení odvolacího soudu napadla původní žalovaná dovoláním. Jeho přípustnost opírá o §238a o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a o. s. ř.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se při řešení otázky procesního nástupnictví podle §107a o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, a to konkrétně například od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2767/2018, ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 1506/2005, či ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 301/2005, resp. že se jedná ve smyslu §237 o. s. ř. o otázku procesního práva, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Tvrdí, že se dovolací soud dosud nezabýval přípustností procesního nástupnictví podle §107a o. s. ř., k němuž mělo dojít až v průběhu odvolacího řízení na straně žalované v situaci, kdy žalobkyně, ačkoli původní žalovaná před soudem prvního stupně namítala nedostatek své pasivní věcné legitimace, zůstala v tomto směru před soudem prvního stupně procesně nečinná, a to i přesto, že byla soudem vyzvána a poučena o podmínkách zásady koncentrace občanského soudního řízení.
Dovolatelka po zrekapitulování dosavadního průběhu řízení namítá, že vyhověním návrhu na procesní nástupnictví, který žalobkyně podala až v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud nedůvodně prolomil zásadu koncentrace řízení, čímž došlo k porušení principu neúplné apelace odvolacího řízení. Opětovně poukazuje na to, že nedostatek své pasivní věcné legitimace namítala již v průběhu řízení před soudem prvního stupně, když důvodnost této své obrany i řádně prokázala. Žalobkyně tak již v průběhu řízení před soudem prvního stupně věděla, že došlo k převodu pojistného kmene původní žalované a mohla tak v průběhu prvoinstančního řízení na vznesenou námitku o nedostatku pasivní věcné legitimace adekvátně reagovat. Žalobkyně, které se soudem dostalo řádného poučení ve smyslu §119a o. s. ř. o povinnosti uvést všechny rozhodné skutečnosti dříve, než ve věci bude vyhlášeno rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek stanovených v §205a o. s. ř., však návrh podle §107a o. s. ř. nepodala, a to přestože je to pouze žalobkyně, která může takový návrh učinit; tím zapříčinila zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace strany žalované a byla tak v řízení neúspěšná.
I když ustálená judikatura Nejvyššího soudu připouští, aby za určitých podmínek byl návrh na procesní nástupnictví s úspěchem navržen také v odvolacím řízení [v systému tzv. neúplné apelace se procesní nástupnictví uplatní jen tehdy, jestliže právní skutečnost, z níž je dovozován přechod práva nebo povinnosti, nastala po rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo sice nastala za řízení před soudem prvního stupně, avšak jen za předpokladu, že k uplatnění procesního nástupnictví není potřebné v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti nebo důkazy, popřípadě jsou-li tyto nové skutečnosti a důkazy způsobilým odvolacím důvodem podle §205a písm. e) o. s. ř., tedy nebyl-li odvolatel řádně poučen podle §119a odst. 1 o. s. ř.], o takový návrh ze strany žalobkyně podle dovolatelky nešlo. V této souvislosti dovolatelka zdůrazňuje, že právní skutečnost, ze které je dovozován přechod práv a povinností, nastala již v průběhu prvoinstančního řízení. Pokud tedy žalobkyně předložila návrh podle §107a o. s. ř. až po koncentraci řízení, šlo o nepřípustný návrh, který měl odvolací soud odmítnout. Takový postup vyplývá podle dovolatelky i z komentářové literatury, na kterou odkazuje. V závěru dovolání dovolatelka akcentuje, že odvolací soud nemůže nahrazovat činnost účastníků řízení a napravovat jejich pochybení.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně uvádí, že dovolatelkou předestřená otázka procesního práva byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena a napadené rozhodnutí je s touto jeho aktuální judikaturou v souladu. Zdůrazňuje, že až do 21. 12. 2019 vedla žalobu po právu, přičemž se jí rovněž podařilo prokázat příčinnou souvislost mezi poškozením hydraulické ruky a dopravní nehodou. Kromě toho má za to, že dovolatelka neosvědčila zájem na podaném dovolání, není již účastnicí sporu, a proto nebyla oprávněna podat dovolání.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovolání je přípustné podle §238a o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto podle §107a o. s. ř. o vstupu společnosti Generali Česká pojišťovna a.s. do řízení na místo původní žalované Pojišťovna Patricie a.s.; není však důvodné.
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Dovolatelka existenci takových vad v dovolání netvrdila a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Proto se zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou (§241a odst. 1 věta první o. s. ř.).
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Podle §119a odst. 1 o. s. ř. před skončením jednání je předseda senátu povinen účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v §205a. Ustanovení §118b a §175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.
Podle §205a písm. e) o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže odvolatel nebyl řádně poučen podle §119a odst. 1.
Podle §211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Z výše uvedeného vyplývá, že návrhu na rozhodnutí o procesním nástupnictví lze vyhovět, jsou-li prokázány formální podmínky, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že nastala po zahájení řízení (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod číslem 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení téhož soudu ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 743/2006, jež jsou – stejně jako všechna dále jeho uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).
Dovolací soud se neztotožňuje s názorem dovolatelky, že odvolací soud postupoval při posuzování návrhu žalobkyně na procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř. v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí, jestliže jejímu návrhu podanému v průběhu odvolacího řízení vyhověl.
Podle odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí byla skutečnost, jímž žalobkyně zdůvodnila návrh na vstup nové žalované do řízení na místo původní žalované, již doložena v řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud pak akceptoval takový návrh na základě závěru, že i když k předmětné právní skutečnosti došlo před vydáním rozhodnutí soudu prvního stupně, jde o návrh, který se neopírá o nepřípustné skutkové novoty a rovněž tak ostatní podmínky byly splněny.
V souzené věci není mezi účastnicemi řízení pochyb o tom, že po zahájení řízení, a to dříve než soud prvního stupně ve věci rozhodl, došlo k převodu pojistného kmene, jehož součástí je i předmětná pojistná smlouva uzavřená mezi žalobkyní a původní žalovanou, na žalovanou. Spornou otázkou v dané věci je, zda žalobkyně učinila návrh na procesní nástupnictví na straně žalované podle §107a o. s. ř. včas, podala-li ho po tzv. koncentraci řízení ve smyslu §119a odst. 1 o. s. ř. až v průběhu odvolacího řízení v situaci, kdy právní skutečnost, se kterou zákon spojuje převod práva z původní žalované na žalovanou, nastala za řízení před soudem prvního stupně a tato skutečnost byla žalobkyni prokazatelně známa.
Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru (od něhož není důvodu se odchylovat ani v posuzovaném případě), že procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř. lze s úspěchem navrhnout také v odvolacím řízení (srov. §211 o. s. ř.). Přezkoumává-li ovšem odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v systému tzv. neúplné apelace, jak tomu je v projednávané věci, uplatní se toto procesní nástupnictví, jen jestliže právní skutečnost, z níž je dovozován přechod práva nebo povinnosti, nastala po rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo nastala sice za řízení před soudem prvního stupně, avšak jen za předpokladu, že k uplatnění procesního nástupnictví není potřebné v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti, popřípadě důkazy, nebo jsou-li tyto nové skutečnosti a důkazy způsobilým odvolacím důvodem podle §205a písm. e) o. s. ř., tedy nebyl-li odvolatel řádně poučen podle §119a odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 301/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2005, pod číslem 123, a jeho navazující judikaturu – například usnesení ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 1506/2005, ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3835/2014, ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2924/2016, ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3179/2016, ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2767/2018, a ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2444/2020, či rozsudek ze dne 14. 11. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4134/2010, když některými z nich ostatně argumentuje i dovolatelka, byť v nich deklarované právní závěry ve svém názoru na posuzovanou věc ve skutečnosti zcela přehlíží).
Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně podala návrh na procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř. v situaci, kdy na základě procesní aktivity původní žalované v rámci obrany o absenci její pasivní věcné legitimace bylo z její strany již v řízení před soudem prvního stupně předloženými listinami doloženo, že k 21. 12. 2019 došlo k převodu části pojistného kmene (včetně závazků z pojistné smlouvy, jíž se žalobkyně dovolává) z původní žalované na společnost Generali Česká pojišťovna, a. s. Ostatně, jak vyplývá i z odůvodnění zamítavého rozsudku soudu prvního stupně, na prokázání této skutečnosti založil soud prvního stupně svůj závěr o nedostatku věcné pasivní legitimace původní žalované, to, že původní žalovaná shora popsanou skutečnost doložila, rekapituluje i odvolací soud v usnesení, jímž zamítavý rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení založil přípustnost návrhu žalobkyně na procesní nástupnictví na závěru, že nejde o případ, který by se opíral o nepřípustné skutkové novoty. Tuto skutečnost potvrzuje výslovně i sama dovolatelka v dovolání, uvádí-li, že namítala nedostatek své pasivní věcné legitimace již v průběhu prvoinstančního řízení, „když důvodnost této námitky řádně prokázala a stavěla tak ve věci tohoto sporu svou obranu především právě na předmětné námitce.“
Byla-li právní skutečnost, z níž odvolací soud (a předtím i soud prvního stupně) dovodil přechod práva a povinnosti z původní žalované na žalovanou a dospěl tak k závěru o singulární sukcesi, již prokázána v řízení před soudem prvního stupně, nebylo potřebné k uplatnění procesního nástupnictví v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti, popřípadě důkazy. Za této situace, byť právní skutečnost, z níž je dovozován přechod práva a povinnosti, nastala již za řízení před soudem prvního stupně, byla žalobkyně oprávněna návrh na procesní nástupnictví na straně žalované podle §107a o. s. ř. v odvolacím řízení podat, aniž by musela v tomto směru tedy cokoli nového uvádět či prokazovat, a odvolací soud nepochybil, jestliže tomuto jejímu návrhu vyhověl a vstup společnosti Generali Česká pojišťovna, a. s. na místo společnosti Pojišťovna Patricie a.s. připustil, a to bez ohledu na to, že se tak stalo po tzv. koncentraci řízení ve smyslu §119a odst. 1 o. s. ř. K prolomení tzv. principu neúplné apelace tak v odvolacím řízení nedošlo. Na skutečnost, že žalobkyně mohla návrh na změnu na straně žalované učinit již před soudem prvního stupně, pak zareagoval správně odvolací soud i v tom směru, poznamenal-li v závěru usnesení, jímž zrušil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, že při rozhodování o nákladech řízení v konečném rozhodnutí připadá v úvahu i jejich případná separace vzhledem k tomu, že je vyvolala žalobkyně.
Lze proto uzavřít, že odvolací soud se tvrzeného právního pochybení při posuzování návrhu žalobkyně na procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř. nedopustil a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 věty první o. s. ř. nebyl v souzené věci naplněn.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněné dovolací argumentace správnost právního závěru odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř., jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu