ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.816.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 816/2020- 151
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 8. 2020 o dovolání, které podal obviněný P. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 4 To 684/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 T 59/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 8 T 59/2019, byl obviněný P. S. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“ ), uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle §324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „dne 26.06.2019 v době od 14.35 hodin do 16.15 hodin v prostorách Kontaktního pracoviště Úřadu práce ČR XY nacházející se na adrese XY, okres XY, jednaje se záměrem dosáhnout neodkladného vyřízení svých záležitostí dle vlastních představ, nejprve vstoupil do dveří kanceláře č. 107, kde se domáhal okamžitého vyřízení svých záležitostí, přes výzvy pracovnic Úřadu práce ČR odmítal opustit prostor dveří, kde právě probíhalo jednání s jiným klientem, a vyčkat, až na něj přijde řada, posléze po opakovaných výzvách kancelář opustil, kdy po ukončení jednání s předchozím klientem opětovně vstoupil do kanceláře č. 107, kde byly přítomny pracovnice Úřadu práce ČR J. B., nar. XY, a J. H., nar. XY, přičemž se během jednání choval vulgárně a hlučně, odmítal nabízená pracovní místa jako nedostatečně finančně ohodnocená, jakož i termín další schůzky před desátou hodinou ranní, přítomné pracovnice označoval jako „kurvy“, „krávy“ či „udavačské svině“, na J. H. vykřikoval, ať „drží hubu“ a nevhodně se vyjadřoval o jejím vzhledu, kdy následně prohlásil, „aby si dala pozor na to, jak se chová, že by se mohlo stát, že až půjde domů, tak si na ni někdo počká, a podřízne jí krk, případně ji ztuče klackem jako psa“, kdy tyto jeho vážně vyznívající výhrůžky v kontextu jeho předchozího chování a verbálních konfliktů vyvolaly u J. B. a J. H. důvodnou obavu o jejich zdraví a život.“
Za tento přečin vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci byl odsouzen podle §324 odst. 1 tr. zákoníku, §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Proti uvedenému rozsudku bylo podáno státním zastupitelstvím odvolání. Toto bylo podáno pouze do výroku o trestu v neprospěch obviněného.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 4 To 684/2019, byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to v celém výroku o trestu obecně prospěšných prací. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině byl obviněný odsouzen podle §324 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění podaného dovolání uvedl, že má za to, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, který je mu kladen za vinu, neboť jednání pachatele má naplnit, byť nepřímo, vztah k výkonu pravomoci. V daném případě se o nic takového nejednalo. Jeho výhružné výroky neměly ovlivnit výkon pravomoci orgánu veřejné moci. Obviněný má za to, že ne každý výrok směřující vůči úřední osobě, byť v souvislosti s výkonem její pravomoci, je útokem proti orgánu veřejné moci jako instituci. Za základní omyl soudu prvního stupně považuje názor, že ustanovení §324 odst. 1 tr. zákoníku poskytuje ochranu osobám. Toto ustanovení chrání státní orgán jako instituci, nikoliv jednotlivé fyzické osoby. Za podstatné považuje to, jak tuto osobu vnímá útočník, k tomuto dodává, že nelze dovodit, že by poškozenou vnímal jako orgán veřejné moci. Pokud soudy obou stupňů uvedly v rámci skutkového popisu skutku, že uvedená slova obviněného směřovala pouze na osobu poškozené J. H., pak nemohla tato slova vyvolat důvodnou obavu o zdraví a život J. B. Zjištěný skutkový stav odporuje provedeným důkazům a je značně nelogický. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 4 To 684/2019, stejně tak jako rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 8 T 59/2019 a věc přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k novému projednání.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“ ). K tomuto uvedl, že z podaného dovolání je patrné, že důvodem dovolání je ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konstatoval, že dovolání není přípustné. Obviněný se po vyhlášení rozsudku výslovně vzdal práva na odvolání a státní zástupkyně zaměřila své odvolání výlučně proti výroku o trestu. Skutečnost, že odvolání nesměřovalo do výroku o vině je zcela zřejmá z jeho textu a za nespornou tuto skutečnost považoval také odvolací soud. Strohé poznámky týkající se výroku o vině proto považuje za pouhé obiter dictum a nikoliv za výsledek přezkumu podle §254 tr. ř. V každém případě podle §254 odst. 1 tr. ř. smí odvolací soud přezkoumat zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání. Odvolací soud nebyl povinen přezkoumat jiné výroky ani postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., když v napadeném výroku o trestu zjistil vadu, která neměla původ ve výroku o vině. Státní zástupce dále uvádí citace z ustálené judikatury (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 5 Tdo 1241/2014). Z uvedených důvodů dovozuje, že pokud žádná ze stran nepodala odvolání proti výroku o vině, tento výrok nemohl být předmětem přezkumu odvolacím soudem a tím není splněna podmínka přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. „jestliže soud rozhodl ve druhém stupni“ . Dovolání není přípustné.
Státní zástupce na závěr shrnul, že pro absenci odvolání proti výroku o vině je dovolání nepřípustné, neboť co do viny není možno považovat napadený rozsudek za rozhodnutí učiněné ve druhém stupni ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl, neboť není přípustné. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) v první řadě zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. pak zákonodárce vymezil, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Tímto rozhodnutím je:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. představuje taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání. Proto nelze pokládat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádná jiná (další) rozhodnutí, která do uvedeného okruhu nepatří.
Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu , v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto odvolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
V daném případě bylo odvolání státní zástupkyně podáno jen do výroku o trestu, v tomto rozsahu proběhl přezkum odvolacím soudem. Dovolání bylo podáno obviněným jen do výroku o vině. Z těchto skutečností vyplývá, že v dovolacím řízení nelze přezkoumávat dovolání směřující do viny.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 8. 2020
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu