ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.3436.2019.3
sp. zn. 33 Cdo 3436/2019
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce D. L. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Zavadilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 763/15, proti žalované L. R. , bytem XY, zastoupené JUDr. Markétou Allnut, advokátkou se sídlem v Praze 2, náměstí I. P. Pavlova 1789/5, o 297.975 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 7 C 133/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2019, č.j. 23 Co 105/2019-94, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 6. 12. 2018, č.j. 7 C 133/2018-58, uložil žalované zaplatit žalobci 297.975 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 15. 8. 2017 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 50.473 Kč.
Rozsudkem ze dne 13. 6. 2019, č.j. 23 Co 105/2019-94, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně o věci samé potvrdil a žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím. Podle odvolacího soudu byly splněny všechny předpoklady vydání rozsudku pro uznání (§114b, §153a odst. 3 občanského soudního řádu).
Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně vydal dne 29. 5. 2018 pod č.j. 7 C 133/2018-40, platební rozkaz, kterým žalované uložil, aby do patnácti dnů ode dne doručení zaplatila žalobci 297.975 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení 50.473 Kč anebo aby podala proti platebnímu rozkazu ve stejné lhůtě odpor. Podá-li včas odpor, uložil žalované, aby ve lhůtě třiceti dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu uvedla, zda nárok uplatněný žalobou – zcela, zčásti nebo jen do základu – uznává, v opačném případě aby se písemně vyjádřila ve věci samé, tj. vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označila důkazy k prokázání svých tvrzení; žalovanou soud poučil, že bude mít za to, že nárok uplatněný žalobou uznala, jestliže se bez vážného důvodu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom bránil (§114b odst. 5 o.s.ř.). Platební rozkaz, který byl žalované doručen do vlastních rukou 5. 9. 2018, napadla nezdůvodněným odporem doručeným soudu prvního stupně 14. 9. 2018; lhůta k vyjádření uplynula 22. 10. 2018. Žalovaná se k věci vyjádřila až podáním z 8. 11. 2018.
Namítá-li dovolatelka, že nebyly splněny předpoklady pro vydání platebního rozkazu, v důsledku čehož nebylo možné vydat ani výzvu podle §114b o.s.ř., opomíjí, že na řešení této otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Při posuzování předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2006, rozsudek ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 32 Odo 616/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 56/2005, rozsudek ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 4558/2008, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 95/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 1107/2004). Má-li se za řízení ve smyslu §114b odst. 5 o.s.ř. za to, že žalovaný nárok uplatněný proti němu žalobou uznal, soud rozhodne podle §153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání, i když se žalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává, a i když ve svém opožděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji procesní obranu. Jestliže žalovaný podal vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle §114b odst. 1 o.s.ř., nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě jen tehdy , jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal (§114b odst. 5 o.s.ř.).
V projednávané věci žalovaná podala vyjádření až po uplynutí lhůty k tomu určené. Přitom platí, že byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést procesní úkon, a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním právní následky, nemůže být nepochybně v rozporu s právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny práv a základních svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) postup soudu, kterým přijme těmto právním následkům odpovídající opatření. Tudíž v případě, že za řízení nastala ve smyslu ustanovení §114b odst. 5 o.s.ř. fikce uznání nároku uplatněného proti žalované v žalobě, je v souladu s pravidly spravedlivého procesu, jestliže soud z nečinnosti žalované vyvodí zákonu odpovídající závěry, tedy jestliže ve věci rozhodne v neprospěch žalované rozsudkem pro uznání. Jestliže účinky fikce nastaly, pak na jejích důsledcích ve smyslu existence základu pro vydání rozsudku pro uznání nemůže nic změnit ani okolnost, že později žalovaná uplatněnému nároku oponovala. Není ani významné, jestliže se tak stalo podáním učiněným předtím, než soud rozhodl rozsudkem pro uznání (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 11. 2006, sp. zn. III. ÚS 91/06).
Nepřednesla-li dovolatelka žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by založila přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
I když se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení v tomto případě nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.), dovolací soud konstatuje, že – ve shodě s odvolacím soudem – aplikoval ustanovení §150 (§243c odst. 3, věta první) o.s.ř.; s ohledem na osobní a majetkové poměry žalované žalobci nepřiznal náhradu nákladů dovolacího řízení, které se pojí s vyjádřením k dovolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu