ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.3901.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 3901/2019-253
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Pavlem Horňákem ve věci žalobkyně Pražské energetiky, a.s., se sídlem Praha 10, Na hroudě 1492/4, identifikační číslo osoby 60193913, proti žalovanému R. P. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Monikou Homolovou, advokátkou se sídlem Praha, Panská 895/6, o zaplacení 116 719 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 260/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2019, č. j. 23 Co 339/2018-168, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“)], a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jak je tomu v této věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, a usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl).
Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (předpokladů přípustnosti dovolání) vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3762/16).
Dovolatel sice ohlašuje, že splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že „napadený rozsudek závisel na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny“ , avšak nikde individuálně nespecifikuje (a tento údaj se nepodává z celého obsahu dovolání - §41 odst. 2 o. s. ř.), o jaký případ přípustnosti dovolání jde. Z dovolání se nepodává, od kterého (kterých) rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud podle názoru dovolatele při svém rozhodování odchýlil a v které otázce hmotného či procesního práva, a která otázka hmotného nebo procesního práva v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena.
Podstatu dovolání tvoří toliko výhrady k úplnosti skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při právním posouzení věci. Z obsahu námitky, že se k úhradám odběru zavázal vlastník dotyčného objektu, není zřejmé, jak by se taková skutečnost mohla promítnout do právních závěrů v projednávané věci.
Protože absence údaje o tom, v čem podle dovolatele spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2020
JUDr. Pavel Horňák
pověřený člen senátu