ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.413.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 413/2020-312
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobců a) J. D. , bytem XY, b) T. G. , bytem XY, c) D. H. , bytem XY, a d) K. H. , bytem XY, zastoupených JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti žalované D. V. , bytem XY, zastoupené JUDr. Michaelou Kubsovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, T.G. Masaryka 282/57, o 151.548 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 41 C 180/2017, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 8. 2019, č.j. 25 Co 181/2019-268, ve spojení s usnesením ze dne 26. 9. 2019, č.j. 25 Co 181/2019-275, ve znění usnesení ze dne 13. 11. 2019, č.j. 25 Co 181/2019-284, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 18. 1. 2019, č.j. 41 C 180/2017-198, uložil žalované zaplatit žalobcům 151.548 Kč „se zákonným úrokem z prodlení z částky 151.548 Kč od 1. 9. 2011 do zaplacení ve výši 7,75%“ , v části, jíž se žalobci domáhali smluvní pokuty 20.000 Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl a žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobcům ve výši 124.712 Kč. Podle soudu prvního stupně se právo žalobců vyplývající ze smlouvy o půjčce nepromlčelo, neboť běh tříleté promlčecí doby se jak po dobu řízení před rozhodcem (13. 9. 2011 - 14. 6. 2012), tak i po dobu řízení o zrušení rozhodčího nálezu (2. 8. 2012 - 6. 5. 2014) zastavil.
Rozsudkem ze dne 8. 8. 2019, č.j. 25 Co 181/2019-268, ve spojení s usnesením ze dne 26. 9. 2019, č.j. 25 Co 181/2019-275, a ve znění usnesení ze dne 13. 11. 2019, č.j. 25 Co 181/2019-284, Krajský soud v Plzni rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku o věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení 151.548 Kč s příslušenstvím zamítl; současně žalované přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 176.344 Kč a žalobcům uložil nahradit státu jím vynaložené náklady na odměnu opatrovníka. Odvolací soud uzavřel, že tříletá promlčecí doba začala běžet od 18. 12. 2010, po dobu rozhodčího řízení (13. 9. 2011 - 14. 6. 2012) se její běh zastavil, od 15. 6. 2012 pokračoval a vůči žalované uplynula 18. 9. 2014. Žalobu – návrh na pokračování v řízení (§34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“) – podali žalobci v říjnu 2014, tj. po uplynutí promlčecí doby (§101, §112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Na rozdíl od soudu prvního stupně měl odvolací soud za to, že po dobu řízení o zrušení rozhodčího nálezu zahájeného na návrh žalované (ručitelky) promlčecí doba bez přerušení pokračovala; řízení o zrušení rozhodčího nálezu není řízením, jímž žalobci (věřitelé) uplatnili u soudu právo z půjčky.
V dovolání, kterým napadli rozhodnutí odvolacího soudu, žalobci namítají, že v době zahájení řízení o zrušení rozhodčího nálezu jim svědčila desetiletá promlčecí doba (§110 odst. 1 obč. zák.), která po dobu „odklizení“ pravomocného rozhodčího nálezu v řízení podle §31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb. neběžela. Podáním rozhodčí žaloby nepostupovali úmyslně s cílem oslabit právní pozici žalované a uplatnění nároku v rozhodčím řízení, a především pak účast v řízení o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu, by neměla jít k jejich tíži v tom smyslu, že po dobu trvání řízení o žalobě o zrušení rozhodčího nálezu se nestaví promlčecí doba. Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (vyjma zákona č. 307/2018 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Podle §237 o.s.ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva – běhu promlčecí doby po zrušení rozhodčího nálezu v řízení podle §31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb. –, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
Podle §14 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. se rozhodčí řízení zahajuje žalobou a je zahájeno dnem, kdy žaloba došla stálému rozhodčímu soudu nebo rozhodci uvedenému v odstavci 2. Podání žaloby má tytéž právní účinky, jako kdyby byla v této věci podána žaloba u soudu.
Podle §16 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. zůstávají účinky podané žaloby zachovány, pokud strana po zrušení rozhodčího nálezu podala u příslušných rozhodců či stálého rozhodčího soudu, nebo u jiného příslušného orgánu žalobu nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu, jímž došlo ke zrušení rozhodčího nálezu.
Zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů uvedených v §31 písm. a/ nebo b/ pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku v jednání ve věci samé a tuto věc rozhodne (§34 odst. 1, věta první, zákona č. 216/1004 Sb.).
Po skutkové stránce odvolací soud vyšel z toho, že na základě smlouvy o půjčce z 24. 10. 2006 přenechali žalobci 200.000 Kč J. V. (dlužníku), který se zavázal splatit dluh ve splátkách nejpozději do 24. 10. 2009 včetně sjednaných smluvních úroků ve výši 25% ročně. Pohledávku zajistila žalovaná ručitelským prohlášením, že ji uspokojí, pokud tak neučiní dlužník. J. V. uhradil celkem 216.000 Kč a ve zbytku zůstal dluh neuhrazen, a to v jistině 121.272 Kč, ve smluvním úroku 30.276 Kč a smluvní pokutě 20.000 Kč. Žalobci vyzvali žalovanou k plnění 17. 12. 2010 a 13. 9. 2011 podle rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě o půjčce zahájili rozhodčí řízení. Nálezem ze dne 31. 5. 2012, č.j. Rc 97/2011-12, který nabyl 14. 6. 2012 právní moci, Mgr. Bc. Patrik Frk, rozhodce, uložil žalované (a J. V.) zaplatit žalobcům 171.548 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení). K návrhu žalované z 2. 8. 2012 Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 65 C 160/2012, rozhodčí nález z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky zrušil (§31 písm. b/ zákona č. 216/1994 Sb.); ve výroku o věci samé nabylo toto rozhodnutí právní moci 6. 5. 2014. Podáním z 20. 10. 2014 žalobci v souladu s §34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. navrhli Obvodnímu soudu pro Prahu 1 pokračovat v jednání. Usnesením ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 65 C 26/2015, které nabylo 25. 5. 2017 právní moci, Obvodní soud pro Prahu 1 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Karlových Varech.
Promlčecí doba v délce tří let začala běžet 18. 12. 2010, tj. dnem následujícím po dni, kdy žalobci vyzvali žalovanou (ručitelku) ke splnění dluhu (§101 obč. zák.). Zahájením rozhodčího řízení se promlčecí doba stavěla a od právní moci rozhodčího nálezu její běh pokračoval (§112 věta první obč. zák.). Účinky spojené se zahájením rozhodčího řízení – stavení běhu promlčecí doby – zůstaly zachovány po dobu třiceti dnů ode dne, kdy rozhodnutí, jímž soud zrušil rozhodčí nález, nabylo právní moci. Z toho plyne, že 5. 6. 2014 byl posledním dnem, kdy mohli žalobci bez rizika námitky promlčení práva navrhnout pokračování v řízení.
V rozhodnutích, na která dovolatelé odkázali – ze dne 30. 6. 2016, sen. zn. 29 ICdo 41/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2017, a ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2017 – řešil Nejvyšší soud (mimo jiné) otázku stavení běhu promlčecí doby, byl-li výsledkem rozhodčího řízení rozhodčí nález, který formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení exekučním nebo insolvenčním soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5258/2016). V projednávané věci žalobci nezahájili exekuční řízení k vymožení peněžitého plnění přiznaného „vykonatelným“ rozhodčím nálezem, který soud v řízení podle §31 a násl. zákona č. 216/1994 Sb. zrušil. Závěr odvolacího osudu, podle něhož promlčecí doba od zahájení rozhodčího řízení do právní moci rozhodčího nálezu neběžela, i když byla rozhodčí doložka následně shledána neplatnou, je s uvedenými rozhodnutími v souladu. Pro zachování účinků spojených s podáním rozhodčí žaloby po zrušení rozhodčího nálezu soudem je vždy nezbytné ve lhůtě stanovené v §16 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. podat žalobu nebo návrh na pokračování v řízení.
Lze uzavřít, že otázku promlčení práva, pro níž bylo dovolání připuštěno, vyřešil odvolací soud v konečném důsledku správně; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§243d odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243c odst. 3, věty první, o.s.ř. (žalobci na náhradu nákladů řízení právo nemají a žalované žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu