ECLI:CZ:NS:2020:4.PZO.5.2020.1
4 Pzo 5/2020-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2020 návrh S. J. , nar. XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 5 Nt 5886/2012/V (V 216/2012), v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 9/2018, a podle §314n odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 5 Nt 5886/2012/V (V 216/2012), zákon nebyl porušen v části týkající se S. J.
Odůvodnění:
Dne 6. 5. 2020 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh S. J. (dále také jen „navrhovatelka“) na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 5 Nt 5886/2012/V (V 216/2012). Informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byla navrhovatelce Městským soudem v Praze doručena dne 12. 2. 2020.
Navrhovatelka ve svém návrhu uvedla, že v jejím případě neexistoval k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu žádný důvod. V odůvodnění předmětného příkazu se k jí užívanému účastnickému číslu podává pouze tolik, že „bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze za současné situace skrytým, utajeným způsobem dokumentovat trestnou činnost, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých a lze důvodně předpokládat, že právě odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu shora označených účastnických stanic mohou být získány informace důležité pro trestní řízení a zjištění tak dalších skutečností, směřujících k objasnění trestné činnosti.“ Podle navrhovatelky došlo k nepřípustnému zásahu do jejího soukromí v podobě tzv. fishing expedition tak, jak ho vymezil Evropský soud pro lidská práva. V této souvislosti navrhovatelka citovala z relevantní judikatury jmenovaného soudu a také soudu Ústavního.
Navrhovatelka shledávala příkaz vadným také z důvodu chybějícího zdůvodnění neodkladnosti úkonu. Dále vytýkala, že policejní orgán nepostupoval řádně podle §88 odst. 3 tr. ř. Z obsahu trestního spisu ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 9/2018 totiž není vůbec zřejmé, že by policejní orgán průběžně vyhodnocoval, zda i nadále trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Následně uvedla, že je jí známo, že odposlech, který byl nařízen příkazem vydaným soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 5 Nt 5886/2012/V (V 216/2012), byl následně příkazem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2012, sp. zn. 5 Nt 850/2012 (V 54-4/2012) prodloužen, resp. byla prodloužena doba jeho trvání. O tom však nebyla vyrozuměna. V této souvislosti také uváděla, že k vydání tohoto prodlužovacího příkazu nebyl Krajský soud v Ostravě místně příslušný, neboť v době, kdy byl příkaz vydán, již neexistoval důvod pro dozorování věci Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci.
Vzhledem ke všemu v návrhu uvedenému uzavřela, že vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebylo v souladu se zákonem, a tudíž ani provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebylo zákonné. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podle §314m tr. ř. vyslovil, že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný Okresním soudem v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 5 Nt 5886/2012/V (V 216/2012), byl porušen zákon.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení §314 l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v §88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
V posuzovaném případě je třeba konstatovat, že navrhovatelka S. J. je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětnou žádost u Nejvyššího soudu, neboť byla osobou odposlouchávanou, byla jí poskytnuta informace ve smyslu §88 odst. 8 tr. ř. a její žádost byla podána v zákonné lhůtě.
Z informace, která byla Městským soudem v Praze navrhovatelce S. J. poskytnuta (sdělení z 21. ledna 2020), se podává, že byla vyrozuměna pouze o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jenž byl nařízen příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným Okresním soudem v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 5 Nt 5886/2012/V (V 216/2012). O tom, že byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu jí užívané telefonní stanice prodloužen příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 1. 11. 2012, sp. zn. 5 Nt 850/2012 (V 54-4/2012), vyrozuměna nebyla.
Nejvyšší soud konstatuje, že k tomu, aby mohl přezkoumat zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve smyslu §314l tr. ř. a násl., je nezbytné, aby byla odposlouchávané osobě poskytnuta informace podle §88 odst. 8 tr. ř. Jelikož v daném případě nebyla navrhovatelka doposud vyrozuměna o vydání příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaným soudkyní Krajského soudu v Ostravě dne 1. 11. 2012, sp. zn. 5 Nt 850/2012 (V 54-4/2012), není splněna podmínka pro přezkum jeho zákonnosti Nejvyšším soudem, nýbrž je třeba, aby byla navrhovatelce nejprve sdělena informace ve smyslu §88 odst. 2 tr. ř. Nutno podotknout, že navrhovatelka ve svém podání ani nevznesla konkrétní námitku ve vztahu k předmětnému prodlužovacímu příkazu, jíž by namítala nezákonnost jeho vydání (s výjimkou námitky stran místní příslušnosti Krajského soudu v Ostravě) a ani nenavrhovala, aby Nejvyšší soud podle §314m odst. 1 tr. ř. vyslovil, že byl prodlužovacím příkazem porušen zákon.
S ohledem na uvedené proto Nejvyšší soud provedl pouze přezkum příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 5 Nt 5886/2012/V (V 216/2012) a uvádí k tomu následující.
Z obsahu spisového materiálu je zjevné, že předmětný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný Okresním soudem v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 5 Nt 5886/2012/V (V 216/2012), byl vydán na návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Ostravě ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. V1-126/2012-6 VZN 401/2012 (dále také jen „návrh státního zástupce“).
Trestní řízení bylo zahájeno dne 6. 1. 2012, kdy byl Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, službou kriminální policie a vyšetřování, sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. ř., a to k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit L. G., nar. XY, bytem XY, jako XY Vrchního státního zastupitelství v Praze, tedy jako úřední osoba podle §127 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, společně s dalšími v té době neustanovenými úředními osobami, a dále trestných činů sjednávání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterých se měli dopustit R. J., nar. XY, bytem XY, T. H., nar. XY, bytem XY, a další v té době neustanovené osoby, přičemž výše uvedené osoby se společným jednáním měly dopustit zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku.
Následně byl dne 7. 3. 2012 sepsán Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování (dále také jen „policejní orgán“), záznam o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení, a to pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin sabotáže podle §314 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, k jehož spáchání mělo docházet tím, že nejméně od roku 2011 do současné doby (do doby sepsání tohoto záznamu o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení) , v Praze i jinde, L. G. v postavení XY Vrchního státního zastupitelství v Praze, M. M. jako osoba nepůsobící uvnitř chráněné instituce, avšak jednající proti chráněným zájmům, a další osoby, ve společném úmyslu poškodit ústavní zřízení, všichni jednající jako členové organizované skupiny, se cíleně snaží o ovládnutí významných pozic ve státě, a to zejména na Ministerstvu spravedlnosti ČR, Ministerstvu vnitra ČR, v soustavě státního zastupitelství, na vedoucích pozicích v Policii ČR, Generální inspekci bezpečnostních sborů a případně i v dalších institucích, přičemž tuto činnost vykonávají se záměrem způsobit v činnosti orgánů moci výkonné, zejména orgánů činných v trestním řízení, poruchu, jejímž důsledkem by bylo nefungování základních principů demokratického státu, konkrétně to, aby jim podřízené a zavázané osoby, jež v důsledku jejich činnosti získají vedoucí postavení v chráněných institucích, neplnili své povinnosti v souladu s právními předpisy a řádně, čímž umožní pachatelům závažné finanční kriminality, aby nebyli trestně postiženi, čímž bude zmařeno plnění důležitého úkolu orgánu veřejné moci a bezpečnostního sboru spočívajícího v tom, aby tyto orgány náležitě zjišťovaly trestné činy a aby pachatelé trestných činů byli podle zákona spravedlivě potrestáni.
V návrhu státního zástupce byly na základě dosavadních výsledků a průběhu prověřování podrobně rozepsány zjištěné skutečnosti k jednotlivým podezřelým osobám. S ohledem na všechny skutečnosti v něm uvedené bylo také konstatováno, že bylo možno důvodně předpokládat, že prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu budou získány další skutečnosti významné pro trestní řízení. Tento úkon byl označen za úkon neodkladný. Bez jeho realizace totiž nebylo možno skrytým, utajeným způsobem dokumentovat trestnou činnost podezřelých, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími neustanovenými osobami. Tyto skutečnosti měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesly by odkladu do doby, než by bylo případně zahájeno trestní stíhání, neboť hrozilo nebezpečí zničení důkazu, případně jeho zmaření. Současně bylo státním zástupcem konstatováno, že účelu sledovaného postupem podle §88 tr. ř. nebylo možno dosáhnout jinými (méně invazivními) prostředky. Podle názoru státního zástupce byly přitom tímto postupem respektovány základní principy omezující zásahy do soukromí, zejména z hlediska zásad přiměřenosti, subsidiarity a zdrženlivosti, které bylo možno vyvážit závažností činu, pro který se trestní řízení vedlo.
Do odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 5 Nt 5886/2012/V (V 216/2012), byly převzaty téměř doslovně jednotlivé pasáže z návrhu státního zástupce.
V předmětném příkaze dále nechybělo konstatování, že bylo vedeno trestní řízení pro trestné činy uvedené v §88 odst. 1 tr. ř. Doba, na kterou byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu povolen, byla odůvodněna tak, že prověřovaná trestná činnost je založena na vysoké formě organizovanosti a konspirativnosti, tudíž se dalo předpokládat, že dobou kratšího trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by nebylo dosaženo sledovaného účelu. Ze všech v příkaze uvedených důvodů bylo soudcem Okresního soudu v Ostravě shledáno naplnění všech zákonných podmínek, na základě čehož povolil odposlech a záznam telekomunikačního provozu v úvodu specifikovaných účastnických čísel a jejich uživatelů, a to na dobu od 19. 7. 2012 do 19. 11. 2012.
Nejvyšší soud v obecnosti nejprve uvádí, že podle tehdy platného ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle §226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle §257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle §258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.
Ustanovení §88 odst. 2 tr. ř. stanoví, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce v obligatorní písemné podobě. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i příslušný návrh státního zástupce k jeho vydání přitom musí obsahovat:
- uživatelskou adresu či zařízení (včetně telefonního čísla),
- osobu uživatele, pokud je její totožnost známa,
- dobu, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce,
- úmyslný trestný čin ve smyslu §88 odst. 1 tr. ř. (včetně případného odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, je-li vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje),
- konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby jeho trvání) odůvodňují,
- účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i odůvodnění, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené,
- ve fázi před zahájením trestního stíhání rovněž odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř. [srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1196, 1207; Musil. J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 369; Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 802-804].
Příkaz musí být individualizován ve vztahu ke konkrétní osobě, která je uživatelem telefonní stanice. Pokud tato skutečnost nevyplývá ze zjištění, že se jedná o majitele telefonní stanice, musí být zdůvodněno, na základě jakých zjištění je dovozováno, že ji má v držení a že ji skutečně používá, nebo ji v minulosti v nikoliv nepodstatné míře používala, a že tak bude s vysokou pravděpodobností činit i v budoucnu (nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06).
Podle ustanovení §88 odst. 2 tr. ř., vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost. V praxi mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je přímo uvedena totožnost uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se předmětný příkaz týká nebo je pouze identifikováno telekomunikační zařízení, ohledně kterého se vydává (např. IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty, e-mailová schránka) a teprve následně v průběhu řízení je zjištěna totožnost uživatele tohoto telekomunikačního zařízení, když ani není vyloučena situace, že uživatele se nepodaří v průběhu trestního řízení vůbec ztotožnit, popř. že je dodatečně zjištěno, že telekomunikační zařízení užívala jiná osoba, než uvedená v příkazu. Zde se ještě sluší poznamenat, že uživatele nelze vždy ztotožňovat s osobou, na kterou je příslušné telefonní číslo vedeno u příslušného mobilní operátora, popř. vedena účastnická smlouva, když uživatel může být fakticky jiná osoba (např. telefonní číslo je vedeno na firmu, na rodinného příslušníka apod.). Rozhodující je, zda v době rozhodování o povolení odposlechu existuje důvodné podezření, že je užívá osoba, která je podezřelá ze spáchání určité trestné činnosti, popř. prostřednictvím tohoto telefonního čísla je trestná činnost páchána (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 4 Pzo 7/2019).
Z příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 5 Nt 5886/2012/V (V 216/2012) je zřejmé, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu byl ve vztahu k účastnickému telefonnímu číslu užívanému S. J. nařízen proto, že „k domlouvání schůzek, a tudíž k plánování a k páchání závažné organizované trestné činnosti“ užíval podezřelý R. J. předmětné účastnické číslo své manželky, navrhovatelky S. J., což sám sdělil dalším podezřelým osobám.
Nejvyšší soud si je samozřejmě vědom toho, že není přípustné, aby teprve na základě a prostřednictvím povoleného odposlechu byly získávány informace o tom, zda se odposlouchávaná osoba dopustila protiprávního jednání. Takový poznatek musí vydání příkazu k odposlechu předcházet, přičemž je třeba, aby byl validní, což znamená, že musí pocházet ze spolehlivého zdroje a musí být dostatečně přesvědčivý.
Ve smyslu shora uvedeného je však třeba konstatovat, že v dané věci se nejednalo o takový případ, neboť S. J. ani nebyla označena za osobu podezřelou z páchání trestné činnosti. Jinak řečeno odposlech a záznam telekomunikačního provozu bylo možno nařídit, jelikož byl dostatečně odůvodněn závěr a existovalo důvodné podezření, že byla prostřednictvím jí užívaného účastnického čísla páchána trestná činnost. Její argumentace o nepřípustném zásahu do jejího soukromí v podobě tzv. fishing expedition je proto nepřiléhavá.
Navrhovatelkou bylo dále namítáno, že policejní orgán nepostupoval v souladu s §88 odst. 3 tr. ř., neboť není ze spisu evidentní, že by průběžně vyhodnocoval, zda i nadále trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle §88 odst. 3 tr. ř. v tehdy platném znění je policejní orgán povinen průběžně vyhodnocovat, zda i nadále trvají důvody, které vedly k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Pokud důvody pominuly, je povinen odposlech a záznam telekomunikačního provozu ihned ukončit, a to i před skončením doby uvedené v odstavci 2 §88 tr. ř. Tuto skutečnost musí bezodkladně písemně oznámit předsedovi senátu, který příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydal, a v přípravném řízení rovněž státnímu zástupci a soudci.
Lze mít za to, že tuto povinnost policejní orgán v dané věci splnil. Nutno poznamenat, že trestní řád neupravuje povinnost policejního orgánu činit písemné záznamy v souvislosti s průběžným vyhodnocováním dosavadních výsledků nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. V dané trestní věci je přitom zjevné, že policejní orgán průběžně vyhodnocoval výsledky nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, neboť v opačném případě by jistě nedal podnět státnímu zástupci k podání návrhu na prodloužení doby trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani námitce navrhovatelky stran nedostatečného zdůvodnění neodkladnosti tohoto úkonu.
O odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. jeho nařízení, se rozhoduje (stejně jako např. u domovní prohlídky) formou příkazu, což je rozhodnutí sui generis . Tato forma rozhodnutí se uplatňuje zpravidla tam, kde jde o zásahy do základních práv a svobod, přičemž je tak nutno učinit bez zbytečného prodlení, neboť jinak by byl ohrožen účel trestního řízení (srov. Šámal, P., Musil, J., Kuchta, J. a kol. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 435-436). K požadavkům kladeným na odůvodnění tohoto typu rozhodnutí existuje bohatá judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu.
Z judikatury Ústavního soudu lze poukázat na usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05, z nějž se podává, že zdůvodnění úsudku o neodkladnosti úkonu je potřebné, protože zaručuje transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost procesními stranami. Nároky na preciznost a detailnost slovního zdůvodnění neodkladnosti však podle jeho názoru nemohou být přílišné, neboť posouzení neodkladnosti je mimořádně silně ovlivněno různými situačními okolnostmi případu a informace o důvodech neodkladnosti není a často ani nemůže být vyčerpávajícím způsobem obsažena jen v důkazním materiálu, nýbrž vyplývá i z různých neformálních zdrojů informací, jako jsou policejní evidence, výsledky operativně pátrací činnosti z bezprostředního pozorování situace na místě činu, z pozorování chování obviněného v průběhu vyšetřování apod. Nadměrné formalizování této počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost postupu by neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení. Absence podrobného zdůvodnění sama o sobě nezpůsobuje automaticky důkazní neúčinnost takového úkonu, jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost úkonu byly splněny. V usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13, Ústavní soud konstatoval, že ústavněprávního rozměru nabývá až takový deficit, kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoliv seznatelná, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu.
Rovněž v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13, kterým Ústavní soud přezkoumal usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013 (publikované pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), které se zabývalo (mimo jiné) i náležitostmi odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, byl vysloven názor, že třebaže odůvodnění návrhu státního zástupce a rozhodnutí soudce ani protokol o domovní prohlídce formálně neobsahovaly pasáž, která by se výslovně věnovala neodkladnosti či neopakovatelnosti dané prohlídky, tato neodkladnost či neopakovatelnost byla ze spisového materiálu, z okolností případu a z procesní charakteristiky této fáze řízení zřejmá. Nadto lze poznamenat, že plénum Ústavního soudu shledalo dostatečným odůvodněním neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky konstatování, že „v daném případě hrozí reálné nebezpečí z prodlení a z manipulace s důkazními prostředky důležitými pro trestní řízení“ (bez výslovného uvedení, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon), které bylo obsaženo pouze v žádosti policejního orgánu na vydání návrhu příkazu k domovní prohlídce.
Nejvyšší soud při přezkoumávání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 19. 7. 2012, sp. zn. 5 Nt 5886/2012/V (V 216/2012), zjistil, že v něm byl úkon výslovně za neodkladný označen (ostatně tak bylo učiněno již v návrhu státního zástupce). Z předmětného příkazu se současně podává, že se jedná o úkon neodkladný, jehož provedení nelze z hlediska účelu trestního řízení odložit na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, neboť při neodkladném neprovedení úkonu hrozí ztráta důkazu. Bez jeho realizace nebylo možno skrytým, utajeným způsobem dokumentovat trestnou činnost podezřelých, zjistit další osoby podezřelé, zadokumentovat schůzky. Tyto skutečnosti měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesly by odkladu do doby, než by bylo případně zahájeno trestní stíhání. Jiným způsobem než odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu takové skutečnosti zjištěny být nemohly, případně by se tak stalo za neúměrně vysokých obtíží souvisejících s rizikem, že by došlo ke zničení, zmaření či ztrátě dalšího důkazního materiálu, zejména povahy listinné.
Tímto byla dostačujícím způsobem zdůvodněna nejen neodkladnost úkonu ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) tr. ř., resp. §160 odst. 4 tr. ř., nýbrž také subsidiarita použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. V předmětném příkaze nechyběly ani další náležitosti ve smyslu §88 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud tedy vzhledem ke všemu shora uvedenému uzavírá, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 5 Nt 5886/2012/V (V 216/2012), byl vydán v mezích zákona, a proto rozhodl tak, jak je stanoveno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§314n odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 17. 6. 2020
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu