ECLI:CZ:NS:2020:33.ICDO.90.2020.1
KSOS 31 INS XY
3 ICm XY
sp. zn. 33 ICdo 90/2020-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně A. H. , bytem XY, zastoupené JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Přívozská 703/10, proti žalovanému J. K., bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem Ostrava, Poděbradova 1243/7, o určení popřených pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 ICm XY, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 10. 2019, č. j. 3 ICm XY, 18 VSOL XY, (KSOS 31 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 2. 2019, č. j. 3 ICm XY, KSOS 31 INS XY, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalovaný jako věřitel č. 6 nemá vůči žalobkyni A. H. pohledávky přihlášené přihláškou č. 7, a to: pohledávku č. 1 ve výši 379 912,81 Kč, a pohledávku č. 2 ve výši 392 380 Kč, část pohledávky č. 3 ve výši 42 173,11 Kč a pohledávku č. 4 ve výši 331 770,34 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2019, č. j. 3 ICm XY, 18 VSOL XY, (KSOS 31 INS XY), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 062 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2326/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13, a ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14 ). Dovolatel je tak povinen uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že „ nedostatečně zdůvodnil, z jakých zákonných důvodů považuje veškerá zjištění soudu prvního stupně za správná a proč považuje vyvozené právní závěry za přesvědčivě odůvodněné, že nesprávně posoudil skutkový stav, že aplikoval nesprávná zákonná ustanovení a vyvodil tak nesprávné závěry “. Spatřuje-li splnění předpokladu přípustnosti dovolání v tom, že „odvolací soud se z uvedených důvodů odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, pak nejde o řádné vymezení přípustnosti dovolání, neboť nevymezila, kterou otázku (hmotného nebo procesního práva), na jejímž řešení je napadené rozhodnutí založeno, považuje za právní otázku, kterou odvolací soud vyřešil rozporně s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s §237 o. s. ř. a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Chybějící údaj nelze dovodit ani z obsahu dovolání, neboť dovolatelka v něm pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy, jak v řízení postupoval a rozhodl. Výtkami, jimiž podrobuje kritice hodnocení v řízení provedených důkazů, ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu (že finanční prostředky jí nebyly poskytnuty, že neobdržela vyhotovení smlouvy po jejím podpisu a že v době uzavření smlouvy nebyla podnikatelkou atp.); je třeba konstatovat, že námitky ke skutkovým zjištěním soudu či k hodnocení důkazů odvolacím soudem přípustnost dovolání založit nemohou. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neprovedení navržených důkazů), pak přehlíží, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2020
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu