ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.4300.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 4300/2019-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně TplusT servis s. r. o. , se sídlem v Praze, Doležalova 1045/20, identifikační číslo osoby 24141402, zastoupené Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 7/12, proti žalované Skanska Transbeton, s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Toužimská ul. 664, identifikační číslo osoby 60471778, zastoupené Mgr. Jaroslavem Hrozou, advokátem se sídlem v Praze, Balbínova 223/5, o zaplacení 198 198 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 73/2019, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2019, č. j. 28 Co 273/2019-55, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 5. 2019, č. j. 15 C 73/2019-25, kterým soud prvního stupně připustil, aby na místo žalobkyně vstoupila do řízení nabyvatelka práv společnost Traffictrade s. r. o., se sídlem v Karlíku, Zahradní 399, identifikační číslo osoby 27192083.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, „že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud předně konstatuje, že se již ve své rozhodovací praxi zabýval dvěma obdobnými spory, v nichž dovolatelka předkládala s obsahově shodnou dovolací argumentací typově totožnou otázku procesního práva, přičemž v obou věcech bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3236/2019 a ze dne 27. 1. 2020, sp. zn. 32 Cdo 4093/2019, která jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz ). Nejvyšší soud přitom neshledává ve zde souzené věci důvod, proč by měl rozhodnout jinak.
Odvolací soud se při posouzení návrhu žalobkyně na procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř. neodchýlil od v dovolání označené rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, v níž jsou formulovány toliko obecné zásady, které mají soudy respektovat při aplikaci §107a o. s. ř. (tj. nesoustředit se pouze na splnění stanovených formálních předpokladů a se zřetelem na §2 o. s. ř. se věnovat též okolnostem svědčícím o zjevném zneužití tohoto procesního institutu), pokud s odkazem na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu, neposuzoval otázku platnosti smlouvy o postoupení pohledávek a s tím související věcnou legitimaci žalobkyně.
Dovolatelka spatřuje zneužití práva (v intencích §2 o. s. ř.) v tom, že návrhem na procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř. žalobkyně účelově sleduje docílení záměny účastníků jenom proto, aby se vyhnula negativním procesním důsledkům spojeným s neplatným postoupením pohledávky. Dožaduje se tedy toho, aby soud posoudil platnost postupní smlouvy, na základě níž měla žalobkyně nabýt předmětnou pohledávku, a aby učinil závěr v otázce věcné legitimace žalobkyně. Takové otázky však soud nemůže zkoumat při posuzování návrhu na procesní nástupnictví, nýbrž až v rozhodnutí ve věci samé (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1015/2006, ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 29 Odo 1792/2006, ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 850/2005, ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2491/2008, ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1445/2010, ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4774/2014, a ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3004/2016). Argumentace dovolatelky rozhodnutími Nejvyššího soudu vyjadřujícími se k otázce, jak má soud rozhodnout v případě zjištění nedostatku aktivní věcné legitimace ve věci samé, je ve vztahu k řešené otázce procesního práva bezcenná.
Pokud dovolatelka dále vytýká odvolacímu soudu, že se omezil pouze na konstatování splnění formálních podmínek pro postup podle §107a o. s. ř., aniž by zároveň posuzoval jí tvrzené zneužití práva ze strany žalobkyně, pak patrně přehlíží, že odvolací soud se i s touto argumentací vypořádal (srov. bod 11. odůvodnění napadeného usnesení). Odvolací soud poukázal na skutečnost, že žalovanou v odvolání uvedená judikatura směřuje na případy, kdy lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou a uzavřel, že z obsahu spisu, jakož i ze samotného odvolání žalované, nevyplývají žádné skutečnosti svědčící o tom, že by se případná pohledávka žalované na náhradu nákladů řízení měla stát nedobytnou.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243g odst. 1 věta druhá, §151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 2. 2020
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu