ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.848.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 848/2020-302
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M. L. , bytem XY, zastoupené JUDr. Marií Mertovou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Revoluční 48/13, proti žalovanému V. Z. , bytem XY, o 353.642 Kč, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 44 C 572/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2019, č.j. 84 Co 312/2018-216, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 7. 2. 2018, č.j. 44 C 572/2011-160, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 353.642 Kč; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Rozsudkem ze dne 29. 5. 2019, č.j. 84 Co 312/2018-216, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že uzavření smlouvy o dílo s žalovaným (§631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), žalobkyně neprokázala. Činnost, kterou žalovaný pro žalobkyni s jejím souhlasem vykonával, obsahově odpovídala smlouvě příkazní podle §724 a násl. obč. zák. Žalovaný jakožto příkazník, kterého tížily toliko povinnosti vyjmenované v §725 a §727 obč. zák., nebyl – na rozdíl od jednotlivých dodavatelů – odpovědný za výsledek provedených činností.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud vyšel po skutkové stránce z toho, že účastníci se ústně dohodli tak, že žalovaný v rámci rekonstrukce a přístavby domu č.p. XY v XY vyhledával pro žalobkyni na práce různých druhů řemeslníky, s těmi při stavbě jednal a z prostředků, které mu žalobkyně poskytla, je průběžně vyplácel. Vedle toho zajišťoval pro žalobkyni dodávky stavebního materiálu, na jehož úhradu mu žalobkyně poskytovala finanční prostředky. V řízení bylo prokázáno, že za činnosti, které vykonával, žalovaný převzal od žalobkyně peněžní prostředky, které řádně vyúčtoval.
Námitky dovolatelky nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Argumentací, podle níž žalovaný nabídl rekonstrukci domu, za tím účelem převzal prováděcí projekt, vyhotovil rozpočet prací a materiálu, takže žalobkyně měla za to, že vystupuje jako zhotovitel, zpochybnila výklad ústního ujednání účastníků. Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., dospívá ke skutkovým zjištěním. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde až tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srov. např. rozsudek ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, a rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99). Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o.s.ř., dovolacímu přezkumu nepodléhají. Předloženou argumentací se tak žalobkyně domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. 6. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu