ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.528.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 528/2020- 178
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2020 o dovolání obviněného A. B. , nar. XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 4 To 7/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 195/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2019, sp. zn. 8 T 195/2019, byl obviněný A. B. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:
ačkoliv si byl vědom toho, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 5 T 97/2019, který nabyl právní moci dne 1. 8. 2019, za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku uložen mimo jiné i trest vyhoštění ve výměře 15 měsíců, tedy do 1. 11. 2020,
přesto
pobýval na území České republiky od dopoledních hodin dne 26. 12. 2019 do 00:30 hodin dne 27. 12. 2019, kdy byl v Ostravě-Moravské Ostravě, na tramvajové zastávce XY zajištěn hlídkou Policie ČR za účelem zjištění totožnosti.
2. Za uvedený přečin uložil Okresní soud v Ostravě obviněnému podle §337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněného pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s ostrahou.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2019, sp. zn. 8 T 195/2019, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 1. 20020, sp. zn. 4 To 7/2020 tak, že podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 4 To 7/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž tento dovolací důvod byl dán i v předcházejících řízeních.
5. Následně obviněný poukazuje v prvé řadě na procesní nedostatek, který má za následek porušení totožnosti skutku v předcházejícím trestním řízení. Obviněný uvádí, že návrh na potrestání byl podán pro jednání spočívající v tom, že měl pobývat na území České republiky od 26. února do 00:30 hodin dne 27. února 2019, kdy byl v Ostravě – Moravské Ostravě, na tramvajové zastávce XY zajištěn hlídkou Policie ČR. Zdůrazňuje, že na tomto návrhu státní zástupce setrval i v rámci hlavního líčení a své závěrečné řeči. Dovolatel namítá, že v únoru 2019 žádný platný trest vyhoštění neměl, na což upozornila jeho obhájkyně v rámci závěrečné řeči. Soud prvního stupně poté datum spáchání skutku vymezil tak, že se trestné činnosti dopustil od 26. prosince do 00:30 hodin dne 27. prosince 2019, kdy byl v Ostravě – Moravské Ostravě, na tramvajové zastávce XY zajištěn hlídkou Policie ČR. Podle obviněného takovým postupem nebyla zachována totožnost skutku, když pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku je rozhodující doba páchání trestné činnosti a tato byla rozsudkem soudu prvního stupně zcela změněna, nikoliv upřesněna. Současně v tomto směru odkazuje na znění §220 odst. 1 tr. ř. a komentář k trestnímu řádu.
6. Obviněný také poukazuje na skutečnost, že napadl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu, když uložený trest považoval za nepřiměřeně přísný. Podle jeho názoru nebylo zohledněno, že se jednalo o období největších křesťanských svátků, přičemž poukazuje na svoje předchozí odsouzení na území České republiky, když také zdůrazňuje, že předchozí uložené tresty vyhoštění považuje za velmi přísné. Namítá, že se nejednalo o závažnou trestnou činnost a odkazuje na skutečnosti, které mu polehčovaly a na svoji rodinnou situaci. Dále uvádí, že soudem nebylo zohledněno, že mu reálně hrozí přeměna předchozích podmíněných trestů a přeměna trestu uloženého na Slovensku. Poukazuje i na skutečnost, že si nemusel být vědom toho, že mu za porušení trestu vyhoštění hrozí uložení nepodmíněného trestu, když teprve teď, co byl vzat za uvedený přečin do vazby, získal lepší nadhled na to, co mu za spáchání daného přečinu hrozilo.
7. V závěru podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 4 To 7/2020, jakož i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 12. 2019, sp. zn. 8 T 195/2019 zrušil a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl, popř. aby Nejvyšší soud postupoval tak, že se obžaloby zprošťuje.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 13. 3. 2020, sp. zn. 1 NZO 238/2020, nejprve zrekapituloval průběh řízení před soudy nižších stupňů a jaké uplatnil obviněný dovolací důvody a v jakých tvrzených skutečnostech jejich naplnění spatřuje. Poté vymezuje podstatu zvolených dovolacích důvodů.
9. Následně státní zástupce dospívá k závěru, že uplatněná argumentace obviněného neodpovídá zvoleným dovolacím důvodům. Ve vztahu k námitce totožnosti skutku uvádí, že tato je procesní povahy, jak připouští samotný obviněný a nemůže naplňovat zvolený dovolací důvod. Zdůrazňuje, že soudy nižších stupňů namítanou vadu vyhodnotily jako zřejmou nesprávnost, s čímž se státní zástupce zcela ztotožňuje. Podle jeho názoru se skutečně uvedením číslice 2 místo 12 jednalo o zcela zřejmou nesprávnost, když je otázkou, zda skutečně byl návrh na potrestání soudu doručen s touto chybou, když z kopie návrhu na potrestání, který měl dozorový státní zástupce k dispozici, se podává, že v návrhu je propisovacím perem dopsáno před číslo 2 číslo 1. Vzhledem ke kvalitě předložené kopie ovšem nelze ověřit, v jaké kvalitě byl doručen návrh na potrestání obviněnému a jak byl přednesen návrh na potrestání. Podle státního zástupce se nesporně o jisté pochybení jednalo, ovšem takového charakteru, že se totožnosti skutku nedotklo. Poté státní zástupce vymezuje, co se rozumí totožností skutku a že obviněnému bylo nepochybně známo, kdy byl zadržen a že si byl od okamžiku sdělení obvinění vědom pro jaký skutek je stíhán a že obviněný se vždy vyjadřoval ke skutku ze dne 26. prosince 2019.
10. Ve vztahu k nepřiměřenosti uloženého trestu státní zástupce zdůrazňuje, že námitky stran trestu je možno uplatnit v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř., když dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na jiné hmotněprávní vady, než jsou otázky výměry a druhu trestu (např. podmínky uložení společného trestu). Státní zástupce pak rozvádí předpoklady naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a zdůrazňuje nutnost uplatnit dovolací námitku s odkazem na příslušné ustanovení trestního řádu. Současně zdůrazňuje, že nesprávné vyhodnocení kriterií podle §38 a násl. tr. zákoníku žádný dovolací důvod nenaplňuje.
11. V závěru podaného vyjádření proto státní zástupce navrhuje podané dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas s projednáním věci podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu s odkazem na ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
14. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř . je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný fakticky uplatnil alternativu tohoto dovolacího důvodu spočívající v tom, že jeho odvolání bylo zamítnuto, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř .
16. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Obviněný naplnění zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v porušení zásady totožnosti skutku a v tom, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace lze mít za to, že uplatněné námitky nelze pod zvolený dovolací důvod podřadit.
19. Jak již bylo naznačeno, obviněný především namítá porušení zásady totožnosti skutku, přičemž porušení této zásady dovozuje ze skutečnosti, že proti podanému návrhu na potrestání došlo ke změně data spáchání trestné činnosti, když v návrhu na potrestání bylo uvedeno, že ke spáchání skutku došlo ode dne 26. 2. 2019 do 00:30 hodin dne 27. 2. 2019, přičemž soud prvního stupně dobu spáchání trestné činnosti stanovil od 26. 12. do 00:30 hodin dne 27. 12. 2019. Nejvyšší soud považuje nejprve za vhodné zdůraznit, že předmětná námitka dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje. Zmíněný pojem je totiž institutem trestního práva procesního (je upraven v ustanovení §220 tr. ř.), nikoliv trestního práva hmotného. Pokud tedy obviněný výslovně namítá, že v dané věci není dána totožnost skutku, směřují jeho námitky do oblasti trestního práva procesního, nikoliv trestního práva hmotného. Takto formulovanou námitku nelze v rámci podaného dovolání úspěšně uplatnit nejen prostřednictvím deklarovaného dovolací důvodu, ale ani prostřednictvím jiného dovolací důvodu uvedeného v §265b tr. ř. Přes tento naznačený závěr je možno připustit, že výjimečně by námitka stran nerespektování obžalovací zásady mohla naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo 177/2017), pokud by takové porušení mělo nebo mohlo mít přímý a bezprostřední dopad na konečné právní posouzení jednání obviněného. O takový případ se v dané věci nejedná.
20. Bez ohledu na shora naznačené závěry považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že podle ustálené judikatury je třeba rozlišovat pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Totožnost skutku v trestním řízení je zachována, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 1979, sp. zn. 5 Tz 2/79, obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/94). Totožnost skutku současně neznamená, že mezi skutkem uvedeným ve sdělení obvinění a skutkem popsaným v žalobním návrhu obžaloby a skutkem uvedeným v rozsudku musí být plná shoda. Totožnost skutku je dána při zachování totožnosti jednání a následku, ale i jak již bylo naznačeno, v případě zachování jen totožnosti jednání nebo jen totožnosti následku nebo při částečném zachování totožnosti jednání a následku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/94). Totožnost skutku je také zachována v případě, kdy některé ze skutečností pojatých původně do souhrnu skutečností charakterizujících jednání nebo následek odpadnou, tak i tehdy, když k takovému souhrnu skutečností přistoupí skutečnosti další, tvořící s původními jedno jednání, popř. následek (srov. na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 143/02, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 3 Tdo 384/2014).
21. Z pohledu shora naznačených závěrů je třeba zdůraznit, že v dané věci není pochyb o tom, že i při změně data spáchání trestné činnosti mezi návrhem na potrestání a rozsudkem soudu prvního stupně byla zachována totožnost skutku, když byla zachována částečně totožnost jednání a následku. Jinak vyjádřeno, v předmětné věci byla nepochybně zachována totožnost skutku, když nedošlo ke změně způsobu spáchání trestné činnosti (porušení trestu zákazu vyhoštění) a místa spáchání (Ostrava, tramvajová zastávka), když došlo pouze ke změně data spáchání skutku proti návrhu na potrestání, což představuje skutečnost, která individualizuje žalovaný skutek z hlediska času, když jinak shoda v následku či jednání nebyla dotčena (viz přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 3 Tz 168/2001). Nad rámec tohoto závěru je třeba uvést, že v dané věci není pochyb o tom, že časové vymezení skutku v rámci podaného návrhu na potrestání, tj. ode dne 26. 2. 2019 do 00:30 hodin dne 27. 2. 2019, představovalo toliko zřejmou písařskou chybu. V tomto směru je třeba odkázat na skutečnost, že obviněný byl zadržen Policií ČR dne 27. 12. 2019 právě v souvislosti s porušením trestu vyhoštění uloženého trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 5 T 97/2019, když byl zadržen a téhož dne mu bylo podle §179b odst. 3 tr. ř. pro tento skutek sděleno podezření, ve kterém bylo výslovně uvedeno, že skutku se obviněný dopustil dne 27. 12. 2019 v 00:30 hodin, kdy byl zadržen v Ostravě – Moravské Ostravě na tramvajové zástavce XY. Po sdělení podezření se obviněný ke skutku vyjádřil, stejně tak k trestné činnosti vypovídal po řádném poučení v rámci rozhodování o vazbě a v hlavním líčení, když z těchto všech výpovědí je nepochybné, že se vyjadřoval ke skutku, který spáchal od dne 26. 12 do 27. 12. 2019 do 00:30 hodin. Již z tohoto postupu obviněného je patrno, že obviněný si byl vědom toho, pro jaký skutek je stíhán a co je mu kladeno za vinu a že skutek se stal od 26. 12. 2019 do 27. 12. 2019 do 00:30 hodin, takže i z tohoto pohledu není pochyb o tom, že se jednalo o zřejmou písařskou chybu, čehož si byli všichni zúčastnění vědomi. Za takové situace je třeba mít za to, že uvedená písařská chyba by bez ohledu na předchozí závěry ani nemohla mít vliv na totožnost skutku a nemohla by mít za následek porušení zásady totožnosti skutku (§220 odst. 1 tr. ř.).
22. Nad rámec shora naznačeného závěru ve vztahu k argumentaci státního zástupce ohledně opravy data na fotokopii návrhu na potrestání je třeba uvést, že na originálu návrhu tato oprava nebyla provedena, takže není zřejmé, zda tato oprava byla provedena jen na zaslané fotokopii nebo na všech opisech návrhu na potrestání či toliko na některých z nich. Z tohoto pohledu nepovažuje Nejvyšší soud za nutné se k této připomínce státního zástupce vyjadřovat.
23. Obviněný dále namítá, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest neodpovídající všem okolnostem případu. Takto formulovaná námitka není podřaditelná pod zvolený dovolací důvod, když k nápravě vad týkajících se uloženého druhu a výměry trestu slouží dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě, že byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 a násl. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz blíže rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr., rozhodnutí III. ÚS 2866/07). Z uvedeného je tedy nepochybné, že uplatněnou argumentaci nelze pod uvedený dovolací důvod, ale ani žádný jiný podřadit, když je třeba zdůraznit, že obviněný pouze obecně uvádí, že trest je nepřiměřený a poukazuje na skutečnosti, které mu polehčují.
24. Přesto je třeba uvést, že obviněnému byl uložen trest v rámci zákonné trestní sazby, když mu byl uložen trest v 1/6 zákonné trestní sazby stanovené §337 odst. 1 tr. zákoníku a současně se jednalo o druh trestu, který ustanovení §337 odst. 1 tr. zákoníku umožňuje. Zde je třeba odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které velmi podrobně rozvedly své úvahy ohledně uloženého trestu obviněnému (viz bod 10. rozsudku soudu prvního stupně, body 16., 17. usnesení soudu druhého stupně) a Nejvyšší soud pro stručnost na jejich úvahy zcela odkazuje, když se s jejich závěry ztotožňuje.
25. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání, je nezbytné uvést, že tyto jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání obviněného. Zde je třeba zdůraznit, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
26. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se se svojí argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (a současně ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody). Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
27. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
28. Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání obviněného v neveřejném zasedání, ačkoliv obviněný s tímto postupem nesouhlasil, když bylo rozhodnuto o odmítnutí podaného dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takový postup umožňuje bez ohledu na souhlas obviněného.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 5. 2020
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu