ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2203.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2203/2019-239
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Mercedes-Benz Financial Services Česká republika s. r. o. , se sídlem v Praha 4, Daimlerova 2296/2, identifikační číslo osoby 639 97 240, zastoupené JUDr. Monikou Linhartovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Široká 25/6, proti žalovaným 1) E. G. , narozenému XY, bytem XY, a 2) C. G. , narozené XY, bytem XY, zastoupeným JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 142/88, o zaplacení 65.103,83 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 86/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 28. 11. 2018, č. j. 18 Co 327/2018-207, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni rovným dílem na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.888,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Moniky Linhartové, advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 11. 2018, č. j. 18 Co 327/2018-207, potvrdil rozsudek ze dne 29. 3. 2018, č. j. 10 C 86/2016-172, ve výrocích I a III, kterými Okresní soud ve Svitavách (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalovaným zaplatit žalobkyni rovným dílem 65.103,83 Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně uzavřela s právním předchůdcem žalovaných P. G. dne 19. 1. 2009 smlouvu o úvěru č. U-802316, jejímž předmětem bylo poskytnutí účelového úvěru ve výši 343.087,29 Kč na zakoupení osobního automobilu XY. P. G. se zavázal k úhradě úvěru ve 48 měsíčních splátkách po 11.406,79 Kč. Závazek na vrácení úvěru byl zajištěn smlouvou o zajišťovacím převodu práva uzavřenou téhož dne. P. G. neuhradil splátku splatnou 15. 6. 2009. Dne 21. 6. 2009 P. G. zemřel. Žalobkyně prostřednictvím CarAukce, spol s. r. o. prodala předmětný vůz za 267.265 Kč vč. DPH, fakturovala poplatek za předčasný zánik smlouvy ve výši 12.248,22 Kč, smluvní pokutu ve výši 3.739,80 Kč a 9.520 Kč za převzetí vozu. Dne 17. 6. 2010 soudem schválenou dědickou dohodou se právními nástupci P. G. stali žalovaní, odpovídající za pasiva dědictví rovným dílem. Dne 6. 5. 2011 iniciovala žalobkyně rozhodčí řízení; na podkladě v něm vydaného rozhodčího nálezu ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. RN/Pa/Mercedes-Grodl/09/05/11/158, se žalobkyně domáhala zahájení exekuce, její návrh však soud usnesením, které nabylo právní moci 4. 2. 2016, zamítl pro nezpůsobilost exekučního titulu spočívající v nedostatku pravomoci rozhodčího soudu zapříčiněnou neplatností sjednané rozhodčí doložky. Rozsudkem ze dne 3. 6. 2016, č. j. 7 C 433/2015-28, (který nabyl právní moci 18. 8. 2016), Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodčí nález ze dne 18. 8. 2015 zrušil. Dne 19. 4. 2016 podala žalobkyně žalobu k obecnému soudu; během řízení vzala žalobu zpět v částce 8.534 Kč s příslušenstvím. Žalovaní v rámci procesní obrany uplatnili částku 81.849,20 Kč, kterou vynaložili na právní zastoupení v rozhodčím řízení. Předestřený skutkový stav odvolací soud posoudil tak, že žalobkyně a P. G. uzavřeli smlouvu o úvěru podle §497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „obch. zák.“), která zanikla smrtí P. G. dne 21. 6. 2009. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že právo žalobkyně není promlčeno, jelikož rozhodčí nález byl zrušen v řízení před soudem a žalobkyně měla ve smyslu §16 zákona o rozhodčím řízení 30 dnů od doručení rozsudku k podání žaloby u obecného soudu, čemuž dostála. Žalobkyni nepřiznal 12.248,22 Kč za předčasné ukončení smlouvy, ani smluvní pokutu ve výši 3.739,80 Kč pro výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Obranu žalovaných neuznal s tím, že nevyšlo najevo, že by žalobkyně jednala protiprávně, ani že by právo na náhradu nákladů rozhodčího řízení bylo žalovaným konstitutivně přiznáno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Žalovaní v dovolání napadají v první řadě správnost právního závěru odvolacího soudu, že právo žalobkyně není promlčeno, a že jim nevznikl nárok na náhradu škody (pohledávku z titulu náhrady škody v rámci řízení uplatnili k započtení). Prosazují, že odvolací soud v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2524/16, nesprávně právně uzavřel, že byť bylo rozhodčí řízení vedeno na základě neplatné rozhodčí doložky, došlo ke stavení promlčecí doby ve smyslu §403 odst. 1 obch. zák. a §16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Nastolená otázka nezakládá přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., neboť odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
V rozhodnutích ze dne 30. 6. 2016 sp. zn. 29 ICdo 41/2014, ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5258/2016, a v četné navazující judikatuře, Nejvyšší soud zastává konstantní závěr, že ke stavení běhu promlčecí doby podle §403 obch. zák. dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky. Dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí. Uvedené se uplatní za užití argumentu a minori ad maius i za situace, kdy byl rozhodčí nález soudem formálně zrušen. Odkaz dovolatelů na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2524/16 je nepřípadný pro jeho skutkovou odlišnost (v citované věci byl podán návrh na zahájení rozhodčího řízení podle neplatné rozhodčí doložky až v době, kdy již byla judikatura ohledně neplatnosti rozhodčích doložek ustálena usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněným pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání nezakládá ani druhá k dovolacímu přezkumu nastolená otázka účinnosti započtení tvrzené pohledávky žalovaných z titulu náhrady škody. Ze skutkových zjištění, která jsou v dovolacím řízení nezpochybnitelná, jednoznačně vyplývá, že jednání žalobkyně nebylo protiprávní povahy, a že soud žalovaným náhradu nákladů řízení nepřiznal; k závěru o vzniku nároku na náhradu škody nepostačuje přesvědčení žalovaných, že prokázali existenci pohledávky, neboť doložili, že byli v rozhodčím řízení zastoupeni. Výhrady ke správnosti, popř. úplnosti skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při právním posouzení věci, nejsou uplatněním dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Nepředložili-li žalovaní k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 1. 2020
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu