ECLI:CZ:NS:2020:33.ND.498.2019.1
sp. zn. 33 Nd 498/2019-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy v právní věci žalobce B. V. , narozeného dne XY, bytem XY, proti žalovanému Národnímu ústavu duševního zdraví , se sídlem Klecany, Topolová 748, identifikační číslo 000 23 752, zastoupenému JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 276/20, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 44/2011, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, u něhož je věc vedena pod sp. zn. 3 Co 99/2019, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Jiří Čurda a JUDr. Roman Horáček, Ph.D. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 99/2019.
Odůvodnění:
V řízení o ochranu osobnosti Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 8. 2019, č. j. 37 C 44/2011-215, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro řízení o dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2019, č. j. 3 Co 21/2018-187, a současně nevyhověl ani jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Shora označené usnesení napadl žalobce odvoláním, v němž mimo jiné vznesl námitku podjatosti „VS Praha jako celku“ a senátu 3 Co s tím, že důvody vyloučení soudců označeného senátu, resp. Vrchního soudu v Praze jsou dány, „ jelikož kryli zločiny komunismu i jednání žalovaného“ .
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Jiří Čurda a JUDr. Roman Horáček, Ph.D., jakožto členové senátu 3 Co, který je podle rozvrhu práce tohoto soudu příslušný věc projednat a rozhodnout, shodně uvedli, že k věci ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah, nemají zájem na výsledku řízení a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti. Soudce JUDr. Jiří Macek zdůraznil, že na Krajském soudě v Praze ani na Městském soudě v Praze nepůsobil a soudci JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Jiří Čurda a JUDr. Roman Horáček, Ph.D. si ze svého působení na Městském potažmo Krajském soudu v Praze nejsou vědomi žádných okolností zpochybňujících jejich nepodjatost.
Podle §14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §15a odst. 1 o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze. Tito soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření, o jejichž pravdivosti nemá Nejvyšší soud sebemenší důvod pochybovat - žádný vztah významný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalobce. Již v nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65/1997, je dovozeno, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Z toho, že účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a uvést, v čem spatřuje důvod jeho podjatosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), vyplývá, že nelze jen paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni všichni soudci určitého soudu. Žalobcova námitka podjatosti „Vrchního soudu v Praze“ nemůže tudíž být sama o sobě základem pro kladné rozhodování o námitce vyloučení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2020
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu