ECLI:CZ:NS:2020:4.PZO.11.2019.1
4 Pzo 11/2019-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2020 návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, podaný K. B. , nar. XY, bytem XY, a rozhodl podle analogie §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Dne 18. 12. 2019 byl u Nejvyššího soudu podán K. B. (dále také jen navrhovatelka) návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Z jejího podání ve stručnosti vyplývá, že navrhovatelka byla Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 26. 6. 2019 písemně vyrozuměna o tom, že dne 5. 9. 2012 byl Okresním soudem v Ostravě vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu pod sp. zn. Nt 5908/2012/V (V 269/2012) a to za účelem objasnění skutku, pro který bylo u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 35/2014 vedeno trestní řízení, jenž skončilo odsuzujícím rozsudkem tohoto soudu ze dne 22. 11. 2017, který nabyl právní moci dne 1. 3. 2019 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze z téhož dne sp. zn. 7 To 299/2018. Příkaz k odposlechu byl nařízen na tel. čísla XY a XY, jejichž uživatelem je navrhovatelka a to na dobu 4 měsíců, tedy od 5. 9. 2012 do 5. 1. 2013. Navrhovatelka v souladu s ustanovením §314 l odst. 1 tr. ř. žádá, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost vydání výše citovaného příkazu k odposlechu, neboť má pochybnosti o zákonnosti jeho vydání. Poukazuje mj. na to, že řadu let vykonává funkci advokáta a vykonávala ji i v době vydání příkazu k odposlechu. Dále pak na specifičnost tohoto povolání a z ní vyplývající povinnost mlčenlivosti upravenou zákonem o advokacii. Vydaným příkazem k odposlechu se stalo nepochybným, že policejní orgán získal přístup k informacím, na něž se povinná mlčelivost advokáta vztahuje. Tím došlo k poškození nejenom navrhovatelky, ale i jejích klientů, kteří s ní v předmětném období komunikovali. Takovou praxi podrobila kritice Česká advokátní komora a je tím porušován i článek 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (EULP), což ve své judikatuře vyjádřil i Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v rozhodnutí Michaud v. Francie a dále i článek 6 téže úmluvy podle vyjádření téhož soudu v případě Niemietz v. Německo. Odposlechy telefonů, které jsou v užívání advokátů, jsou tudíž v demokratické společnosti nežádoucí a přímo v rozporu s ustálenou judikaturou ESLP. Soud, který odposlech nařídil, tak měl se zvýšenou pečlivostí vážit, zda daným odposlechem lze skutečně dosáhnout sledovaného účelu, nebo jestli je možné jej dosáhnout jiným způsobem, jak to předpokládá ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. Současně se měl též vypořádat s otázkou, zda vydání takového příkazu není v rozporu s EULP a s judikaturou ESLP. V závěru pak navrhovatelka učinila návrh, aby Nejvyšší soud v případě, že dospěje k závěru, o nezákonnosti vydaného příkazu k odposlechu, učinil v tomto smyslu příslušný výrok.
Nejvyšší soud na základě výše uvedeného návrhu učinil následující zjištění a závěry.
Podle §314 l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle §88 odst. 8 tr. ř. státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena , a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci , informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odstavci 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu soudu prvního stupně podá informaci bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle §174a tr. ř. a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle §174 odst. 2 písm. e) tr. ř.
Z citovaného ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. jednoznačně vyplývá, že informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se odposlouchávané osobě poskytuje až po pravomocném skončení věci , v níž byl příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydán. Pokud tedy taková věc nebyla dosud pravomocně skončena, odposlouchávanou osobu nelze o nařízeném odposlechu a ostatních údajích s tím spojených informovat.
Navrhovatelka ve svém návrhu uvedla, že byla o této skutečnosti písemně informována Obvodním soudem pro Prahu 1 a to ve věci sp. zn. 3 T 35/2014, což koresponduje obsahu tohoto spisu, který byl Nejvyššímu soudu obvodním soudem předložen v rámci dovolacího řízení, přičemž tato věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 5 Tdo 1416/2019. K tomu je však třeba též uvést, že věc – trestná činnost vedená pod sp. zn. 3 T 35/2014, kterou projednával a rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 1, byla státním zástupcem z původního trestního řízení vyloučena k samostatnému projednání a vztahuje se k jiným osobám (obviněným) a jimi spáchaným skutkům (trestným činům), a nikoli k navrhovatelce, jíž se osobně ani skutkově nikterak netýká, což vyplývá i ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 0 Nt 5908/2012/V, jímž byl příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydán i na B. Tudíž navrhovatelka nebyla osobou odposlouchávanou ve věci, v níž byly stíhány tyto jiné osoby pro trestnou činnost, která byla posléze Obvodním soudem pro Prahu 1 na základě podané obžaloby projednávána, a ve spojení s výsledným rozhodnutím soudu druhého stupně pravomocně skončena.
Současně pak nelze vyloučit, že trestní řízení ať ve fázi prověřování nebo trestního stíhání vůči navrhovatelce pokračovalo i nadále v rámci původní, anebo i jiné trestní věci, která dosud pravomocně skončena nebyla. Pokud snad taková věc pravomocně skončena byla, měla být navrhovatelka informována o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu příslušným orgánem činným v trestním řízení (§88 odst. 8 tr. ř.), jehož rozhodnutím byla taková věc pravomocně skončena.
V žádném případě ale takovým orgánem činným v trestním řízení nebyl Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 3 T 35/2014. Pokud tento soud přesto navrhovatelce informační dopis tohoto druhu zaslal, jedná se o úkon neúčinný, který nemohl založit oprávnění navrhovatelky domáhat se provedení přezkumné činnosti Nejvyššího soudu ve smyslu §314 l odst. 1 tr. ř. a násl.
Jelikož zákonodárce nastalou procesní situaci nepresumoval a do trestního řádu nezařadil ustanovení, na jehož základě by Nejvyšší soud postupoval a rozhodoval v případě neoprávněného návrhu na přezkoumání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, Nejvyšší soud postupoval podle analogie legis a aplikoval ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud odmítá podané dovolání, dospěje-li k závěru, že není přípustné. Podaný návrh K. B. proto podle tohoto ustanovení trestního řádu odmítnul.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 2. 2020
JUDr. František Hrabec
předseda senátu