ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.372.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 372/2020-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobce Č. H. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Et Mgr. Markem Škrobánkem, advokátem se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 307/19, proti žalovanému M. F. , bytem XY, o zrušení smlouvy o dílo, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 143/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2019, č. j. 15 Co 158/2019-83, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 26. 2. 2019, č. j. 26 C 143/2018-58, kterým Okresní soud v Opavě zamítl žalobu o zrušení smlouvy ze dne 30. 4. 2015, odmítl (§243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 /srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb./, dále jen „o. s. ř.“). Dovolání neobsahuje způsobilé vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), o tuto obligatorní náležitost již nemůže být doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.) a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013). Dovolatel je tak povinen uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13, a ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14).
Dovolatel k otázce přípustnosti uvedl pouze částečnou citaci §237 o. s. ř., bez bližší specifikace toho, v řešení jaké právní otázky a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud odchýlil. Tím požadavkům na řádné vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu výše uvedeném zjevně nedostál.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 5. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu