ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1841.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 1841/2020-143
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) M. K. a b) V. K., bytem XY, zastoupených JUDr. Markem Görgesem, advokátem se sídlem v Plzni, Žižkova 1737/52, proti žalovanému M. K. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinou Hřebenovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, V Holešovičkách 94/41, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 20 C 460/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. prosince 2019, č. j. 18 Co 222/2019-111, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2019, č. j. 18 Co 222/2019-111, se ruší a věc se Krajskému soudu v Plzni vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali určení vlastnického práva k nemovitostem, které v minulosti darovali žalovanému. Uváděli, že pro nevděk obdarovaného dar odvolali.
Okresní soud Plzeň - město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 6. 2019, č. j. 20 C 460/2018-77, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 7. 2019, č. j. 20 C 460/2018-94, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že ode dne 11. 8. 2017 jsou vlastníky, v režimu společného jmění manželů, pozemku par. č. XY, v katastrálním území XY, jehož součástí je stavba č. p. XY a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY; žalobcům uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 10.200 Kč.
Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 18. 12. 2019, č. j. 18 Co 222/2019-111, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že smlouvou ze dne 18. 10. 2013 žalobci žalovanému (svému vnukovi) darovali v žalobě specifikované nemovitosti a že přípisem (e-mailem) z 11. 8. 2017 odstoupili pro nevděk obdarovaného od darovací smlouvy a vyzvali ho k vrácení (vydání) daru; nevděk, resp. zjevné porušení dobrých mravů přitom spatřovali v tom, že žalovaný o ně ztratil zájem a od července 2016 s nimi není v kontaktu. Protože skutky, pro které žalobci odstoupili od darovací smlouvy (odvolali dar pro nevděk žalovaného) se udály po 1. 1. 2014, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně poměřoval věc zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Dovodil, že chování obdarovaného nepředstavuje se zřetelem k jeho intenzitě úmyslné nebo hrubě nedbalostní porušení dobrých mravů, resp. nenaplňuje skutkovou podstatu ustanovení §2072 o. z.
Žalobci spatřují přípustnost dovolání v tom, že právní otázka „ zda absolutní dlouhodobý nezájem obdarovaného o dárce naplňuje předpoklady pro uplatnění práva dárce na odvolání (vrácení) daru ve smyslu ust. §2075 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku “, na které dovoláním napadené rozhodnutí závisí, nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Prosazují, že v řízení zjištěné chování žalovaného vůči nim naplňuje znaky zjevného porušení dobrých mravů, které jim umožňuje od darovací smlouvy odstoupit. Provádějí komparaci ustanovení upravujících vrácení daru podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (tj. §630), a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (tj. §2072), a vyjadřují přesvědčení, že právní úprava účinná od 1. 1. 2014 vyžaduje co do intenzity závadnosti chování obdarovaného mírnější stupeň, než tomu bylo za úpravy účinné do 31. 12. 2013. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací soud shledal dovolání žalobců přípustným, neboť odvolací soud zjištěný skutkový stav věci poměřoval nesprávnou právní normou, resp. odchýlil se od ustálené judikatury Nejvyššího soudu při aplikaci přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, resp. při řešení otázky který z právních předpisů použít v případě, kdy darovací smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a jednání obdarovaného, pro které se dárci domáhají vrácení daru, se událo za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 124/2020, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2132/2019, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 437/2020, ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 3771/2019, přijal a odůvodnil závěr, že, byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014. Právo dárce žádat obdarovaného o vrácení daru je totiž úzce spjato se samotnou darovací smlouvou; pokud by tato uzavřena nebyla, resp. pokud by dárce obdarovanému dar neposkytl, nemohlo by mu - logicky vzato - nikdy vzniknout ani právo požadovat jeho vrácení. Právo dárce na vrácení daru a tomu odpovídající povinnost obdarovaného dar vrátit tedy nevznikají samy o sobě (nejde o typické právo a povinnost sui generis), ale již při uzavření darovací smlouvy. Zákonem nastavené podmínky pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá, a nemohou proto být později bez ohledu na vůli smluvních stran měněny novou právní úpravou mající dopad na právní poměr založený darovací smlouvou. Za situace, kdy ke vzniku právního poměru účastníků z darovací smlouvy došlo před 1. lednem 2014, vzniklo legitimní očekávání, že dárce může žádat dar nazpět jen tehdy, zachová-li se (v budoucnu) obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy (§630 obč. zák.). Akceptací jiného názoru by došlo k nepřiměřenému narušení zásady ochrany nabytých práv účastníků, kteří při založení právního poměru (darování) vycházeli z určitého legitimního očekávání a nemohli jakkoli ovlivnit či předvídat, že dojde ke změně právní úpravy ve vztahu k vrácení daru. Nelze vyloučit, že v případě, že by právní úprava odvolání daru podle ustanovení §2068 a násl. o. z. platila již v době, kdy byla darovací smlouva sjednána, neměla by některá ze stran na darovací smlouvě zájem (například obdarovaný by neměl zájem dar přijmout, mohl-li by předpokládat, že dárce může dar odvolat pro nouzi), a smlouva by proto uzavřena vůbec nebyla.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud poměřoval zjištěný skutkový stav věci ustanovením §2072 o. z., posoudil věc podle právní normy, která na skutkový stav nedopadá, a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl již proto uplatněn opodstatněně. Nejvyšší soud proto – aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatelů – napadené rozhodnutí podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil.
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 7. 2020
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu