ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.524.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 524/2020-254
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce J. R. , narozeného XY, adresa pro doručování XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem v Jaroměři, nám. Československé armády 51, proti žalovanému J. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Renatou Dobývalovou, advokátkou se sídlem v Náchodě, Masarykovo náměstí 69, o zaplacení 589 030 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 6/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Náchod ze dne 25. 3. 2018, č. j. 10 C 6/2014-146, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 6. 2019, č. j. 47 Co 170/2015-221, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 25. 3. 2015, č. j. 10 C 6/2014-146, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 6. 2019, č. j. 47 Co 170/2015-221, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení žalované částky představující kupní cenu stavebního materiálu, který prodal žalovanému.
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové k odvoláním žalobce a žalovaného potvrdil rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 25. 3. 2015, č. j. 10 C 6/2014-146, v rozsahu jeho zamítavého výroku ve věci samé a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení (výrok I.); dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Výslovně proti rozhodnutí soudů obou stupňů podal žalobce dovolání. Soudům obou stupňů vytýká nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. spatřuje dovolatel v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval „dovoláním“ proti rozsudku soudu prvního stupně.
Dovolání je podle §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu.
Rozhodnutí soudu prvního stupně tedy nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil podle §104 odst. 1 o. s. ř. (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti, stejně jako všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, k dispozici na jeho webových stránkách).
Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním směřujícím proti rozsudku odvolacího soudu.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 1]. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení [odstavec 3].
Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) založil svůj závěr o nedostatku aktivní legitimace dovolatele na tom, že se dovolateli v řízení nepodařilo prokázat, že byl vlastníkem stavebního materiálu, jenž měl být předmětem prodeje, ani že uzavřel se žalovaným kupní smlouvu, na jejímž základě mu tento materiál prodal, jak tvrdil v žalobě.
Namítá-li dovolatel, že v řízení „doložil držení stavebního materiálu“, který měl být předmětem prodeje, a že „není jiného subjektu než žalobce, který by mohl nárok na zaplacení ceny stavebního materiálu uplatnit“, zpochybňuje právní posouzení odvolacího soudu tím způsobem, že rozporuje skutková zjištění, na jejichž základě byl závěr o nedostatku jeho aktivní legitimace učiněn, a prosazuje vlastní verzi skutkového stavu věci, odlišnou od skutkových zjištění a závěrů, na nichž je pro něj nepříznivé právní posouzení založeno. Ve skutečnosti tedy dovolatel neuplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř., který je třeba vymezit podle §241a odst. 3 o. s. ř., a dovolání řádné vymezení dovolacího důvodu postrádá.
Dovolatel rovněž pomíjí, že jak dílčí skutková zjištění, tak i skutkové závěry z nich dovozené jsou součástí skutkového stavu věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2537/2011), jehož správnost, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, nelze v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod, tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že i kdyby se dovolateli v řízení podařilo prokázat, že vlastníkem předmětného stavebního matriálu byl on (a nikoli např. společnost S., jejímž byl jediným společníkem a jednatelem), což však nebylo prokázáno, nebylo by ani tehdy možné toliko ze skutečnosti, že žalovaný tento stavební materiál převzal, dovozovat, že mezi ním a dovolatelem došlo k uzavření kupní smlouvy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4485/2018).
Vytýkané nedostatky dovolání nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula (srov. §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost a důvodnost dovolání.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobce v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.
Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení však není vzhledem k §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že vzhledem k dikci §241 a §241a odst. 5 o. s. ř. nepřihlížel k obsahu podání ze dne 9. 9. 2019 sepsaného samotným dovolatelem.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 4. 2020
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu